„My teď tady budeme hlídat, vy se posbírejte a poutíkejte do lesů, nebo jinak půjdete na mýdlo do Osvětimi,“ vzpomíná na slova vojáků pamětník Michal Čonka

Pan Čonka se narodil v roce 1935 v Piskorovcích na východním Slovensku. Dědeček byl vojenský kovář, řemeslu se naučil i tatínek. Když bylo tatínkovi šest, stal se sirotkem a spolu se svými třemi bratry přespávali u sedláků, jak rostli, snažili se prací u nich uživit. Tatínek pak sloužil u kováře, který ho kovářství naučil. „Bylo mi deset a už jsem koval koně,“ vzpomíná pan Michal. K práci s železem a ohněm ho přivedl právě jeho tatínek.

Za války si k němu chodili nechat kovat koně Němci. „No a samozřejmě se už vědělo, že asi seberou otce a celou rodinu a že nás můžou povraždit, protože koval koně partyzánům,“ vypráví pan Čonka. Vojáci postříleli několik lidí a zapálili chalupy – ty, které zbyly, když po požáru v jedné ze stodol vyhořela skoro celá vesnice. Čonkovi i další rodiny se stihli ukrýt. „Než prošla ta dukelská operace, to bylo v roce 1944, už jsme žili jenom po lesích. Každou chvíli se tam střetli Němci a partyzáni a to už bylo velké nebezpečí,“ přibližuje pan Čonka.

Vojáci se před postupující frontou dali na ústup a s sebou vyhnali i obyvatele místních obcí, které našli – včetně rodiny pana Čonky. Pěšky došli až do Giraltovců, všechny rodiny zavřeli do místní školy, kde měly počkat na ranní vlak. „Mezi těmi Němci byli lidé, nevím, jestli to byli Ukrajinci nebo Rusíni. Řekli nám: ‚My teď tady budeme hlídat, vy se posbírejte a poutíkejte do lesů, nebo jinak půjdete na mýdlo do Osvětimi‘. A to už se proslýchalo, že tam jsou koncentrační tábory, že tam likvidujou lidi,“ vypráví pan Michal.

Po útěku přežívali v přístřešcích v lese nebo v kolibách. „Cestovali jsme dál a dál od té fronty, až jsme skončili ve vesnici Ďurďoš, nebo jak se to tam jmenovalo, a tam nás nakonec osvobodili Rusové,“ vzpomíná pan Čonka. Tatínek rozhodl, že se rodina vrátí domů. Cestou, která trvala asi dva dny, viděli nespočet mrtvých – Němců, Rusů i civilistů. Ve vesnici zůstal stát jen kostel, z domu Čonkových zbyly jen zděné stěny.

„První noc byl velký mráz, tak jsme seděli venku u ohně, ono dřeva bylo dost – tam byl les, ale všechno bylo zaminované, takže bylo nebezpečné tam jít,“ líčí pan Čonka. Oheň proto udržovali přikládáním ohořelých trámů z domu. Zažili tehdy velkou bídu, nebylo co jíst, i kdyby měli peníze, nebylo co si za ně koupit. Starší sestra chodila po žebrotě, jedly se i plesnivé brambory, ze kterých se dělaly placky.

Do Čech

V roce 1947 odešli Čonkovi do Čech za prací, usadili se v Hronově. Pan Michal začal chodit do školy, což pro něj nebylo jednoduché – mluvil romsky, v předchozí škole se učil ukrajinsky, v bývalém domově se hovořilo rusínsky, ale češtině nerozuměl. „Víte, co se mnou udělali? Oni byli vynikající lidé: dali ke mně kluka, to byl jeden z nejlepších, který se tam učil, aby se mi věnoval. (…) Vzal mě domů, měl svůj pokoj, měl psací stůl, měli tam koberce, něco takovýho jsem ještě vůbec neviděl, jak oni žili. A mně se to moc líbilo a velice rychle jsem se naučil mluvit,“ vzpomíná.

