Končící velvyslanec USA Bijan Sabet pro Romea.cz: Podpora Romů byla jednou z priorit mého týmu, je to klíč ke spravedlivé společnosti

Bijan Sabet, syn přistěhovalců a vášnivý fotograf, rád cestuje a na svém blogu sdílí fotografie i úvahy ze svých cest. Před svým jmenováním byl investorem, založil společnost Spark Capital, která se zabývá rizikovým kapitálem. Předtím působil v řadě začínajících technologických společností v Silicon Valley v Kalifornii a v Massachusetts. Sabet je ženatý, s manželkou Lauren mají tři děti.

Během svého působení v České republice se aktivně zasazoval o podporu romské komunity a jejích snah čelit diskriminaci. V posledních dnech jeho pobytu v zemi se nám podařilo spojit s panem velvyslancem a zeptat se ho, jak se mu v Česku líbilo, jaké zkušenosti a dojmy si odnáší a jakým způsobem se tým americké ambasády zasazuje o zlepšení situace Romů v České republice.

Během dvou let vašeho působení na americké ambasádě v Praze jste se setkával s politiky, představiteli nevládních organizací i obyčejnými Čechy. Jaké klíčové zážitky si z této zkušenosti odnášíte a změnily nějak váš pohled na svět?

Působit jako velvyslanec USA v České republice byla nesmírně obohacující a radostná zkušenost. Od prvního dne jsem zde zažíval velmi vřelé přijetí a lidé v této zemi pro mě byli nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Mám radost, že jsem mohl oficiálně navštívit všech 14 českých regionů a že jsem měl tolik příležitostí setkat se s místními úředníky, představiteli byznysu, občanské společnosti, studenty i obyčejnými lidmi na ulici. Moje žena a já jsme si zároveň užili naše soukromé cesty po této krásné zemi.

Když přemýšlím o svém pobytu zde, znovu si uvědomuji odolnost a trvalost vztahů mezi Spojenými státy a Českou republikou. Naše partnerství, zakořeněné ve sdílených hodnotách a aspiracích a upevňované generacemi spolupráce, bude pokračovat i po mém odchodu. Společně ukazujeme, že když se národy spojí kolem společných principů, dokážou čelit i těm nejtěžším výzvám.

Příběhy, které si z Česka odnáším, nejsou pouhé vzpomínky – jsou to lekce o odolnosti, sdílených hodnotách a neomezeném potenciálu partnerství postaveného na důvěře.

Během svého působení v České republice jste se aktivně věnoval podpoře romské komunity. Jak vnímáte jejich současnou situaci v naší zemi? Myslíte si, že Romové čelí systémovému útlaku a marginalizaci ze strany většinové společnosti? Jaká opatření by podle vás mohla přispět ke zlepšení jejich postavení a k podpoře smysluplných změn?

Je smutné, že systémová diskriminace existuje po celém světě, včetně Spojených států. V České republice, podobně jako v mnoha dalších zemích, romská menšina stále čelí výraznému znevýhodnění. To nás všechny vybízí k otázce: „Co můžeme udělat, abychom tuto situaci zlepšili?“ Romové v Česku se potýkají s přetrvávajícími problémy, jako je diskriminace v bydlení, de facto školní segregace a omezený přístup ke zdravotní péči, zaměstnání i širší společenské a politické inkluzi.

Například romští žáci tvoří 29 procent dětí ve speciálních základních školách, přestože Romové představují pouhá 3 procenta české populace. Romové jsou také často nuceni platit přemrštěné nájemné, což je drží v tzv. vyloučených lokalitách. Kromě toho mnoho romských žen, které byly oběťmi nucených sterilizací – praxe ukončené teprve v roce 2012 – stále čelí byrokratickým překážkám při snaze získat odškodnění.

Všechny tyto výzvy zdůrazňují naléhavou potřebu silnější ochrany a opatření, která pomohou vybudovat spravedlivější, inkluzivní a demokratickou společnost. Boj romské komunity však není jen jejich vlastním – je také zkouškou naší kolektivní lidskosti a odhodlání prosazovat spravedlnost.

Zároveň však vidím důvod k optimismu, pokud jde o pokrok romské komunity v České republice. Nedávné případy rezignací politiků po nevhodných či urážlivých výrocích dokazují, že odpovědnost a netolerance vůči nepřijatelnému chování získávají na síle. Pod vedením zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fukové, ve spolupráci s českými ministerstvy a romskými aktivisty, byl zaznamenán významný pokrok. Patří sem například stanovení definice účasti Romů na občanském životě, přijetí definice anticikanismu nebo vytvoření programu PRO-ROMA na podporu vzdělávání romské mládeže.

Ministerstvo školství také aktualizuje školní osnovy, aby zahrnovaly romskou historii, a zároveň posiluje podporu pro školy se znevýhodněnými žáky. Připravovaná legislativa navíc plánuje prodloužit lhůtu pro podání žádostí o odškodnění obětí nucené sterilizace.

