Michael Kocáb v anketě Romano hangos

Po nástupu Michaela Kocába do funkce jsme se zeptali: Na co by se měl ze
všeho nejvíc zaměřit nový minstr pro menšiny a lidská práva?

Mario in Santi
Vykonává poradní a expertní činnost pro sociální začleňování.
Pan ministr Kocáb by se měl soustředit hlavně na svou práci ministra.

Aurélie Balážová
Zdravotně sociální pomocnice, působí v SRNM Bruntál.
Měl by se soustředit na projekty, které pomůžou romským ženám i mužům zvýšit
vzdělání, aby se uplatnili na trhu práce. Na ZŠ by mělo pracovat víc romských
asistentů, aby děti poznaly, že i Rom může mít dobrou práci a co proto musí
udělat. Důležité je zaměřit se na zdravotně sociální pomocníky a terénní
pracovníky ve vyloučených lokalitách, aby se zlepšila motivace a informovanost
Romů. Ministr by měl kontrolovat činnost romských poradců a koordinátorů a
ukázat široké veřejnosti Romy, kteří něco dokázali, aby viděla, že i Romové umí
žít jinak než je vidět v médiích, kde se ukazuje hlavně to špatné.

Ivana Janišová
Spisovatelka, její poslední knížka pojednává o přátelství romské a
neromské dívky, žije v Praze.
Má relativně málo času, proto by se měl zaměřit jen na to nejdůležitější.
Podle mě je to přijetí antidiskriminačního zákona.

Vladislav Suchánek
Pracuje od roku 2006 na Ministerstvu práce a sociálních věci ČR, v letech
1991-96 byl tajemníkem předsedy ROI Emila Ščuky.
U nás chybí vymahatelnost menšinového zákona v praxi. Chtělo by to zaměřit
se na novelu. Problém neúčinnosti zákona známe už dlouho, obce si dělají co
chtějí. V reakce na popsaný stav byl v červenci 2003 členům Rady vlády pro
záležitosti romské komunity a vládnímu zmocněnci pro lidská práva předložen
pracovní návrh právní úpravy zákonů č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků
národnostních menšin a č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních
orgánů ČR. Právní úpravy měly za cíl vytvořit dosud chybějící zákonné
předpoklady k tomu, aby úkoly při integraci Romů mohly být skutečně ukládány,
kontrolovány a zejména plněny. Právní úpravy ale nebyly bohužel zahrnuty do
plánu legislativních prací vlády.

Klára Veselá Samková
Pražská advokátka a publicistka, v období 1990-1992 poslankyně za ROI.
Hlavně by měl rozhodnout, kdo bude mít při řešení romské otázky příslušné
kompetence: Romové nebo gádžovské „poradenské“ útvary? Je možné řešit vyloučené
„lokality“ pomocí Agentury a podobných neromských útvarů nebo se zabývat
problémy konkrétních vyloučených lidí? Od toho, jak se rozhodne, bude záviset i
další posun řešení romské otázky. Zatím výsledky určovali ti experti……

Jakub Krčík
Vystudoval romistiku na Filozofické fakultě UK, v letech 1998 – 2005
spolupracoval na projektech sdružení Dženo. Od roku 2006 se živí jako reklamní
textař v Praze.
Přál bych si, aby díky Michaelu Kocábovi měly všechny menšiny lepší podmínky pro
rozvoj kulturního dědictví, aby místa, kde žily významné romské osobnosti, byla
označena pamětními deskami. Stát ať důstojně označí i místa, kde došlo k rasovým
útokům na Romy. Pozornosti si zaslouží též osudy rodin pozůstalých po Romech –
obětech rasových vražd po roce 1989. Vždyť zemřeli i proto, že je stát nedokázal
ochránit… Samozřejmě, hladoví, nezaměstnaní a nenávidění Romové mají spoustu
dalších potřeb. O těch však Michaelu Kocábovi jistě zazpívají písničku mnozí
jiní.

Gwendolyn Albert
Ředitelka organizací Women’s Initiatives Network a Peacework Development Fund,
žije v Praze.
Měl by se postarat, aby se stát jasně vyjádřil k případům nedobrovolné
sterilizace (převážně romských) žen, na což poukázal ombudsman v roce 2005 a
následně byly cílem různých výzev výborů pro lidská práva při OSN. Je důležité,
aby stát vyjádřil pochopení, že nese odpovědnost za to, co se stalo a co se děje
v nemocnicích – nejen během komunismu, ale bohužel i v 21. století.

Janko Horváth-Döme
Aktivista, básník a publicista, žije v litvínovském Janově.
Vzhledem ke krátké době, co bude Michael Kocáb ve funkci, lze očekávat
nemnoho. Je chvályhodné když prohlásil, že Romy miluje, to se cení, jenže renomé
naší menšiny klesá a klesá. Tak nevím. Zaměřit by se měl především na zrušení
ostudného vepřínu v Letech. Nebude to snadné, což všichni víme. Přesto mu fandím
a držím palce.

