Komisař Rady Evropy žádá Česko o prodloužení lhůty pro odškodnění sterilizovaných žen
Komisař pro lidská práva Rady Evropy Michael O'Flaherty se tento měsíc obrátil na české ústavní činitele s požadavkem prodloužit platnost zákona o jednorázových kompenzacích pro neoprávněně sterilizované osoby. V dopisech adresovaných předsedům obou komor českého parlamentu Miloši Vystrčilovi a Markétě Pekarové Adamové a také premiérovi Petru Fialovi poukazuje O'Flaherty na nedostatky při aplikování zákona. Jeho prodloužení má zajistit, že všechny oběti mohou účinně uplatnit právo na odškodnění.
Systematické sterilizace žen zavedla směrnice tehdejšího Ministerstva zdravotnictví z roku 1971. V roce 1973 stát umožnil i finanční motivaci žen. Již v roce 1978 vydala Charta 77 dokument kritizující postavení Romů ve společnosti, kde poprvé padla zmínka o sterilizacích prováděných pod nátlakem. S podezřením na nucené sterilizace, a to především romských žen, pak přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů (ERRC). Desítky žen se pak přihlásily ombudsmanovi, některé se obrátily také na soudy.
O odškodnění podle zákona mohou oběti žádat od roku 2022, ale platnost zákona má vypršet 1. ledna 2025. “Po tomto datu oběti nucené sterilizace z let 1966 až 2012, většinou romské ženy, už nebudou oprávněny o odškodnění žádat,” upozorňuje O’Flaherty české ústavní činitele v dopisech, které má zpravodajský server Romea.cz k dispozici.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek a poslankyně Eva Decroix (oba ODS) a také poslankyně opozičního hnutí ANO Helena Válková přitom tento měsíc podali návrh na prodloužení lhůty pro podávání žádostí o odškodnění za protiprávní sterilizaci, a to o dva roky.
Bariéry v přístupu k odškodnění podle komisaře
Komisař upozornil na několik problémů, které obětem komplikují přístup k náhradám:
- Nejasná metodika posuzování žádostí, zejména v případech, kdy chybí lékařská dokumentace.
- Nepřiměřená důkazní povinnost kladená na oběti.
- Nedostatek lidských a odborných kapacit na Ministerstvu zdravotnictví, což zpomaluje proces posuzování žádostí.
O’Flaherty připomíná, že už jeho předchůdkyně Dunja Mijatovičová po loňské návštěvě České republiky vyjádřila některé obavy ohledně fungování mechanismu odškodňování. Konkrétně jde o nejasnou metodologii posuzování žádostí, neúměrné zatěžování obětí důkazním břemenem a nedostatek lidských zdrojů a expertní podpory na ministerstvu zdravotnictví, které žádosti vyřizuje. Už Mijatovičová proto doporučila zvážit prodloužení kompenzačního mechanismu, a tedy i příslušného zákona.
O’Flaherty píše, že i soudy identifikovaly nedostatky v kompenzační proceduře a její aplikaci, zejména v souvislosti s požadovaným dokazováním a důkazním břemenem uvaleným na oběti.
“Také se ke mně dostaly zprávy, že oběti, které žádaly o odškodnění v rané fázi, byly v méně příznivém postavení než ty, které žádaly později. Dělo se to v důsledku vývoje precedenčního práva, kdy soudy zvrátily negativní rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, čímž ministerstvu poskytly dodatečné právní poučení,” zdůrazňuje O’Flaherty v dopise zaslaném předsedům obou parlamentních komor i v dopise premiéru Fialovi.
“Ve světle výše zmíněného vás uctivě žádám, abyste využil svých pravomocí a urychleně inicioval legislativní změny k prodloužení zákona na dobu dostačující k zajištění přístupu všech obětí,” napsal Fialovi komisař Rady Evropy, který také doporučil odstranění nastíněných procedurálních nedostatků a vyjádřil přesvědčení, že české úřady budou nadále hovořit s oběťmi a příslušnými organizacemi.
Ženy, které zákrok podstoupily mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012 bez svobodného rozhodnutí a informací o dopadech, mohou od státu získat 300.000 korun. Ministerstvo zdravotnictví eviduje přes 2000 žádostí, přičemž v době vzniku zákona byl odhad 400. Dosud je kladně vypořádaných asi 700 žádostí.