Navzdory těmto pozitivním změnám zbývá ještě mnoho práce. Ačkoli jmenování zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny bylo bezpochyby důležitým krokem, její úřad stále postrádá dostatečné zdroje k řešení celé škály problémů, kterým Romové čelí. Stejně jako v jiných oblastech i zde platí, že smysluplná změna vyžaduje místní iniciativy, trvalou politickou podporu a silný společenský závazek.

Jak americká ambasáda podporovala romskou komunitu během vašeho funkčního období? Můžete uvést konkrétní příklady programů nebo iniciativ?

Jak už jste zmínila, můj tým a já jsme si stanovili jako prioritu aktivně se zapojit do podpory romské komunity. Během našich jednání s partnery ve vládě i občanské společnosti jsme kladli důraz na začleňování Romů a boj proti diskriminaci. Sdílené hodnoty a aspirace, jako je přesvědčení, že každý by měl mít rovný přístup k příležitostem a cítit se jako doma v demokratické společnosti, tvoří základ americko-českých vztahů.

Práce, kterou vykonává zmocněnkyně Lucie Fuková, mě inspirovala, a jsem hrdý na to, že jsem měl možnost se s ní setkat a společně usilovat o prosazení pozitivních změn. Společně s ní a organizací Ara Art jsme zahájili oslavy Mezinárodního dne Romů 2024 v rezidenci velvyslance USA v Praze – byla to skutečně jedna z vrcholných událostí mého působení. V prosinci jsem se pak ke zmocněnkyni Fukové a mým kolegům velvyslancům připojil na akci zaměřené na diskusi o strategiích, jak účinně čelit protiromskému rasismu.

Celý tým našeho velvyslanectví aktivně vyhledával příležitosti k setkávání a spolupráci přímo s romskými komunitami, zastánci jejich práv a organizacemi, které prosazují smysluplné změny a větší zviditelnění.

S hrdostí jsme v roce 2024 udělili Cenu Alice Garrigue Masarykové za lidská práva Marii Gailové z organizace Romodrom za její celoživotní nasazení v oblasti romské advokacie. Do Ambassador’s Youth Council jsme nyní také začlenili zástupce romské komunity.

Zahájili jsme rovněž tradici pořádání ceremoniálu předávání cen Romano Suno v Americkém centru, které jsme zpřístupnili řadě romských organizací občanské společnosti. Naším cílem je nejen vytvořit prostor pro důležité diskuse, ale také ukázat, že Spojené státy považují romské hlasy a jejich začleňování za klíčové.

Podpora romské komunity je prioritou mého týmu v naší práci po celé České republice. Tým velvyslanectví USA rozpoznal příležitost, jak doplnit výuku cizích jazyků, a poskytl finanční prostředky organizaci DROM v Brně na realizaci celostátního vzdělávacího programu zaměřeného na výuku anglického jazyka a rozvoj měkkých dovedností. Doufáme, že tento program umožní většímu počtu romských mladých lidí zapojit se do našich výměnných programů, a budeme nadále hledat způsoby, jak tyto programy podporované vládou USA zpřístupnit všem.

A konečně, a to je něco, co jsem během svého působení zde považoval za klíčové, hledáme nové možnosti, jak zajistit, aby tým ambasády personálně odrážel rozmanitost a plně reprezentoval obyvatele České republiky.

Spojené státy jsou národem postaveným na rozmanitosti, a váš vlastní životní příběh to dokládá – vaše matka pochází z Koreje a váš otec z Íránu. Sdílel jste, že jste byl jako dítě během krize s rukojmími v Íránu šikanován, protože jste byl jediným studentem původem ze Středního východu ve své škole. Ovlivnily tyto zkušenosti vaši empatii vůči menšinám a formovaly váš osobní přístup k otázkám nespravedlnosti?

Opravdu věřím, že rozmanitost Ameriky je naší největší silou, i když vím, že tuto sílu není vždy snadné využívat. Moji rodiče se v 60. letech přestěhovali do Spojených států a co nejrychleji získali americké občanství. Chtěli naplno zažít americký sen a vždy mi vštěpovali, jak důležité jsou demokracie a svoboda. Jako rodina imigrantů se v mnoha ohledech považujeme za typické Američany a já cítím velkou pokoru, když si uvědomím, jak jsou moji rodiče hrdí na to, že sloužím své zemi.

Ze stejných důvodů pro mě bylo obzvláště těžké čelit rasismu, ať už v dětství, nebo v dospělosti. Když mluvím o nutnosti podpory marginalizovaných skupin v obou našich zemích, vnímám to prostřednictvím sdílených hodnot a aspirací. Jsme demokracie. Každý občan má svoji hodnotu. Jsem přesvědčen, že marginalizace a útlak skupin či jednotlivců poškozují celou společnost. Ať už mluvíme o Romech, LGBTQI+ komunitě, ženách nebo jiných skupinách, nemůžeme nikdy dosáhnout svého plného potenciálu, pokud budou tyto skupiny nadále utlačovány.

