Milena Hübschmannová by se dožila 85 let. Ovlivnila životy několika generací Romů

Dnes je tomu 85 let, co se narodila Milena Hübschmannová, přední česká
romistka, indoložka a pedagožka, která ovlivnila životy mnoha lidí a dalo by se
říci i několika generací Romů, kterým pomohla najít cestu k sebevědomí a hrdosti
na vlastní romipen.
Milena Hübschmannová se narodila 10. června 1933 v Praze do rodiny advokáta.
Tatínek byl na začátku války, když bylo Mileně šest let, a pak ještě jednou v
jejích devíti letech z politických důvodů internován. K profesi advokáta se mohl
vrátit až na sklonku svého života. Maminka pracovala v Motokovu jako cizojazyčná
korespondentka.
Hübschmannová maturovala v roce 1951 na anglickém gymnáziu H. Fasta v Praze a
následně v letech 1951–1956 studovala hindštinu, urdštinu a bengálštinu na FF UK
v Praze. Tématem její diplomové práce byla „Asie se probudila (rozbor poemy
Aliho Jafriho)“. Na umístěnku pak získala vytoužené místo na ministerstvu
zahraničí v Indii, ale kvůli tatínkově „buržoaznímu“ původu jí tam neumožnili
vycestovat. V prosinci 1956 tak nastoupila do Československého rozhlasu jako
redaktorka v hlavní literární a divadelní redakci a první cestu do Indie
podnikla až v roce 1959.
O romštinu se začala zajímat už na studiích a sama k tomu okamžiku v
rozhovoru pro Respekt zavzpomínala: "Tehdy se právě začínala razit asimilační
politika, takže na vysoké škole se romština nevyučovala. Na brigádě v Ostravě
jsem pracovala poblíž černé party a užasla jsem, když jsem v jejich řeči
rozpoznala šun!, poslyš!, hindsky sun!, a dikh!, hele!, hindsky dekh! Toužila
jsem po Indii a tu touhu jsem začala naplňovat tím, že jsem se začala učit
romsky v rodinách. Do dvou měsíců jsem se díky hindštině velmi slušně dorozuměla.
Řada slov pro mě vůbec nebyla cizích – mělo to jen trošičku jinou fonetiku, jiné
koncovky." Jako své učitele romštiny zmiňovala především Michala Demetera –
tatínka Olgy Fečové, Vojtu Fabiána a jeho ženu Teru a výtvarníka Aladára
Kureje z Humenného.
Život Mileny Hübschmannové by vydal na celou knihu, zde jen krátce
několik zásadnějších okamžiků z jejího profesního života. Ve školním roce
1968/69 pracovala jako učitelka v mateřské škole v romské osadě v Rakúsích, kam
se na tu dobu odstěhovala i se svou v tu dobu tříletou dcerou Terezkou. V letech
1969–1973 byla předsedkyní společensko-vědní komise ve Svazu Cikánů-Romů a
zároveň v tu dobu pracovala v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV, odkud v
roce 1974 odešla na Pedagogickou fakultu UK Praha. V roce 1978 přijala za svého
duchovního učitele Paramhanse Svámího Mahéšváranandu, jehož Jógu v denním životě
přijala za svou životní cestu. Pro nesouhlas s asimilační politikou uplatňovanou
vůči Romům byla v letech 1975–1982 bez stálého zaměstnání a externě vyučovala
romštinu a hindštinu na Jazykové škole v Praze, kde pak byla následně do roku
1991 i zaměstnána.
V roce 1991 se začaly psát dějiny oboru romistika na FF UK v Praze, kde
vyučovala romštinu a romistiku v rámci Indologického ústavu. Hübschmannová od
počátku vedla romistické pracoviště, které se postupně osamostatňovalo, jako
výrazně multidisciplinární, zaměřené na kontakt a studium v terénu. Rozsah zájmů
Semináře romistiky byl a dodnes je velmi široký: kromě detailního studia
romštiny se snaží osvětlovat antropologické, historické, politické, náboženské,
folkloristické, literární i jiné prvky romské kultury a vzájemně znalosti z
těchto jednotlivých oborů propojit. Jako základní východisko práce všech
pracovníků i studentů Semináře Hübschmannová viděla aktivní znalost romštiny.
V roce 1994 založila Hübschmannová spolu s dalšími kolegy časopis
romistických studií Romano džaniben, jehož byla až do své smrti šéfredaktorkou.
V roce 1995 získala Hübschmannová titul CSc. a o pět let později se habilitovala
a tématem její habilitační práce byly Romistické studie II. V posledních letech
života byla mimo jiné členkou týmu Státního pedagogického ústavu v Bratislavě,
kde se podílela na přípravě osnov a školení pedagogů pro výuku romského jazyka
na Slovensku.
V roce 1994 jí byla udělena Chartou 77 Cena Františka Kriegla. V roce 1998
získala 2 diplomy udělené předsedou Romské občanské iniciativy JUDr. Emilem
Ščukou za prosazování programu ROI v oblasti vzdělávání a romské kultury a o dva
roky později byla oceněna Děkovnou plaketou za „Outstanding contribution to the
Romani nation“ na V. mezinárodním kongresu International Romani Union v Praze. V
roce 2002 jí byla udělena prezidentem Václavem Havlem medaile Za zásluhy III.
stupně, v roce 2003 pak medaile Za zásluhy I. stupně od Ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy za „významný podíl na uchování a rozvoj romského jazyka a
romské kultury“. 28. září 2006 jí byla in memoriam udělena Pamětní medaile
svatého Václava pražským arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem.
Milena Hübschmannová zemřela 8. září 2005 při autonehodě v Jihoafrické
republice.