Konference o vzdělávání bez hranic: Svoboda a odpovědnost jsou dvě strany jedné mince

„Klíčové kompetence, které je dnes třeba naučit mladé lidí je schopnost klást
otázky, kriticky myslet a další měkké dovednosti.“ Zaznívalo dnes opakovaně na
konferenci o vzdělávání bez hranic Perpetuum 2016. První ročník této konference
uspořádala 8. listopadu organizace Scio ve spolupráci s galerií Dox a Nadací
Depositum Bonum v pražské galerii DOX.

„Všechny strany musí podporovat společnou politiku vzdělávání, bez ohledu na
tom, kdo je ve vládě. Pokud se však nejsme schopni dohodnout na jednotné
vzdělávací politice, na tom, co nám má vzdělávání vlastně přinést, pak to
nepůjde,“ zahájil konferenci Bob Kartous z organizace Eduin a shrnul na úvod
sekce Zahraniční inspirace tři zásadní principy zajištění kvalitního a
inkluzivního vzdělávání. Mezi ty řadí kromě konsensu dále dlouhodobost a
finance: „“Učitelé se cítí dlouhodobě podhodnoceni, požadavky na ně však rostou.
Změny pak odmítají a nechce se jim nic neměnit.“ Kartous tak upozornil na
dlouhodobé podfinancování českého vzdělávacího systému s tím, že Česká republika
na jeho financování vydává o 4 % méně z hrubého domácího produktu než například
Dánsko.

I další řečníci, mezi něž patřili například bývalý ministr školství Ondřej
Liška, ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek a další se zabývali
otázkou, zda současný vzdělávací systém připravuje děti na život, který je čeká
za deset až dvacet let. Důležitým tématem byla také například úroveň výuky
občanské odpovědnosti a chápání demokracie: „Mladí lidé si u nás velmi málo
uvědomují, že svoboda a demokracie je o odpovědnosti a solidaritě. Občanské
vzdělávání by mělo mít mnohem vyšší dotaci, než má,“ vznesl obavu Pánek.
Zdůraznil také skutečnost, že inkluzivní vzdělávání není jen prázdný pojem: „Je
to zásadní klíč ke kohezi ve společnosti. Děti mají mít zkušenosti s jinými
lidmi, aby se pak ve společnosti lépe žilo.“ Liška s ním souhlasil: „Děti by se
ve škole měly setkávat se světem, tak jak je. Věci se naučíme tak, že je
uděláme.“

Jedním z témat konference bylo také využití internetu a technologie ve
vzdělávání: „Technologie je jen nástroj, záleží na učiteli, jak ho využije. A
ten, kdo ho bude umět využít a nebude považovat internet jen za náhradu
učebnice, bude velmi úspěšným ve vzdělávání svých žáků,“ řekla Tania le Moigne,
ředitelka českého zastoupení společnosti Google, která zároveň dodala, že ti,
kteří si budou umět na internetu najít ty správné informace a budou je umět
analyzovat, budou mít možnost dobrého zaměstnání. Podle ní právě pokročilá
digitální gramotnost Čechů je na velmi nízké úrovni: „Z 28 zemí EU je Česko v
této oblasti až na 21. místě, jen 23% Čechů má pokročilé digitální dovednosti.“
A to, jak je současný vzdělávací systém nastaven, ke zlepšení nijak nepřispívá.

Liška, který je v současnosti ředitelem největší sítě sociálních inovátorů na
světě, organizace Ashoka v ČR, upozornil na skutečnost, že k inovacím a změnám v
myšlení nedojde jinak než zespodu. „Sociální inovátoři nahrazují stát. Až 57%
inovátorům se podařilo změnit stávající systém,“ uzavřel Liška. Proto i
zřizování soukromých škol má své místo ve vzdělávacím systému, neboť ukazují
cestu a dokazují, že změna je nejen nutná, ale i možná. Dle Boba Kartouse je
však nutné neustoupit od reformy státního vzdělávacího systému: „Nechceme, aby
se systém rozklížil a měli bychom pro to něco udělat.“

O svých zkušenostech se vzděláváním na univerzitě v Oxfordu mluvila Markéta
Šetinová, která zdůraznila, že vzdělávání v Anglii je zaměřeno spíše na
uplatnění po ukončení studia, na týmovou práci a zpětnou vazbu. „Naučila jsem se
tam kriticky přemýšlet, psát, být součástí komunity. Student a učitel jsou
partneři,“ řekla Šetinová. Během studia sociologie se podle ní studenti více než
teorii učí diskutovat o aktuálních tématech a jaký dopad mají na dění ve
společnosti.

Po sekci Zahraniční inovace následovaly workshopy Ruka hlavu mění, Umění v
kapse, ScioŠkoly a Edunomád. Odpoledne se debata ze "zahraničí" přesunulo do
Čech, kdy byla tématem "Česká zkušenost" a „Vize ve vzdělávání“ s řečníky jako
Ondřej Šteffl, zakladatel Scio škol a další.

„Vzdělání nekončí docházkou, ale pokračuje celý život“, uzavřela le Moigne s
ohledem na motivaci žáků, které mají učitele především vést, motivovat a
podporovat.