Stanislav Tišer
Vedoucí Sdružení Romů a národnostních menšin Plzeňského kraje (http://www.srnmpk.cz). 

Ať udělá pro Romy to, co slíbil při zvolení ministrem, tedy ať mají Romové
kde bydlet a děti kde se učit. Velice mu přeji, aby dokončil kauzu Lety a
případě tábora u Hodonína. Mi kerel perdal amende oda, so varkerďas, sar ačhiľas
ministros, mi kerel perdal o Roma, so len nane khera, the hoj te avel le
čhavoren kaj pes te sikhavel, hoj te aven goďaver. Tiž lenge vinšinav, hoj te
dokončinel buťi pašal o Lety u Písku the o taboris Hodoninoste.

Veronika Kačová
Na střední škole v Odrách se vyučila krejčovou, vede soubor Cikne čhave (http://www.cikne-chave.estranky.cz)
v Novém Jičíně.
Určitě by měl o Romech více vědět, zaměřit se na oblast bydlení Romů, jejich
pracovního uplatnění a odstranění diskriminace. Někdy v tom panuje slušný chaos.
Za půl roku už budeme o praktických schopnostech nového ministra vědět víc.

Martina Brzobohatá
Sociální pracovnice, ředitelka organizace Společný svět – Jekhetani Luma
(http://www.luma-mb.cz) v Mladé Boleslavi.

Vzhledem k šíři problematiky lidských práv se mi líbí, že ministr jako jednu
z priorit vyhlásil konkrétní věc, a to vyřešení kauzy vepřína v Letech. O jeho
zrušení na místě, kde vinou Čechů zemřelo strašným způsobem tolik Romů včetně
miminek, bojují dlouho zejména někteří pozůstalí, a bohužel zatím nenašli nikoho
se skutečnou politickou mocí, kdo by dotáhl věc do konce. Další ministrovy
priority jako boj proti homofobii apod. považuji též za
chvályhodné, ovšem pokud by se panu Kocábovi podařilo dosáhnout „jen“ zbourání
vepřína, byl by to úspěch.

Robert Sutorý
Vedoucí volnočasových aktivit v Domě dětí a mládeže v Hranicích (http://samroma.wz.cz),
v období 2006-2008 člen Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity.
Hlavně by měl znát problematiku jednotlivých regionů. Seznámit se s nimi nejen
písemným kontaktem, ale přímou návštěvou lokalit, a to i relativně
bezproblémových. Romové zabývajíci se touto problematikou by měli mít možnost
ovlivňovat rozhodnutí nejvyšších orgánů, a to od měst až po vládu. Rád bych, aby
romské záležitosti mohly víc řešit obce s rozšířenou působností.

Erazim Kohák
Filozof, pracuje v Centru globálních studií Akademie věd (http://cgs.flu.cas.cz/index.php)
v Praze, je členem ČSSD a čestným členem ekologického sdružení Děti Země.

Kladu si otázku: jak se mohou Romové stát policajty, učiteli, řidiči tramvají a
co ještě, když jim společnost a priori upírá možnost to zkusit či vůbec se na to
připravit? Na takovou otázku je možná buď jedna velmi široká odpověď nebo tisíc
a jedna jednotlivých, cílených odpovědí. Ta široká by mohla znít: Zajistit všem

lidem českých zemí, včetně Romů, postavení rovnoprávných občanů, ne problémové
menšiny odjinud. Těch cílených by bylo příliš mnoho, protože úcta a dobrá vůle
se skládají z tisíce a jednoho jednotlivého postoje či počinu. Poukázal bych na
jednu: vytváření možností široce pojatého celoživotního vzdělávání k občanství,
ze kterého vyrůstá sebedůvěra člověka ve společnosti obecně, nejen mezi svými.
To ovšem ukládá veliký úkol většinové populaci: nebránit žádným svým
spoluobčanům v přístupu k odpovědnostem, kterým se člověk učí, byť i chybami.
Možná by pan ministr měl poučovat všechny své spoluobčany, i ty „většinové“.

Kristína Magdolenová
Riaditeľka Mediálneho centra (MECEM) Košice (http://www.mecem.sk/rpa)

Hoci sa to môže zdať čudné, domnievam sa, že by sa mal zamerať na majoritu,
t.j. na vysvetľovanie problémov a pochopenie súčasného postavenia Rómov,
odstraňovanie predsudkov. Súčasne s tým by mali byť naštartované účinné sociálne
programy v segregovaných komunitách. Programy by mali byť komplexné, t.j.
súčasne riešiť vzdelávanie, bývanie, zaměstnanosť aj zdravie. Nasadenie
zvýšeného počtu terénnych pracovníkov by malo umožniť budovať individuálne plány
rozvoja jednotlivcov s cieľom ich integrácie. V prvej fáze by mali byť
realizované pre tú časť komunity, ktorá je z velkej časti na integráciu
pripravená, t.j. nenechať ludí najprv padnúť na dno, ale zastavit ich prepad.