To ale netrvalo dlouho, rodina se pak přestěhovala do Teplic, kde byla práce v továrně Tesas. Po čase se pan Michal vyučil zámečníkem, pracoval i jako údržbář ve sklárně. Rodiče odjeli zpátky na Slovensko, kde si postavili dům. Pana Čonku přesvědčili, aby pomohl při otevírání nové továrny Kovoslužby ve Stropkově, kde zůstal do nástupu na vojnu. „Dělaly se tam cirkulárky, lisy na víno, dopravníky na slámu, a to všechno jsem já organizoval,“ přibližuje.

Na vojnu narukoval do Líně u Plzně, kde působil jako řidič u letectva do roku 1957. O rok později se oženil a s manželkou chtěli žít v Čechách, kam se dostali díky náboru pracovníků na Novou huť v Ostravě. Po čase si udělal řidičák na autobus a patnáct let pracoval pro dopravní podnik. „Byl jsem tady první řidič autobusu – Rom. Posmívali se mi a někteří zpívali: ‚Cikáne věrný, Cikáne černý!‘ A já jsem šel za ním, ne že abych se hádal, ale povídám: ‚Poslouchej, příteli, já se jmenuju Michal, a když je ti to těžký vyslovit to jméno, tak si mě nevšímej, jo? Jestli ti tak překážím, že jsem tmavý‘. A nakonec za mnou chodili, jak potřebovali něco zavařit, protože tam neměli svářeče,“ vzpomíná pan Čonka. Později jezdil i se zájezdovým autobusem.

Do Německa

Rodiče pana Michala prodali dům na Slovensku a koupil se byt v Ostravě, do kterého se nastěhovali. Ve stejném roce však vláda vydala zákon 502 o tzv. rozptylu cikánského obyvatelstva a jen díky tomu, že se pana Michala na krajském výboru zastal „soudruh“ Zuzka za jeho dobře odváděnou práci, mohli rodiče ve svém bytě nakonec zůstat.

V roce 1969 se pan Čonka seznámil s rodinou Holomkových, kteří založili Svaz Cikánů-Romů, na jehož činnosti se podílel. „A to mě potěšilo, že Roma, tak vzdělaný, hledaj spolupracovníky. Tak mě do toho naverbovali, zvolili mě, abych tady založil Nevodrom,“ vzpomíná.

Poté, co se veřejně ohradil proti zrušení Svazu a později také upozornil na rozkrádání peněz, se rozhodl emigrovat. „Zkrátka, musel jsem zmizet. Říkal jsem si, jak se dostat na Západ? To nebylo tak jednoduché,“ přibližuje složité období. V roce 1975 začal pracovat jako strojník na lodi v podniku Československá plavba, na trase Ústí – Chvaletice na Labi. „Když jsem nastoupil, tak oni automaticky pro všechny dělali plavecké knížky, to znamená na Západ. S permitem, s povolením na dva roky. Ale ty knížky jsme neměli my, ale měli je na úřadě a vždycky, když se jelo, tak tu knížku vydali,“ říká pan Čonka. Když dostal za odměnu možnost plavit se do Hamburku, příležitost k emigraci využil. Zorientovat se a zabydlet v Německu mu pomohl kamarád, olašský Rom, kterého potkal ve Frankfurtu – kde pak zůstal dalších 21 let.

O Michal Čonka. O leperiben pal o dživipen

„Amen adaj akana merkinaha, tumen pen len u denašen andro veša, bo te na, kerena tumendar Osvjenčinate o sapuňis,“ leperel slugadžengere lava, save merkinenas pre romane fameľiji, so len tradle avri khatar lengere khera u save užarenas Giralcovcate pre tosarutňi mašina, o Michal Čonka.

