Muzeum romské kultury slaví 20 let jako státní příspěvková organizace. Tato forma existence poskytuje muzeu ochranu, stabilitu a transparentnost, říká ředitelka Horváthová

„Muzeum romské kultury vzniklo už na jaře roku 1991 z iniciativy samotných Romů, kteří jej vybudovali jako neziskovou organizaci. Takto fungovalo celých 17 let, což byla doba těžké práce. Stát si však tohoto úsilí všiml a podpořil nás investicí do stálé muzejní budovy, kde sídlíme dodnes,“ uvedla ve svém projevu Jana Horváthová​.

Na přelomu tisíciletí však bylo zřejmé, že jako obecně prospěšná společnost muzeum nedokáže zajišťovat potřebné financování a provoz. Jednání s tehdejší vládou Vladimíra Špidly a podpora od Rady vlády pro záležitosti národnostních menšin byly podle Horváthové klíčové. “Měli jsme velikou podporu tehdejší Rady vlády pro záležitosti národnostních menšin. V čele sekretariátu byl etnolog pan doktor Andrej Sulitka,” vzpomíná Horváthová podle, které díky nim a tehdejšímu ministru kultury Pavlu Dostálovi se muzeum mohlo stát státní příspěvkovou organizací, což byla ta nejlepší forma pro jeho dlouhodobé přežití.

Muzeum dnes vyjadřuje vděk českému státu za podporu a uznání jeho role jako jediného muzea Romů na světě. „Tato forma existence poskytuje našemu muzeu ochranu, stabilitu a transparentnost,“ uzavřela svůj projev ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová.​

CELÝ PROJEV ŘEDITELKY MUZEA ROMSKÉ KULTURY JANY HORVÁTHOVÉ

1. ledna 2025 Muzeum romské kultury slaví přesně 20 let od doby, kdy se stalo státní příspěvkovou organizací ministerstva kultury. Je to pro nás velmi významná událost, která se tehdy odehrála, a proto si ji připomínáme.

Muzeum romské kultury vzniklo už na jaře roku 1991 z iniciativy samotných Romů, kteří muzeum vybudovali jako neziskovou nevládní organizaci, a takto muzeum fungovalo celých 17 let. Byla to opravdu doba těžké práce, kdy jsme muzeum budovali na zelené louce. A stát si toho všiml, podpořil nás už tím, že se rozhodl investovat vysoké finanční prostředky do zajištění stálé muzejní budovy. To je ta, ve které my i dnes sídlíme, a proto se muzeum od roku 1998 změnilo na obecně prospěšnou společnost, aby ty vysoké finanční prostředky stát mohl vlastně muzeu určit na úpravu jeho stálé budovy.

No, a potom, když jsme od konce roku 2000 sídlili v této naší budově a začali zde za velmi těžkých finančních podmínek budovat i stálou expozici, zjišťovali jsme, že z toho vícezdrojového grantového financování nejsme schopni takto velký objekt provozovat, nejsme schopni zaměstnat dost zaměstnanců, kteří by se starali o tuto budovu, naše sbírky i o tu budovanou expozici. A v roce 2004, tedy po šesti letech, kdy jsme byli obecně prospěšnou společností, už bylo jasné, že ani jako neziskovka, ani jako obecně prospěšná společnost muzeum nepřežije. A zahájili jsme jednání s tehdejší sociálnědemokratickou vládou, jejímž premiérem byl Vladimír Špidla, jednání o tom, že muzeum by skutečně už v té době se mělo stát státní příspěvkovou organizací.

Měli jsme velikou podporu tehdejší Rady vlády pro záležitosti národnostních menšin. V čele sekretariátu byl etnolog pan doktor Andrej Sulitka, a ten s pomocí i vládní romské rady pomohl vybojovat finanční kapitolu ve státním rozpočtu pro Muzeum romské kultury, protože to byla podmínka tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála, aby si nás vzal na ministerstvo kultury vlastně pod svá křídla. A to se podařilo a pan doktor Sulitka vzpomínal a ještě asi vzpomínat také bude, že právě ta forma státní příspěvkové organizace je nejlepší formou existence tohoto národnostního muzea, které je vlastně velmi křehké i v naší společnosti, a je to ta nejlepší ochrana pro toto muzeum a poskytuje také velkou transparentnost činnosti našeho muzea.

Děkujeme moc českému státu, že takto podporuje činnost jediného muzea Romů na světě, Muzea romské kultury v České republice. Děkujeme.