MŠMT vyzvalo školy, aby kvůli extremismu víc učily moderní dějiny

Školy by se měly víc zaměřit na výuku moderních dějin, mohlo by se tak
předcházet extremismu. Ve svém doporučení základním a středním školám to uvedla
ministryně školství Miroslava Kopicová. Pokud se prý totiž žáci naučí kriticky
nahlížet na totalitní režimy, stanou se i do budoucna citlivější k omezování
svobody a lidských práv. Ministerské doporučení je metodická pomůcka, kterou se
ale školy nemusejí řídit.

"Cílem výuky o totalitních, nedemokratických režimech 20. století je pojmenování
a pochopení příčin, které vedly k jejich nastolení, k jejich podpoře značnou
částí obyvatel," uvedla Kopicová ve svém doporučení. To nyní putuje do všech
základních a středních škol. Kromě objasnění historických příčin by měli učitelé
přiblížit danou dobu třeba na osudu konkrétního člověka. Vysvětlit dopad
tehdejších událostí může kantor i na příkladu ze svého regionu.

"Doporučení vychází z faktu, že výuce dějin druhé poloviny 20. století není na
mnoha školách věnována dostatečná pozornost, a přitom mají z hlediska dnešního
člověka a pochopení dnešního světa naprosto klíčový význam," sdělil ČTK Ondřej
Gabriel z ministerstva školství. Vysvětlit dětem nedávné události, z nichž mnohé
jsou dosud společensky ožehavé, se však musejí pedagogové naučit. Ministerstvo
jim proto nabízí akreditované kurzy k výuce dějin 20. století. Další vzdělávání
učitelů v této oblasti nabízí také třeba Ústav pro studium totalitních režimů
nebo třeba Památník Terezín.

V praxi by pak hodina dějepisu mohla vypadat třeba tak, že učitel promítne žákům
dobový dokument, například o zemědělské výrobě v socialistickém Československu.
Na ukázce pak dětem vysvětlí, proč komunisté kladli takový důraz na zemědělství,
jaký mělo rozkulačování dopad na život na venkově či jaký měla družstevní
zemědělská výroba dopad na ekologii.

Vyučující by také měli využívat třeba dobové plakáty, reklamy nebo komiksy,
doporučovány jsou i třídní výlety do muzeí, archivů a galerií. Výuka o nacismu a
komunismu by měla prolínat i do jiných předmětů. Ministerstvo proto pedagogům
doporučilo literární díla, která přinášejí různé úhly pohledu na danou dobu.
Moderní německé dějiny může studentům přiblížit třeba Plechový bubínek od
Günthera Grasse, nad Reportáží psanou na oprátce zase mohou žáci srovnávat
nacistické a komunistické ideje.

Dobu komunismu mohou přiblížit i pamětníci pozvaní do hodin dějepisu, žáci se
mohou zaměřit i na vlastní rodinnou historii a na to, jak se tato doba dotkla
jejich nejbližších. Pro děti narozené v devadesátých letech totiž mohou vypadat
dramatické události padesátých a šedesátých let nereálně a odtažitě.

Školská reforma, která na základních školách běží už třetím rokem a od září
odstartovala i na gymnáziích a polovině středních škol, umožňuje učitelům
upravit si výuku podle svého. Kantor se tak může třeba rozhodnout, že v dějepisu
nebude věnovat tolik prostoru antice a středověku, o to důkladněji pak rozebere
se žáky 20. století. Odborníci totiž dlouhodobě upozorňují, že mnoho škol stihlo
při dodržování starých osnov dobrat látku třeba jen ke druhé světové válce.

Více se zaměřit na moderní dějiny a zasadit znalosti do dobových souvislostí
doporučil kantorům i Výzkumný ústav pedagogický, pro učitele už navrhl metodiku.

KAM DÁL?