O Čonka uľiľa andro berš 1935 Piskorovcate pre vichodno Slovensko. O papus has slugadžiko charťas u paľis tiš leskero dad. Sar has le dadeske šov berš, ta ačhiľa pengere trine phralenca širota. Sovkerenas paš o gazdi u sar baronas, kerenas paš lende buťi. O dad paľis sogaľinelas paš o charťas, savo les sikhaďa e charťiko buťi. „Has mange deš berš u imar keravas le grajenge o petala,“ leperel o Michal. E buťi le trasteha u la jagaha leske sikhavelas o dad.

 Andro mariben ke leste phirenas le grajenca o Ňemci. „Ta imar vareko džanelas, kaj le dades the la fameľija lena het, hoj amen šaj murdaren, bo kerelas o petala the le grajenge, so has le partizanen,“ phenel o Čonka. O slugadža viľinde vaj keci manušen u labarde o khera – ola, so ačhile, sar has bari jag andre jekh maštaľňa u paľis chudľa te labol maj calo gav. O Čonkovci the aver fameľiji pen garude, kim na pregejľa oja dukelsko operacija, oda has andro berš 1944, imar dživahas ča andro veša. Marenas pen odoj o Ňemci le partizanenca, oda has imar bari bibacht,“ vakerel o Čonka.

O slugadža denašenas, bo avelas e fronta u tradenas the le manušen andal o gava, save rakhenas – maškar lende has the le Čonkaskeri fameľija. Pindru nes džanas dži andre Giraltovca, savore fameľiji phandle andre škola, so odoj has, u odoj lenge kampelas te užarel pre mašina, so avela tosara. „Maškar ola Ňemci has o manuša, na džanav, či oda has o Ukrajinca abo o Rusina. Phende amenge: ‚Amen adaj akana merkinaha, tumen pen len u denašen andro veša, bo te na, erena tumendar Osvjenčinate o sapuňis.‘ Akor imar o manuša phenenas, hoj odoj hine o oncentračna lagri, hoj odoj murdaren le manušen,“ phenel o Michal.

Sar denašle, ta dživenas andro veša, kaj penge kerenas kaštendar ča ajse sar koľibi. „Džahas dureder the dureder la frontatar, dži na avľam andro gav Ďuďoš, či sar oda vičinenas, u odoj imar has o Rusi,“ leperel o Čonka. O dad phenďa, hoj amari fameľija džala pale khere. Dromeha, so džahas vaj duj ďivesa, dikhľam but murdarde manušen – Ňemcen, Rusen the manušen, so na has slugadža. Andro gav ačhiľa te terďol ča e khangeri, lengere kherestar ačhile ča o fali.

„Perši rat has igen baro šil, ta bešahas avri paš e jag, o kašta has – has odoj o veš, aľe pre sako kotor has o mini, ta has dar odoj te džal,“ phenel o Čonka. Pre jag thovenas oda kašt, savestar has kerdo lengero kher, u imar has pro jepaš labardo. Has akor bari bokh, na has so te chal, te len uľanas o love, ta na has vaše so te cinel. Phureder phen phirelas te mangel vareso le manušendar, chanas pen the ajse gruľi, so has imar kirňavki, kernas pen lendar o lokši.

Pro Čechi

Andro berš 1947 gejle o Čonkovci pro Čechi te rodel e buťi, chudle te bešel Hronovoste. O Michal chudľa te phirel andre škola, oda has predal leste pharo – delas duma ča romanes, andre škola, kaj phirelas, sikhľolas ukrajinskones, bo odoj, kaj bešenas, pes vakerelas rusinskona čhibaha, čechika na achaľolas. „Džanen, so manca kerde? Jon has but lačhe manuša: dine paš mande jekhe čhavores, jov has nekhgoďaveder le čhavorendar, save odoj sikhľonas, te man sa sikhavel. (…) Iľa man khere, has les odoj leskero kher, has les stolkos, has len odoj o pokrovca, vareso kajso mek šoha na dikhľom, sar jon dživenas. Oda mange has but pre dzeka u maj man sig sikhaďom te vakerel,“ leperel.

