Kraj lázní a vyloučených lokalit: Jak se žije Romům na Karlovarsku

„Když se jmenujete Lakatoš nebo Demeter, jste odepsaní. Pozor, aby nám neukradl – dříve slepici, dneska peněženku. Bojuji s tím už dvacet let, ale je to pořád stejné,“ říká koordinátor pro romské záležitosti Karlovarského kraje Pavel Vaculík. Přesně tak dlouho působí v kraji, na jehož největší problémy jsme se zeptali nejen jeho.

V nejzápadnějším a co do rozlohy třetím nejmenším kraji České republiky se podle Vaculíka při posledním sčítání přihlásilo k romské národnosti 727 Romů. Jen ve vyloučených lokalitách, kterých je v kraji podle čtyři roky staré analýzy poměrně požehnaně (nacházejí se v 31 obcích) však odhady hovoří o zhruba sedmi tisících obyvatel, z nichž větší část tvoří Romové.

„Každodenní nářky a starosti jsou stejné jako všude jinde. Začínají u bytové politiky. Z bytů na náměstích, ve kterých Romové bydleli za komunistů, byli před 10 lety odsunuti na periferie měst do dnešních ghett,“ přibližuje složitou situaci koordinátor. K dalším problémům zdejších Romů řadí nezaměstnanost, oblast vzdělávání a každodenní stereotypní reakce majoritního okolí.

Koordinátoři a poradci

Pozice romského koordinátora je zakotvena v zákoně o krajích. Na starosti má integraci romské menšiny na regionální úrovni, kterou dříve vykonávaly okresní úřady. Po jejich zrušení v roce 2002 připadla úřadům krajským.

„V roce 1998, kdy jsem nastoupil jako romský poradce ještě na okresní úřad, působilo po celé republice kolem osmdesáti poradců. Byla to velice pestrá síť a romský poradce seděl v každém okrese,“ vzpomíná Vaculík. Po zrušení okresů jejich počet výrazně klesl – k systematickému přechodu poradců na obce nedošlo a nebyla zavedena povinnost je jmenovat.

„Obce se často vymlouvají, že nemají peníze, vhodné kandidáty a podobně. Dospěli jsme do bodu, kdy je romských poradců v republice málo a hodně málo z nich je Romů – v našem kraji jsou jen čtyři, kteří vykonávají práci terénních pracovníků. Zbytek agendy romských záležitostí vykonávají Neromové,“ přibližuje.

Přímo v Karlovarském kraji je sedm obcí s pověřeným obecním úřadem – ani na jedné z nich nepůsobí romský poradce na plný úvazek. Agenda romských záležitostí v náplni pracovníka zabírá někdy i jen 0,1 úvazku, agend má přitom na starosti hned několik – jde totiž většinou o kumulované funkce jako třeba kurátor nebo komunitní pracovník. V Aši je to například zároveň tiskový mluvčí.

Podle Vaculíka by pomohlo, kdyby byla pozice romského poradce zakotvena v zákoně stejně jako funkce romského koordinátora. „Lidé z Aše, Chebu, Teplé nebo třeba ze Žlutic musí vážit dalekou cestu za mnou, protože jsem jediný, který jim poradenství může poskytnout. Je to velká škoda,“ dodává.

Agentura a neziskovky

Ve Žluticích, stejně jako v Chodově a Sokolově působí aktuálně v rámci svého koordinovaného přístupu také Agentura pro sociální začleňování. Sám Vaculík je ke spolupráci s agenturou kritický – podle něj by měla vycházet právě ze spolupráce s místními Romy, což se prý často neděje. Připomíná také některé nenaplněné plány, například dětské hřiště v Chodově. „Není to vina pouze agentury, svou roli hraje i město. Nejhorší ale je dělat lidem plané naděje,“ říká.

Tajemník Žlutic Ondřej Fábera vidí spolupráci pozitivně. „Projekty jsme nikdy nezaměřovali výlučně na Romy či Neromy. Například na veřejném zasedání zastupitelstva, které schvalovalo spolupráci s Agenturou, dostali lidé šanci říct své názory, a také díky tomu vzali tuto spolupráci na vědomí. Od té doby bych řekl, že se atmosféra výrazně zlepšila. Ale také tu třeba na radnici nikdy nebyl zaměstnán žádný Rom, nepočítám-li ty v technických službách,“ přibližuje.

Jeden z prvních projektů v jeho působení ve vedení dvouapůltisícového města, bylo vytvoření míst asistentů prevence kriminality. Podařilo se tak na nějaký čas zaměstnat romsko-českou dvojici Martina a Lenku.

Jelikož jsou však Žlutice jedním ze tří měst v republice, které nemá zřízenou městskou policii (spolupracuje pouze se státní), nemohla být asistentům prodloužena smlouva – projekt je totiž nově nastaven tak, že asistenti spolupracují právě s ní. Poslední rok tak město jejich platy hradilo z vlastních zdrojů.

Hledá se: sociální pracovník

V kraji také působí neziskové organizace – Khamoro, Český západ nebo Rada chebských Romů, Charita, Kotec, Světlo nebo Člověk v tísni. „Pan Vaculík je vždy ochoten podat pomocnou ruku. Lidé, kteří ho znají, vědí, že je to odborník, zná romskou kulturu i mentalitu a mezi Romy a místními lidmi má mnoho přátel a známých,“ hodnotí koordinátora ředitelka organizace Český západ, působící na Toužimsku a Tepelsku, Petra Vodenková.

Za jedno z bolestivých míst kraje považuje nedostatek sociálních pracovníků. V kraji je totiž jen jedna soukromá škola, která takové vzdělání poskytuje. „Bohužel, když lidé musí za vzděláním odjíždět pryč, většina z nich se už nevrátí zpátky,“ podotýká. Jako pozitivní příklad naopak vidí v zavedení tzv. regionálních karet, které by v budoucnu měly být používány v celé republice.

Karty popisují, co by měla konkrétní sociální služba poskytovat – mají sloužit především jako nástroj pro pracovníky. „Když se pracovník dostane do rodiny a zjišťuje, co tam je za problém, díky této kartě zjistí, že problém může být jinde, například ve financích. Dítě nechodí do školy, protože nemá peníze na autobus. Pracovník už může nabízet pomoc třeba s hospodařením rodiny nebo s nastavením splátek při zadlužení. Díky regionálním kartám se pracovník dostane k věcem, které se zprvu zdály, že jako potřeba vůbec nevypadají,“ přibližuje fungování karet v praxi Vodenková.

Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné podobě a objednejte si časopis pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.