A protože jsme přátelé, partneři a spojenci, je nezbytné, abychom se vzájemně podporovali při dosahování těchto cílů.

Odcházíte rok před plánovaným koncem svého funkčního období kvůli změně administrativy v USA. Jako demokrat jmenovaný prezidentem Bidenem, jak vnímáte blízkou politickou budoucnost Spojených států s Donaldem Trumpem, který se podruhé ujímá prezidentského úřadu? Máte obavy z možného ohrožení demokracie pod jeho vedením? Myslíte si, že by jeho politika mohla ovlivnit NATO, podporu Ukrajiny nebo dokonce demokracii a stabilitu v České republice?

Řekl jsem to už mnohokrát: přijetí mého jmenování prezidentem Bidenem a dva roky strávené ve funkci velvyslance Spojených států v České republice byly pro mě životní ctí. Jako velvyslanec sloužím z pověření prezidenta a nastupující prezident má právo jmenovat svého vlastního velvyslance.

Také jsem zdůraznil, že pracuji v zahraničních vztazích, nedělám politiku. Mojí úlohou v České republice bylo zastupovat všechny Američany, bez ohledu na jejich politickou příslušnost nebo to, koho volili. Ve Spojených státech se v roce 2024 uskutečnily svobodné, spravedlivé a demokratické volby, jejichž výsledek odráží vůli amerického lidu. Síla našeho spojenectví spočívá v hodnotách, které společně hájíme. Nejde o konkrétní administrativu; jde o trvalý závazek k demokracii, svobodě a míru.

Jsem nesmírně hrdý na práci, kterou odvedla Bidenova administrativa, zejména zde ve střední Evropě a na východním křídle NATO. Naším společným cílem s Českou republikou zůstává demokratická, nezávislá, suverénní a prosperující Ukrajina, která má prostředky k obraně proti agresi. Pod vedením prezidenta Bidena jsme stáli bok po boku se svými spojenci v obraně Ukrajiny. Nastupující administrativa se samozřejmě vyjádří ke své politice vůči NATO, Ukrajině a tomuto regionu. Povzbudilo mě však silné odhodlání, které jsem viděl napříč americkým politickým spektrem, pokud jde o podporu Ukrajiny a boj proti ruské agresi.

Na svém blogu, kde sdílíte svou vášeň pro fotografování a cestování, jste popsal prezidenta Bidena jako muže „velkého srdce“ a vyzdvihl jeho empatii a péči o ty, kteří potřebují pomoc. Myslíte si, že soucit a empatie mají v politice své místo?

Empatie je jednoduše schopnost pochopit, odkud ostatní přicházejí, co je formuje. Pro mě je nepředstavitelné vykonávat svou práci bez soucitu a empatie. Empatie není slabost – je to odvaha porozumět, síla navázat spojení a základ pro trvalá řešení. To platilo jak během mé kariéry v soukromém sektoru, tak v mezinárodních vztazích.

Pokud má být náš tým velvyslanectví úspěšný v prosazování amerických zájmů zde v České republice, je zásadní, abychom hluboce porozuměli motivacím a pocitům našich partnerů. Ale jde to ještě dál. Na konci dne si všichni lidé zaslouží, aby se s nimi zacházelo laskavě a s úctou. A jak jste zmínila, mám pocit, že Spojené státy měly v posledních čtyřech letech obrovské štěstí, že mají prezidenta, který ztělesňuje empatii a soucit.

Co vám bude na České republice nejvíce chybět? Na co se naopak nejvíce těšíte po návratu do Spojených států? A na závěr, jaké máte plány po skončení vašeho působení ve funkci velvyslance?

Když dostanu otázku „co budu dělat dál“, musím se trochu zasmát, protože mi ji nedávno položili ve stejný den moje matka i český premiér! Tomu se říká být pod tlakem! Je to důležitá otázka a začínám o ní přemýšlet, ale až do posledního dne svého působení zůstávám plně soustředěný na své poslání zde jako velvyslance.

Česká republika se pro mě stala druhým domovem, a proto vím, že ať už budu dělat cokoli, najdu si způsoby, jak dál posilovat vazby mezi Spojenými státy a touto krásnou zemí. Nejvíce mi bude chybět živoucí krása české historie – zapsaná nejen v jejích zámcích a dlážděných ulicích, ale i v srdcích jejích lidí.

Své dojmy a zkušenosti předám novému velvyslanci, jakmile bude jmenován a schválen Senátem. Budu mu moci poblahopřát a říct, že má to nejlepší povolání na světě – sloužit Spojeným státům zde v České republice.

Když se ohlížím za svými dvěma roky ve funkci velvyslance, jsem nesmírně hrdý na to, že se nám podařilo upevnit partnerství, přátelství a spolupráci mezi Spojenými státy a Českou republikou. Dokázali jsme mnoho a Spojené státy jsou hrdé na to, že mají v České republice tak silného a spolehlivého spojence.