Krajina zahalená dýmem

V novém roce otevře rubriku o romské literatuře román Krajina zahalená dýmem významného romského spisovatele píšícího v maďarštině Menyhérta Lakatose. Nelekejte se rozsahu, napínavý děj přečtete jedním dechem.

Menyhért Lakatos se narodil 11. 4. 1926 v romské osadě při jihovýchodomaďarském městě Vésztö. Pochází z původně kočovného rodu Lovarů, kteří se na území Maďarska začali usazovat v polovině 19. století.

Tradičním způsobem obživy jeho rodiny bylo obchodování s koňmi. Jako jeden z mála Romů absolvoval gymnázium, v roce 1954 promoval jako technický inženýr na Univerzitě v Nagykörös a začal pracovat v průmyslu.

Od roku 1964 řídil továrnu na cihly, kde byli zaměstnáni převážně Romové.

Byl významným kulturním, vědeckým a politickým představitelem maďarských Romů. V letech 1969-75 pracoval v Maďarské akademii věd jako romolog na sociologických výzkumech. Na prvním světovém kongresu Romů, konaném v roce 1970 v Londýně, byl zvolen viceprezidentem Světové romské unie, v Maďarsku stál v čele ustanovené Cikánské rady (1974), podílel se na vzniku Cikánského kulturního spolku a prvních romských novin Romano Njevipe, v roce 1992 se stal předsedou Romského demokratického hnutí, pracoval v samosprávě…

Lakatos patřil mezi těch několik romských autorů, kteří systematicky budují svůj umělecký odkaz. Publikovat začal v 70. letech, první výrazný spisovatelský úspěch se dostavil po vydání Füstös képek / Krajina zahalená dýmem (1975), která byla dosud přeložena do 30 jazyků. Ohlas zaznamenal i jeho další román Akik élni akartak / Lidé, kteří chtějí žít (1982) vyprávějící o životě Romů v poválečném Maďarsku, v roce 1985 byl jeho námět zfi lmován.

Vycházely jeho básnické sbírky (Tenyérböl mondtál jövendöt / Četlas mi budoucnost z dlaně, 1998), novely, povídky a pohádky (Az öreg fazék titka / Tajemství starého kotlíku, 1981; A titok / Tajemství, 1998, tématu holocaustu věnoval povídkovou sbírku Csandra szekere / Čandrova kárka, 1981). Je dvojnásobným držitelem významné maďarské literární ceny Józsefa Attily.

Za knihu A hosszú éjszakák meséi / Pohádky dlouhých nocí (1976, 1995) obdržel ocenění Kniha roku, v roce 1999 byl vyznamenán maďarskou státní cenou za literaturu.

Zemřel 21. 8. 2007 v Budapešti ve věku 82 let.
Lakatosovým alter egem v částečně vzpomínkovém románu Krajina zahalená dýmem, hlavním hrdinou a vypravěčem je romský chlapec Něguš Boncza, jehož výjimečnost pramení z faktu, že chodí do školy. Jeho neiluzivním objektivním pohledem sledujeme obyvatele osady zvané Cikánská Paříž, romské nádeníky i maďarské spolužáky, panstvo, učitelé, četníky, a to v atmosféře blížící se katastrofy, po níž už nic nebude jako dřív – román tak nabývá i hodnoty dokumentární. Dramatický děj zajišťuje již samo postavení dospívajícího hrdiny v předválečném nacionalistickém Maďarsku. Autenticita, se kterou vylíčil důvěrně známé prostředí a postavy, v kontextu dobrodružného děje a nepředvídatelného počínání hlavního hrdiny spolu s množstvím zajímavých dokreslujících epizod vytváří dílo, které nenechá čtenáře lhostejným.

Svou zásluhu na tom má i barvitý jazyk – kletby, vulgarismy, neobvyklá spojení a asociace, ale i reflexivní promluvy zatížené étosem a životní zkušeností předvádějí nejen bohatost romského jazyka, ale i jeho důležitost pro životaschopnost romského společenství.
Menyhért Lakatos: Krajina zahalená dýmem, přeložil Jiří Milan, vydal Dauphin, 2007, 383 stran.

Ukázka:

potichu. „Dobrá, synu, já tě chápu, vím, že není snadné být cikán, ale zítřkem Jako vždy prostřela na špinavý stůl čistý ubrus, ale tentokrát nekřičela, mluvila „Žádné co teda, cikán jsi byl jenom ve škole, kde tebou pohrdali, pošklebovali počínaje už jím nebudeš.“

„A co teda budu?“ podíval jsem se na ni zvědavě. nejde do hlavy, kterého jsem zbytečně chtěla dát na studie. Podvodník, který se ti a vysmívali, doma budeš někdo jiný, zbabělec, blázen, kterému nic chtěl jenom toto, pak jsi toho právě dosáhl.

Ty si myslíš, že si tě i teď budou podvedl své sourozence, rodiče, svůj rod, protože nechce být cikán. Jestli jsi při tobě, protože si mysleli, že ty, který jsi byl to, co jsou oni, tu zůstaneš jim, vážit jako do nynějška? Ty nechápeš, že tě všichni mají rádi a s radostí stáli ať je, kým je.

Myslela jsem si, však on ví, že je cikán a že je to dostatečné pro ně, s nimi? Člověk ať nechce být jiný, protože stejně jiný být nemůže, ale jsi taky myslíš, že jsem se neučil, že jsem každý z těch večerů prolajdačil? vybavení na cestu, aby mohl ukázat, čemu nikdo nevěří, a teď už ani já.“ „Ty „Ne, ne,“ dodala k tomu, „Co jsem ti teď řekla, jsem se nikde neučila, ale vím Tady jsou ty knihy, všechny ti je odříkám nazpaměť.“ Jenom zavrtěla hlavou. o posteli, ale ani o nějakém bdění.

Bez řečí jsem vytáhl svůj rozvrh hodin. to. A ty si teď buď lehneš, anebo zůstaneš vzhůru.“ Bylo mi jasné, že nemluví mně stále zaznívala ozvěnou, což mělo větší cenu než dosavadní biflování. I když jsem toho dne ze svých knih přečetl jen velmi málo stránek, její slova ve na to, že jestli chci něčeho dosáhnout, musím vědět dvakrát tolik co ostatní. Zpočátku to bylo jenom z pocitu odpovědnosti, ale později jsem i sám přišel