Měla jít do zvláštní školy, dnes má vysokoškolský titul

Anna Chvalová, vedoucí nízkoprahového zařízení pro děti a mládež občanského
sdružení Romodrom, je další romskou osobností, kterou vám představíme. V dětství
měla být zařazena do zvláštní školy, ale jakoby zázrakem unikla záměru úředníků,
a dnes patří mezi vysokoškolsky vzdělané osobnosti. Vystudovala andragogiku,
navštěvuje speciální školy a zjišťuje, proč tam byli malí Romové zařazeni. Mnozí
z nich byli podle ní přeřazeni neprávem.

„Narodila jsem se na Sokolovsku, prošla jsem základní školou, šla jsem na
učební obor a onemocněla jsem. Po uzdravení, když jsem se pokoušela získat
práci, jsem zjistila, že nemám žádnou jinou možnost, než jít dál studovat
střední a pak vysokou školu. Ale na začátku všeho, když mi bylo šest let, k nám
domů přišli z tehdejšího národního výboru a nabídli mi, jestli bych nešla do
zvláštní školy.“

Soudruzi přišli s tímto návrhem ještě před tím, než Anna Chvalová prošla
zápisem do první třídy, takže o jejích schopnostech nemohli nic vědět, a říkali
jejím rodičům, že stejně skončí v pomocné škole.
„Moji rodiče si však stáli za tím, ať to zkusím na základní škole. Věděli, že se
do školy moc těším, stejně jako mnoho jiných dětí v tomto věku. V první třídě
jsem už četla, protože jsem odmala měla ráda knížky a protože mám dobrou paměť.
Takže to, že jsem nastoupila do normální základní školy, bylo i na truc těm
úředníkům. Dalším důvodem bylo, že moje máma vždycky litovala, že žádné vzdělání
nemá, proto ho chtěla poskytnout aspoň mně.“

Co vás motivovalo ke studiu?
Přání získat dobrou práci, nebo abych se vůbec někam dostala. Vždycky mi totiž
při pohovoru potencionální zaměstnavatelé předhazovali: „Vy nemáte dokončenou
střední školu, vy ještě nemáte maturitu…” Tak jsem si udělala maturitu. Pak,
když jsem se hlásila na nějaké výběrové řízení, zase říkali: „Nemáte vysokou
školu…” Šla jsem tedy na vysokou školu a studovala tři roky na bakaláře.
Vždycky mě to naštěstí táhlo mít vše jakoby úředně ocejchované. Teď už mám
hotovou i vysokou školu – magistra – a věnuji se doktorandskému studiu.

Proč jste měla být původně zařazena do zvláštní školy?
Dřív, za komunismu, byl přístup ke vzdělání Romů hodně špatný, a spousta lidí se
dostala do zvláštní školy jenom proto, že byli Romové. Z národního výboru
chodili po romských rodinách a přemlouvali rodiče, ať dají děti do zvláštní
školy. A jelikož rodiče často neměli skoro žádné vzdělání, tak nepochopili, že
je to špatně, že by každé dítě mělo mít právo si základní školu alespoň zkusit a
škola by se měla snažit to dítě udržet co nejdéle. Nikoliv jej rovnou strčit do
zvláštní školy. Takže proto je plno romských lidí absolventy zvláštních škol,
většinou se tam dostali skutečně neprávem.

Jak se k Vám chovali učitelé na základní škole? Byla jste jediná Romka?

V první třídě to bylo prima, tam jsme byli samí Romáci, pak ale všichni odešli
do zvláštní školy a já zůstala sama – a bylo mi hodně smutno.

Proč ty děti odešly?
Protože třeba nechodily do mateřské školy a bylo pro ně hodně těžké se za jeden
rok naučit dennímu režimu a tomu, jak to ve škole vlastně chodí: zvykat si na
spolužáky, sám na sebe, že jsem najednou bez rodičů. Rodiny měly většinou více
dětí, takže ty nezvládaly učivo, protože se soustředily na jiné podněty. Ale ne
všichni učitelé souhlasili s tím, aby to ty romské děti rovnou vzdávaly.

Jak vzpomínáte na základní školu?
No – moc ráda ne, bylo to hodně těžké. Vždycky tam byly nějaké předsudky.

Dnes působíte v nízkoprahovém zařízení Romodromu, čemu se zde věnujete?

Pracuji s dětmi a mládeží, jsem vedoucí tohoto nízkoprahového zařízení. Měli
jsme tu děti z vyloučené lokality na Praze 9 a teď z Prahy 8.

Jsou na tom dnes děti lépe v rámci začlenění na základní škole?
Určitě je to lepší, ale vždycky záleží na přístupu rodičů. Když rodič nemá zájem
a moc se školou nekomunikuje, tak se může stát, že škola nad dítětem rychleji
zlomí hůl. S naší asistentkou děláme program Škola hrou, kde dáváme dětem takové
úkoly, aby je zvládly, plus vždycky něco navíc k naučení – a za to dostávají
odměnu. Sama vidím, že některé děti chodí do zvláštní školy, i když by se svými
vědomostmi základní školu zvládly. Sice s odřenýma ušima, ale zvládly.

KAM DÁL?

Segregace Romů ve školství se často děje skrytě, tvrdí expertka


Podle AI jsou Romové v ČR nadále oddělováni ve školách