Monika Šimůnková: Policisté v případu úmrtí Roma v Teplicích zavolali záchranáře pozdě
Policisté při loňském červnovém zákroku v Teplicích, po němž zemřel Rom Stanislav Tomáš, podle zástupkyně veřejného ochránce práv Moniky Šimůnkové několikrát pochybili, záchranáře například volali pozdě. Šimůnková poukázala i na rozpory ve výpovědích záchranářů a zasahujících policistů. Kancelář veřejného ochránce práv o tom dnes informovala na svém webu. O průběhu své prověrky zákroku Šimůnková v minulosti informovala, nyní ji ukončila. Policisté v Teplicích zakročili proti muži, který se choval agresivně, muž zemřel krátce po zásahu. Policie už dříve uvedla, že mezi policejním zákrokem a úmrtím muže podle závěrečné pitevní zprávy neexistuje žádná souvislost. Aktuální vyjádření policie ČTK zjišťuje.
Policisté v Teplicích zasahovali loni v polovině června kvůli potyčce dvou mužů, kteří poškozovali cizí auta. Šestačtyřicetiletý muž zemřel poté, co proti němu policisté použili donucovací prostředky. Z amatérského videozáznamu je patrné, že policisté při zatýkání několik minut klečeli muži na krku. Věc prověřovala také Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), dospěla k závěru, že policisté nespáchali trestný čin a že se neprokázalo, že by zákrok s úmrtím muže souvisel, příčinou smrti bylo podle znaleckého posudku selhání srdce při intoxikaci pervitinem.
Šimůnková: “Jak vyplývá z videozáznamu, k přivolání lékařské pomoci mohlo ze strany policistů dojít cca o 3 minuty dříve a v průběhu zákroku policisté nedostatečně kontrolovali stav pana A.”
Šimůnková se věcí začala zabývat z vlastní iniciativy, zaměřila se na zákonnost postupu policie a přiměřenost použití donucovacích prostředků. V závěrečném stanovisku požadovala, aby policejní ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje znovu vyhodnotil zákrok policistů a zohlednil závěry jejího šetření. Policie podle ní ovšem trvala na svých původních závěrech. Šimůnková se proto nyní obrátila na Policejní prezidium coby nadřízený úřad a o svých zjištěních informovala policejního prezidenta.
„Použití donucovacích prostředků bylo v dané situaci namístě. Ovšem považuji za alarmující, že policisté dostatečně a po celou dobu zákroku nemonitorovali životní funkce muže a zákrok nepřerušili ani ve chvíli, kdy dotyčný přestal jevit známky života. Protože kolaps dotyčného během zákroku nezaznamenali, nezačali mu policisté ani poskytovat první pomoc. To je nepřijatelné,“ shrnula některé ze závěrů šetření zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.
Policisté podle ní také přivolali záchrannou službu až s několikaminutovým zpožděním.
„Jak vyplývá z videozáznamu, k přivolání lékařské pomoci mohlo ze strany policistů dojít cca o 3 minuty dříve a v průběhu zákroku policisté nedostatečně kontrolovali stav pana A.. Ten byl po nějakou dobu tzv. zakleknut v poloze na břiše a následně i po zklidnění (i kolapsu) byl ponechán v této poloze s rukama spoutanýma za zády. Tato poloha je dle odborných názorů problematická, neboť u ní může dojít k tzv. poziční asfyxii (zadušení při určité poloze těla) a od policistů vyžaduje provádění kontroly vědomí a dýchání, jako prevenci dušení a kolapsů u osob, vůči nimž zákrok směřuje. Hned, jak je to možné, má být osoba přetočena do jiné polohy,“ uvádí zástupkyně ombudsmana v závěrečném stanovisku.
Na závěrech šetření podle ní nic nemění ani výsledek soudní pitvy, který příčinnou souvislost mezi zákrokem policistů a úmrtím muže vyloučil. “Policisté totiž musí vždy postupovat tak, aby dbali na život a zdraví člověka, proti kterému donucovací prostředky použijí. A v tomto případě podle mého šetření takto nepostupovali,” shrnula Šimůnková.
Policejního prezidenta také upozornila na to, že v teplickém případě podle ní nezafungoval správně ani vnitřní kontrolní mechanismus policie. Do svého prověřování případu totiž policisté z kontrolního odboru v počáteční fázi podle Šimůnkové vůbec nezahrnuli výpovědi zdravotníků, kteří na místo dorazili jako první. Opatřili si je až po upozornění zástupkyně ombudsmana. Hodnocení zákroku nicméně nezměnili, přestože se výpovědi zdravotníků zásadně liší od toho, jak situaci popisovali zasahující policisté. Podle záchranářů muž v době jejich příjezdu nejevil známky života, neměl hmatný puls a měl rozšířené zornice. Zasahující policisté přitom například uvedli, že se muž dostal vlastními silami na zdravotnické lehátko.
„Proti sobě tak stojí samotné výpovědi policistů a záchranářů. Přitom jeden za zasahujících policistů měl na sobě kameru, kterou však po celou dobu zákroku bez, pro mne dostatečného, zdůvodnění nezapnul. Na rozpor ve výpovědích krajské policejní ředitelství nijak nereagovalo. Takový postup tváří v tvář zcela zásadním důkazům ovšem může velmi poškodit důvěru lidí v nezávislé interní kontrolní mechanismy i policejní práci jako takovou,“ dodala k závěrům svého šetření zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.
Po mužově úmrtí se konalo několik demonstrací, vyšetření události žádala řada českých i zahraničních organizací. Policie od začátku vinu na mužově úmrtí odmítala, uvedla, že byl vůči policistům agresivní, napadl je, a proto použili donucovací prostředky. Poté přivolali sanitku, v níž záchranáři zahájili resuscitaci. Zhruba o 15 minut později lékař v nemocnici konstatoval mužovu smrt.
Jako předběžnou příčinu úmrtí lékař uvedl předávkování drogami, což později potvrdila pitva. Mezi zákrokem policistů a úmrtím muže neexistuje podle závěrečné pitevní zprávy žádná souvislost, uvedla policie loni koncem října. Právník rodiny Maroš Matiaško závěry policie zpochybnil a hodlá se obrátit na Ústavní soud.
