Jan Stejskal: Kurz pozitivního myšlení aneb 62% šance pro romské děti

Centrum pro výzkum veřejného mínění zjišťovalo názory české veřejnosti na společné vzdělání. Tazatelé se ptali i na to, zda by se romské děti měly či neměly vzdělávat v běžných třídách. Romské děti tak mohou být hrdé na to, že tvoří svébytnou výzkumnou kategorii. Méně povzbudivé jsou však pro ně další interpretační roviny reprezentativního výzkumu.
 
Podporu společnému vzdělání romských a neromských dětí, ať už rozhodnou anebo váhavou, vyjádřilo 62% respondentů. Rozpaky však vyvolá zjištění, že ačkoliv romské děti jsou přece zároveň dětmi českými – v České republice se narodily a mají české státní občanství, česky běžně mluví a bydlí třeba v Mostě, Ostravě nebo Kadani, svůj souhlas s tím, aby sdílely prostor běžných tříd s dětmi z majority udělilo ještě o 8% méně dotazovaných než v případě dětí cizinců. Jakoby romské děti byly české škole cizejší než cizí.
 
Nejde přitom zřejmě o to, že by romské děti častěji přicházely z nemajetných rodin a dotazovaní se tudíž obávali, že v lavicích vypuknou strkanice o nejopulentnější svačinu. Přes 90% respondentů je totiž nakloněno společnému vzdělání bohatých a chudých dětí.
 
Pesimista by nadto mohl podotknout, že samotné 62% ANO v odpovědi na výzkumnou otázku, zda mají romské děti chodit do běžných tříd, ještě vůbec automaticky neznamená stejné – zhruba třípětinové – ANO v odpovědi na otázku, zda ten či onen rodič skutečně souhlasí s tím, že vedle jeho dítěte zasedne dítě romské. Taková otázka by byla nepříjemně sugestivní a mnozí dotazovaní by se mohli cítit diskomfortně. 
 
V rámci kurzu pozitivního myšlení lze naopak zdůrazňovat, že šance romských dětí jsou přece jen vyšší než šance jejich rodičů: dlouhodobě totiž platí, že romského souseda bezproblémově přijímá jen asi desetina české populace. Což lze s určitou dávkou komparativní kuráže vyložit i tak, že v očích české veřejnosti mají aspoň romské děti ještě drobné zrnko naděje. 
 
Jen realistu by pak mohlo napadnout, zdali jsme se společným vzděláváním o mnoho dál než USA v padesátých letech minulého století.