M.I.R. Dokument o válce i naději. „V Srebrenici bylo během několika dnů zavražděno asi 8000 bosenských muslimů,“ přibližuje filmařka Viola Tokárová
První ročník festivalu romského filmu Tu+kino představil v září v Brně i čerstvě dokončený etnografický snímek antropoložky Markéty Slavkové a dokumentaristky Violy Tokárové M.I.R. o mladých mužích žijících ve Srebrenici, místě masakru, ke kterému na místě došlo v roce 1995 během války v Bosně a Hercegovině.
„Do Srebrenice jsem se poprvé dostala náhodou v roce 2009 poté, co jsem na studijním výměnném pobytu v Austrálii potkala profesora Harize Haliloviche, který tam vyrůstal. V roce 2012 jsem pak v Srebrenici absolvovala letní školu o bosenské válce. Tehdy jsem se rozhodla historii a zejména současnost lokality studovat v rámci doktorské práce, kterou jsem zasvětila problematice jídla a války,“ přibližuje Slavková.
Aby tak silné téma a poznatky z více než pětiletého etnografického výzkumu nezůstaly dostupné jen pro úzké akademické publikum na stránkách disertační práce, spojila antropoložka síly s filmařkou Violou Tokárovou – vznikl tak nejen unikátní dokumentární film, ale i audio dokument pro Český rozhlas s podobným názvem: MIR, příběhy ze Srebrenice. Oba dokumentární formáty vyprávějí o stejných lidech, každý z nich ale rozvíjí jiná témata a aspekty života v jejich poválečné komunitě.
Mire, Ibro, Ibrahim a Ramo
Iniciály M.I.R. odkazují na jména čtyř hlavních postav žijících v poválečné Srebrenici v Bosně a Hercegovině – Mire, dvojčata Ibro a Ibrahim a Ramo. Snímek přináší unikátní vhled do jejich každodenních životů a zprostředkovává jejich pohledy na svět okolo sebe.
„Jejich životní příběhy jsou odlišné, ale jedna věc je spojuje – poslední válka v Bosně a Hercegovině, konkrétně genocida ve Srebrenici v roce 1995, která hluboce změnila jejich životy. V době války byli tito čtyři přátelé převážně děti a po válce vyrůstali v neúplných rodinách. Navzdory prožitým traumatům hovoří o důležitosti vyrovnání se s minulostí a vzájemného soužití. Rovněž název filmu M.I.R. se snaží zdůraznit, že soužití je skutečně možné,“ říká Slavková.
M.I.R. autorky označují za experimentální dokument a „etnografické roadmovie“ ve stylu cinéma vérité. „Jde o dokumentární styl zcela bez zásahů z naší strany. Zachycuje každodenní život lidí, kteří ve Srebrenici zůstali a věnují se podpoře komunitního života. Výsledný film se opírá o různé filmové techniky – od dronů přes zrcadlovky až po záběry, které vytvořily přímo hlavní postavy filmu. Využily jsme také Markétiny archivní materiály, které přidávají vyprávění hloubku. Dokument je tak velmi autentický a nese poselství o míru, toleranci a vzájemné spolupráci, kterou Bosňané i po těžkých zkušenostech s válkou stále ctí,“ přibližuje Tokárová.
Na projektu M.I.R. začala pracovat v době, kdy spolu s Františkem Bikárem a Renatou Berkyovou dokončovala dokument LETY v organizaci ROMEA a byl pro ni příležitostí pro pokračování cesty objevování dalších životních příběhů.
„Srebrenici jsem si představovala trochu idealizovaně, takže mě překvapilo, když jsem viděla, jaké zranění válka městu a místním lidem způsobila. Během několika dnů zde bylo v roce 1995 zavražděno asi 8 000 bosenských muslimů, především mužů a chlapců. Díky setkání přeživšími, jejich vstřícnosti a pohostinnosti jsem si zároveň uvědomila, jak velké máme štěstí, že žijeme v míru a stabilitě,“ popisuje Tokárová.
Jedním z motivů filmu je každoroční Pochod míru – Nezuk-Potočari, lemovaný masovými hroby a minovými poli. „Každý krok se tak stává sondou do historie, každý zbořený dům, škola, zaniklá zahrada a náhrobní kámen vypráví spolu s tisíci přeživších a jejich potomků, kteří se pochodu účastní, příběhy o tom, kde život začal i o tom, kde skončil. Chvílemi ztrácíte víru v jakoukoliv budoucnost lidstva. Na druhou stranu se ve Srebrenici setkáváte s příběhy projevů lidskosti a vlídnosti, které jsem nikde jinde na světě nezažila. Ty člověku vrací sílu a naději,“ dodává Slavková.
Článek vyšel v časopise Romano voďi.