Kajča kodoj na has but, bo odi fameľija gejľa te bešel Teplicate, kaj has buťi andre tovarňa Tesas. Pal varesave berša o Michal sikhľiľa avri sar zamečňikos, kerelas buťi sar udržbaris andre sklarňa. E daj the o dad gejle pale pre Slovensko, kaj thode o kher. Le Čonkas mangle, te lenge del o vast, sar phundravenas nevi tovarňa Kovoslužby Stropkovoste: odoj ačhiľa dži kim leske na kampľa te džal paš o slugadža. „Kerenas pen odoj o cirkularki, o lisi pro drakha, o dopravňika pro phusa, odoj somas sar šefos,“ phenel o Čonka.

Kijo slugadža gejľa andre Liňa paš e Plzňa, kaj kerelas šoferis paš o letectvos dži andro berš 1957. Pal jekh berš iľa vera u la romňaha kamenas te dživel pro Čechi, kaj pen dochudle, bo kerenas akor o naboris andre Nova huť Ostravate. Paľis peske kerďa o šofersko preukazis pro autobusis u dešupandž berš kerelas andro dopravno podňikos. „Somas adaj peršo šoferis – Rom. Asanas mandar u varesave giľavenas: ‚Cikane věrny, Cikane černy!‘ U me pal leste džav, na kamavas man te halasinel, phenav leske: ‚Šun phrala, me man vičinav Michal, u te tuke na džal miro nav te phenel, ta man de smirom, he? Te tuke nane pre dzeka, hoj som kalo.‘ Pro agor te lenge vareso kampelas te pritavel la jagaha, ta pal mande phirenas savore, bo oda odoj ňiko na džanelas te kerel,“ leperel o Čonka. Pal oda šoferinelas the o autobusis pro zajazdi.

Andre Ňemecko

E daj the o dad bikende o kher pre Slovensko u cinde o kher Ostravate, kaj avle te bešel. Oda berš diňa o rajaripen avri o zakonos 502, sar phenenas pal o „rozptyl cikanskeho obyvatelstva“. Ča vašoda, kaj jekh sudruhos o Zuzka pro krajsko kotor ašarelas le Čonkas, sar kerel lačhes e buťi, mukhle akor leskera da the le dades Ostravate te bešel.

Andro berš 1969 prindžarďa o Čonka la Holomkoveskeri fameľija, savi zathoďa o Svaz Cikanů-Romů, u jov lenca tiš chudľa te kerel. „Oda mange has but pre dzeka, kaj o Roma, ajse študimen, roden maškar pende avre manušen. Ta man andre bantinde, kidle man avri, te adaj zathovav Nevodrom,“ leperel.

Sar diňa e kritika pre oda, hoj o Svazos imar našťi kerelas peskeri buťi, u mek kaj vareko čorelas odari o love, ta paľis peske phenďa, hoj džala andre emigracija. „So tumenge phenava, imar adaj našťi ačhavavas. Phenavas mange, sar pan dochudava pro Zapados? Oda na has ča avka,“ phenel pal o pharo čiros. Andro berš 1975 chudľa te kerel buťi sar strojňikos pro šifos andro podňikos Československa plavba, pre trasa Usti – Chvaletice pro Labe. „Sar odoj chudľom te kerel e buťi, ta jon predal sakoneste kerenas plavecke knižky – ľila sar pasporty, savenca šaj džanas the pro Zapados. Le permitoha pro duj berša. Ola ľila na has paš amende, has pro amtos u sar kampelas te džal, ta ola ľila amenge denas,“ phenel o Čonka. Sar les dine o ašaripen, ta has paše the o drom pro paňi andro Hamburkos. Akor denašľa andre emigracija. Odoj leske šegitinďa leskero amalis, vlachiko Rom, so pes leha dikhľa Frankfurtoste. Phenďa leske sa, sar oda odoj hin – paľis odoj ačhiľa 21 berša.

Do romštiny přeložila Eva Danišová.

Článek vyšel v časopise Romano voďi.