Martin Konvička a bojovníci proti islámu dnes. Co dělá muž, který sliboval koncentráky pro muslimy?

Prohlašoval, že jako vítěz voleb s Blokem proti islámu namele muslimy do
masokostní moučky. Podobně odvážných výroků Martina Konvičky následovala ještě
řada a některé z jeho excesů byly trestně stíhány. Nakonec však jeho největším
politickým úspěchem bylo předposlední místo na Táborsku v loňských senátních
volbách. Co dělá dnes jeden z největších odpůrců islámu u nás?

Konvička k sobě před dvěma lety stočil pozornost svými facebookovými
příspěvky o koncentračních táborech pro muslimy, jejich namletí do masokostní
moučky či zplynování. Dnes už jej média zmiňují jen velmi sporadicky.

Před pár týdny byli podle svých vlastních slov společně se zakladatelkou a
předsedkyní Naštvaných matek Evou Hrindovou vyhozeni z jedné olomoucké hospody.

Jak na dnes téměř neviditelného aktivistu reaguje společnost? A má vůbec
šanci ještě někoho oslovit?

Místo, kde přebýval underground

Olomoucká Hospoda U Musea, v kuloárech známější jako Ponorka, je svým
způsobem kult. Jde o lokál, v jehož prostorách se vystřídala snad všechna
zásadní jména českého undergroundu. Zdejší osazenstvo tvoří intelektuálové,
postarší máničky i úplná společenská spodina. Co ale především, Ponorka vždy
přitahovala individuality.

I Martin Konvička s Evou Hrindovou prožili část svého života v Olomouci,
takže měli možnost na vlastní kůži nasát genia loci „androšské“ hospody
utvářející své jméno v průběhu minulých dekád.

Proto se prý z nostalgie rozhodli po skončení Konvičkovy olomoucké přednášky
26. května navštívit právě Ponorku.

Dezinterpretace a manipulace informací

Martin Konvička v současnosti působí jako docent na Jihočeské univerzitě a
zároveň se prezentuje jako jeden ze členů spolku Sedmá republika, jehož
předsedou je David Nepimach. Náplní jejich činnosti je například pálení koránu,
komentování aktuálního dění na sociálních sítích a občasné pořádání besed.

Konvičkovi jsou mimo jiné také často přisuzována označení jako „rasista“,
„nácek“ či „fašista“, která sám striktně odmítá. Nehledě na fakt, že se v
minulosti za své projevy dočkal obvinění za podněcování k nenávisti. Veřejnost
rovněž odsoudila jeho zinscenovanou okupaci Islámským státem na Staroměstském
náměstí.

Ministerstvo vnitra ve svých čtvrtletních zprávách o extremismu z roku 2015
několikrát zmiňuje Konvičkovy projekty v rámci extremistické islamofobní scény:

„Za cílem získání volební podpory byly záměrně a účelově využívány informace,
které byly často vytržené z kontextu, zobecněné anebo i dezinterpretované,“ píše
o platformě Islám v ČR nechceme, potažmo Bloku proti islámu a jeho někdejšímu
koaličnímu partnerovi Úsvitu-Národní koalice.

Eva Hrindová je známá jako „naštvaná matka“, která bloguje o stavu
společnosti a varuje před hrozbou jménem islám. Dlouhodobě se také vyskytuje po
boku Martina Konvičky a Petra Hampla jako politická aktivistika.

I přes to všechno neměl Konvička obavy z návštěvy podniku stavějícího na
liberálních názorech. „Pověsti o tom, že tamní hosté zesluníčkovali, jsem nebral
nikterak vážně. V době mých návštěv Ponorky jsem tehdy zažil všechny
představitelné druhy názorových střetů a nijak jsem se nebál sedět u stolu s
lidmi, s nimiž jsem nebyl ve stoprocentní shodě,“ uvedl redakci.

Hrindovou naopak doprovázely jisté pochybnosti. „Chodí tam lidi, kteří mají
jenom určitý typ názoru a osobně se mi tam nechtělo moc jít,“ sdělila.

Ve svém uveřejněném článku „Zpráva o stavu demokracie v Olomouci“ si stěžuje,
že Ponorka už není tím, čím kdysi byla. „Ale já v Olomouci žiju a vím, že dnes
už tam žádní rebelové nechodí, protože dnes jsou z rebelů podporovatelé systému,
kteří se navíc naučili bonzovat a minulá svobodomyslnost a diskuse o
kontroverzích se změnila tvrdě hlídanou debatu o věcech, které si schválíme, a
nejdou proti systému,“ píše.

Zasahuje nespokojený host

„Ostatní čekali na své objednávky, když v tu se ke stolu přikolébal číšník.
Sdělil nám cosi ve smyslu, že pro dnešek končí a nechce nás tady,“ popsal
Konvička.

Celou věc měl zařídit jeden z hostů, který se seznámil s hospodou již v
dobách totality. I sám Konvička si na něj prý vzpomíná. „Byl to jakýsi Jaroslav
Vinický, pelichající seladon, co sedí na svém místě už 30 let a stále stejnými
řečmi obtěžuje čím dál mladší a opilejší slečny – s čím dál menším úspěchem,“
sdělil redakci.

