Tento příspěvek není věnován korupci, skandálům nebo vládní politice, o které se dnes dozvíme ze všech médií a titulních stránek nejčtenějších periodik. Nechci se obsahem věnovat ani soužití majority s minoritou. Ústředním cílem tohoto příspěvku je oživit vlastnost, kterou nazýváme obyčejně “lidskost”. Právě ta mě přiměla zamyslet se.
Globalizace v civilizovaném světě zanechává v lidech stopy, které se již dnes nedají nazvat jinak, jako touha po mamonu. Tento bůh ovládá dokonale naší mysl ve všech oblastech našeho života, a to právě v době největšího technologického rozmachu lidstva od nám známého počátku země. Například žádna družice se nesrazila se žádnou jinou nebo konstrukčně podobnou, kterou by vytvořil lidský mozek z minulosti. Tento konzumní život se přímo odráží v našich charakterových vlastnostech, dokonce i v těch nejintimnějších. Partnera či partnerku si již jen zřídka kdy vybíráme podle citu. Dnes upřednostňujeme postavení či výši konta. I když si to, co nás zaslepuje a následně v životě deptá, později uvědomujeme, nepřipouštíme si pravdu. Jsme ochotni se divit vysoké rozvodovosti nebo rodinám, které mají jen střídmé potomstvo. Divíme se, demografickému poklesu, bez toho, abychom si položili otázku proč!? Honba za mamonem v nás jen tlumí všechny smysly. Copak už nerozlišujeme jiné hodnoty?
Odpověď je jednoduchá: Zaměřte se na city, oživte je, protože pouze v nich naleznete bohatství a uspokojení.
Jedním z citů je i lidskost. Tato vlastnost nás odděluje od říše zvířat jen do takové míry, do jaké se jí vnitřně necháme ovládnout, nebo na jakou vzdálenost jsme ochotní se ji přiblížit. Lidé třeba mají na rozdíl od zvířat vypěstované svědomí, které vepsali do zákona. Kvůli lidskosti jsme si vytvořili jisté morální normy a hodnoty, které podle intelektu vštěpujeme svým potomkům. Mezi takové hodnoty neodmyslitelně patři třeba vlastenectví.
Vlastenectví je v podstatě souhrn kulturních, morálních a duchovních hodnot, vytvořených
Lidskost a vlastenectví nám morálně přikazují uchovávat “památník”, kulturní a duchovní hodnoty našich předků, abychom se jednak poučili, ale taky přenášeli jejich poselství z generace na generaci. Tento význam je vyjádřen i v Listině základních práv a svobod již v preambuli, kde Listina připomíná naši odpovědnost vůči budoucím generacím za osud veškerého života na Zemi.
Mezi nejvýznamnější dějinné události naši doby patří bezpochyby druhá světová válka. Důsledkem tohoto vojenského konfliktu zemřelo několik desítek miliónů lidí. Nacistická ideologie se pokoušela o vyhlazení všech ras a národností se zachováním pouze jediné “árijské”. Když tato hrůzostrašná válka skončila, všechny státy se zavázaly, že tábory smrti z druhé světové války budou zachovány v původním stavu jako národní památníky. Toto se ovšem netýkalo Romů. Holocaust vůči Romům dodnes neuznala ani vláda, ani veřejnost. Možná je to tím, že třeba tábor v Letech u Písku vznikl na základě nařízení Českých úřadů, anebo tím, že jej spravovali samotní Čeští úředníci a dozorci. Nicméně stovky Romů včetně dětí tam zahynulo v nelítostných podmínkách na hlad, zimu, kruté zacházení nebo vysílení. To vše jen proto, že se narodili jako Romové a i přesto, že řádně pracovali. Ti přeživší byli následně deportovaní do vyhlazovacích táborů. Kdo ví, jak by to vše s Romy skončilo, kdyby nepřišla válka!? Možná bychom dnes tady nebyli. O tom můžeme spekulovat, no i tak můžeme děkovat spojeneckým silám, ale i rudé armádě, že nás zbavili, jak vyhlazovacích, tak kárných táborů.
Romové byli do kárných koncentračních táborů smrti posíláni jen na základě barvy pleti. První kapky satisfakce se dočkali až 13 května 1995, zásluhou tehdejšího prezidenta pána Václava Havla, který odkryl symbolický památník na místě kárného tábora v Letech u Písku. Jenže v těsné blízkosti tohoto pietního místa byl již dříve vybudován monumentální vepřín. Nic proti vepřínu, ovšem proč nestojí třeba na Petříně, kde byl zřízen pomník obětem komunismu? Byl to právě komunismus, který se snažil zakrýt utrpení Romů a toto pietní místo zničil. Z tohoto ohledu jsou pak Romové oběti jak nacismu, tak komunismu a teď i demokracie, která se s tímto nedokázala vypořádat. Proč dodnes stojí vepřín v blízkosti pietního místa Romů? Na tomto místě přece umírali lidé v nelidských podmínkách. Představte si vepřín, vedle pomníku v Lidicích!
Jakou důstojnost a pietu projevuje vláda obětem a pozůstalým, když toto umožňuje a upřednostňuje prasata před lidskostí?
Proto se obracím na Vás a apeluji na lidskost. Žádám všechny Romské i pro-romské organizace, sdružení, vládní i nevládní organizace a vůbec všechny lidi dobré vůle. Zrušme společně vepřín v Letech. Odkažme vládě, že prase nemůže mít větší hodnotu než člověk. Odkažme vládě, ať nenechá dále hanobit ostatky lidí a dovolí jim důstojně odpočívat v pokoji. Blíží se 13 květen, to je den pietní vzpomínky na lidské utrpení v tomto táboře. Přijeďte a podívejte se, čeho se dopouští tyhle postkomunistické vlády.
Pro všechny ostatní, kteří by chtěli v diskusi hanobit pozůstatky zavražděných Romů.
V bibli se píše, že duchové umí vejít do prasat. Tak Vám přeji dobrou chuť.