Kristián Drapák: Aby si měl pokojný život, neříkej, že jsi cigán

V oblastní Charitě Most pracuje jako vedoucí Litvínovské části charity Rom Kristián Drapák. Vzdělaný člověk, který chce pomáhat druhým lidem. Zároveň si ale uvědomuje, jak těžké to v mnoha případech je.

Vy sám se k Romům hlásíte. Takových, jako vy, je ale málo. Většina Romů se například při sčítání lidu k romské národnosti vůbec neznala. Proč to tak je?

Moje rodina pochází ze Slovenska. Mým domovem je nyní Chomutov, ale mými předky jsou slovenští Romové. Většina Romů se ale bojí svou národnost přiznat. Moje babička vždy říkala: „Aby si měl pokojný život, neříkej, že jsi cigán. V duši to víš.“ Už z historického hlediska vždy bylo a stále je velmi zneužitelné, pokud se někdo k romské národnosti přihlásí. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Během druhé světové války byli Romové v Německu takřka vyvražděni.

Hodně se teď v poslední době skloňuje Romové a nepořádek. To je romská mentalita vršit kolem sebe odpad?

Pokud zajdete do romské rodiny, najdete krásu. Venku jim to nepatří, necítí vlastnickou zodpovědnost k tomu, co je mimo jejich dům. Romové jsou ale jinak velmi pořádní. To je například i otázka jídla. Zatímco v českých rodinách je běžné jíst uvařené jídlo i druhý nebo třetí den, u Romů se vaří denně. Druhý den je jídlo nečisté. Opět to má svůj původ v historii. Romové, kteří kočovali, nemohli s sebou převážet vařená jídla. Tradiční romská jídla jako je například gója, střívko plněné směsí podobnou bramboráku, se musí sníst hned.

Proč jsou Romové tak alergičtí na slovo cikán? Vždyť si tak říkají sami mezi sebou.

To je omyl. Cikán je urážka, znamená něco jako zloděj. My si mezi sebou řekneme cigáne. A ten rozdíl v jediném písmenku je pro nás obrovský. Nejsprávnější je ale označení Rom, které vzniklo ze slova romiphen – úcta.

Když mluvíme o úctě, koho mají v úctě Romové?

Svou maminku, svého otce, celou svou širokou rodinu a samozřejmě Boha. Romové jsou křesťané. Jsou hodně věřící a v dnešní době neexistuje, aby se narodilo dítě a nebylo pokřtěné. Často se Romové ani neumí modlit, ale na síle jejich víry se tím nic nemění. O Bohu se mezi Romy špatně nemluví.