Martin Konvička během své výpovědi ještě několikrát vyjádřil své antipatie k
Vinickému.

Obsluha tedy, ačkoliv ohlásila konec, údajně ostatní zákazníky nadále
obsluhovala. Když se Konvička a jeho doprovod stále neměli k odchodu, pustil prý
číšník hudbu nesnesitelně nahlas, což tedy považovali za jasně znějící výzvu k
odchodu.

Zaskočilo mi pivo

K vzniklé situaci se vyjádřil i „nespokojený zákazník“ Vinický. „V okamžiku,
kdy jsem zjistil, že dorazila skupina, ve které jsem poznal pana Konvičku a paní
Hrindovou, zaskočilo mi pivo v krku. Pro mne tito lidé prezentují stejné zlo,
jakým je fašismus, nacismus nebo komunismus,“ říká.

„Výčepnímu jsem jasně řekl, že tihle lidé absolutně popírají ducha Ponorky, a
že pokud sem takový odpad bude chodit, je to moje poslední návštěva,“ stojí si
za svým Vinický.

Obsluha svůj postoj odmítla zveřejnit, stejně tak jako vydat kontakt na
vedoucího podniku. Na facebookové stránce Martina Konvičky se však omlouvá za
vzniklou situaci.

„Ukázalo se, že cenzory, práskače a vyhazovače dnes dělají lidé, kteří
navenek nosí znaky svobodomyslnosti, ale ve skutečnosti nikdy nepochopili ducha
bohémství, svobody, městského zevlování a hospodského života,“ vyhodnotil na
závěr Konvička. (Konvička se po uvedení svých citací dožadoval autorizace celého
textu. Poté, co redakce jeho požadavek odmítla, sdělil, že s autorkou textu
komunikoval naposled.)

Od BPI přes „Apače“ až po Sedmou republiku

Od rozpadu politického hnutí Blok proti islámu uplynul zhruba rok. Plánovaná
spolupráce se stranou Úsvit – Národní koalice se nekonala.

Představitelé BPI koaliční smlouvu nakonec vypověděli. Vzniklé spory
přičítali zejména Janě Volfové. Tehdejší místopředseda hnutí, Petr Hampl, ji
dokonce označil za agentku BIS.

V loňském roce neúspěšně usilovali s nově vzniklou Alternativou pro Českou
republiku 2017 o vstup do Senátu. Hampl na svůj post rezignoval a Konvička toto
hnutí po čase opustil. Během letošního dubna byla Alternativě Nejvyšším správním
soudem pozastavena činnost kvůli neúplným finančním zprávám.

Politolog Miroslav Mareš působící na Masarykově univerzitě v Brně o těchto
uskupeních říká: „Promarnily svoji šanci hádkami a marketingově špatnou
politikou, zastínily je jiné osobnosti, zvláště Tomio Okamura.“

Vytvoříme úspěšnější zem, než byla první republika

Po všemožných obměnách nacionalistických stran a iniciativ je tu nyní Sedmá
republika. V březnu na svém videokanálu sdílela video s prosbou o finanční
injekci pro volební kampaň. Na transparentním účtu vlastněném Martinem Konvičkou
se ke dni 8. 6. 2017 nachází osm tisíc korun.

Sedmá republika se nicméně podzimních parlamentních voleb nemůže samostatně
účastnit. Nenachází se totiž na seznamu registrovaných politických stran či
hnutí Ministerstva vnitra a vystupuje pouze jako zapsaný spolek.

„Sedmá republika má malou šanci oslovit. Pro mnoho lidí je to divný název,
nejsou vidět v masmédiích, objevuje se levicová konkurence v podobě Bezpečnost,
odpovědnost, solidarita a podobně,“ míní o Konvičkově spolku politolog Mareš.

Martin Konvička tak dnes jezdí do Berlína prý po vzoru Martina Luthera
„přibíjet“ svoje teze mířící proti Evropské unii ke vchodu německého
kancléřství. Jeho pravá ruka a „ekonomický ideolog“ hnutí, sociolog Petr Hampl
se také stáhl do ústraní. Naposledy o sobě dal vědět, když se stal jedním z
hlavních pořadatelů akce Den heterosexuálního bílého muže. Seminář na toto téma
se pak odehrál i ve Sněmovně pod záštitou poslance Tomia Okamury.

Jana Volfová nyní působí jako předsedkyně hnutí Česká suverenita. Nedávno
prohlásila, že v nadcházejících volbách podpoří Blok proti islamizaci- Obrana
domova. Společně minulý měsíc také vystoupili na Malostranském náměstí, kde
vyjádřili veřejnou podporu francouzské prezidentské kandidátce Marin Le Penové.
Volfová po její porážce slíbila, že už nikdy nebude jíst makronky.

„Větším lákadlem pro společnost může být Svoboda a přímá demokracie, existuje
také spousta malých projektů (Rozumní, BOS, Řád národa) a stále přetrvává i DSSS,“
hodnotí Mareš současnou nacionalistickou scénu.

Michaela Susedíková
HlidaciPes.org