Milan „Elvis“ Gábor
Zpěvák přerovské hudební skupiny Imperio (www.imperio.estranky.cz). 

Měl by se obklopit správnými poradci, nejraději Romy z různých sfér
veřejného i neveřejného života, kteří mají k tématu co říct. Samotní Romové
ponesou větší zodpovědnost za své činy i za své rady. Jako plus vidím to, že
ministr je nestraník. Je proto větší pravděpodobnost, že rozhodnutí která v
budoucnu učiní budou pocházet z jeho vlastní hlavy a tak bude víc ve prospěch
samotných Romů. Doufejme, že si nebudeme Michaela Kocába ve funkci pamatovat víc
jako muzikanta než jako ministra. Přeju mu hodně štěstí k naplnění a realizaci
jeho myšlenek.

Jiřina Šiklová
Socioložka a publicistka, působí v Praze.
Ministr Kocáb by měl nechat spočítat, kolik bude stát reintegrace, tedy
znovuzačlenění osob přesídlených do holobytů. Děti pocházející z rodiny sociálně
vyloučených se budou obtížně zpětně začleňovat do celku a jejich znovuvzdělávání
přijde stát na hodně peněz. Všichni, ale především daňoví poplatníci z krajů, ve
kterých došlo ke vzniku těchto enkláv, budou na tato rozhodnutí doplácet.
Zveřejní-li ministr tyto údaje, nebudou již takto jednající starostové
populární, už žádný pan Čunek tím pádem nevyhraje volby a bude se hledat jiné a
lidštější řešení.

Kateřina Jacques
Poslankyně za Stranu zelených.
Ministr představil priority, které vycházejí z dlouhodobého sledování
problematiky lidských práv a proto se s nimi ztotožňuji. Smutnou trvalkou je
ještě stále zákon o rovném zacházení a ochraně před diskriminací. Jsme jedinou
zemí v Evropské unii, která nemá zajištěnu ochranu slabších a znevýhodněných,
stejně jako pravidlo rovnosti šancí, které by mělo tvořit základ naší
společnost. Nikdo nesmí být znevýhodněn jen pro svůj věk nebo původ. Prezident
tento zákon vetoval, to znamená zamítl a je úkolem poslanecké sněmovny, aby ho
přehlasovala a zákon mohl platit. Také souhlasím s tím, a říkám to už léta, že
nesmíme zapomínat na oběti romského holocaustu. Romové, kteří přišli o život
nebo prožili velké utrpení, si zaslouží naši úctu. V místech, kde se umíralo,
nesmí stát vepřín nebo rekreační středisko, to se nehodí. Vítám i to, že ministr
hodlá řešit problémy lidí na okraji společnosti, těch, kteří jsou chudí a
nedokáží si sami pomoci. Samozřejmostí je zájem ministra o staré lidi, rodiče a
děti.

Anna Gáborová
Asistentka pedagoga.
Ministr Kocáb by si měl hlavně pohlídat, kam se rozkutálí miliony z Evropské
unie určené pro národnostní menšiny. Já nevidím žádné zvýhodnění romské menšiny.
Myslím si, že tyto peníze putují jenom na zařizování kanceláří různých
organizací, mobilů, aut a na výjezdy do jiných států. se hlavně pomáhalo v oboru
školství. Děti obzvlášť potřebují, aby jejich rodiče měli práci, protože tak
budou mít lepší vyhlídky na vzdělání, peníze na autobusy do školy a na školní
pomůcky. Je smutné, že i v dnešní době vidím že dítě ve škole nemá s čím psát.

Igor Malík
Terénní sociální pracovník magistrátu v Karviné, vyučuje sociální
politiku, multikulturní výchovu a romský jazyk na střední škole (http://www.lacholav.wz.cz)

Michael Kocáb by se měl obklopit lidmi, kteří rozumí problematice, mají
zkušenosti a hlavně chtějí něco pro romskou menšinu udělat. Znám mnoho Romů,
kteří se chtějí nějak zviditelnit a to je kámen úrazu. Prosím takové Romy, aby
zůstali na svém písečku a neškodili dané věci. Vím, že práce pro Romy není
nejlehčí, na druhou stranu se dá z takových aktivit i profitovat. Nestačí jen
chtít, ale taktéž myslet a uvádět v praxi změny, které by pomohly Romům k
lepšímu životu. Romové znalí problematiky jsou mezi námi, jenom je třeba hledat
i jinde než jen v hlavním městě.

Text vyjde v listu Romano hangos / Romský hlas č. 2-2009 na
http://www.srnm.cz