Kocáb: S tou funkcí jsem měl kliku

Michael Kocáb opustil vysokou politiku v roce 1992. Teď se do ní vrátil, od
pátku je za Stranu zelených ministrem pro národnostní menšiny a lidská práva. Co
jej čeká, zatím ale moc neví. "Musím se tu rozkoukat, dejte mi pár dní," řekl HN
v rozhovoru.

HN: Do vrcholné politiky jste se vrátil po sedmnácti letech. Znamená to,
že už se připravujete na kandidaturu do sněmovny?
To ještě nevím. Záležet bude na tom, jak mi to půjde. Budu se snažit teď
něco dokázat. Oblast, kterou mám na starosti, je mi ze všeho nejbližší. Čím víc
do toho pronikám, tak si uvědomuji, jakou jsem měl kliku, že jsem ji dostal. Ač
je tento resort na okraji zájmu, splňuje to, co jsme chtěli v listopadu 1989.

HN: Je ale potřeba mít v roce 2008 ministra pro lidská práva? Neměl by to
jako dřív být jen odbor na Úřadu vlády?
Nemám na to jasný názor, protože kdybych to moc obhajoval, znamenalo by to,
že se tu snažím nějak etablovat. Je zřejmé, že tato problematika se dá řešit z
různých postů, a to nejen ministerských. Ovšem význam této oblasti bude v
budoucnu ještě narůstat, vždyť terorismus a všechny další hrozby, které jsou
kolem nás, jsou vždycky nějak spojeny s lidskými právy.

HN: Už jste se nechal slyšet, že vaším hlavním úkolem by mělo být
vybudování památníku v Letech u Písku, kde byl romský koncentrační tábor. Jak
toho chcete dosáhnout, když s tím žádná vláda za více než deset let nepohnula?

Já jsem tím spíš myslel, že Lety jsou takové naše memento. Musím se nejprve
podrobně seznámit s propočty, kolik by stálo odstranit vepřín, myslím, že to
jsou stovky milionů. Podobný problém je u Hodonína. Představu mám takovou, že by
vzniklo třeba muzeum a jakýsi informační stánek, asi v Hodoníně. Ale to si musí
rozhodnout Romové, já je v tom budu podporovat.

HN: Tak to zatím moc přesná představa není.
Nechci o tom teď moc mluvit. Ve čtvrtek uspořádám první tiskovou konferenci,
kde představím konkrétnější obrysy.

HN: Do Litvínova se o víkendu opět vrátili zakuklenci z Dělnické strany a
procházeli městem. To je také vaše oblast.
K tomu jsem v sobotu večer vydal své první tiskové prohlášení poté, co jsem
o tom viděl reportáž v České televizi. Do budoucna si asi budu muset sehnat
člověka, který by mě o podobných věcech informoval v předstihu. Kdybych to věděl
dřív, asi bych do Litvínova zajel. To, co dělá Dělnická strana, je rozhodně
alarmující, hodně to připomíná Německo před nástupem nacismu.

HN: Džamila Stehlíková se svého času proslavila tím, že chtěla zakázat
fackování dětí. Vy byste ji v tom podpořil?
Záleží, zda to byl jen takový nápad, nebo zda kvůli tomu sepsala i zákon.

HN: Zůstalo jen u nápadu, vaše předchůdkyně nenašla moc politiků, kteří by
se za ni postavili.
Já mám americkou manželku a oba jsme striktně proti bití dětí. Ale v Česku
máme trochu jinou tradici než za oceánem. Myslím, že tohle je otázka pro
psychology. Psát kvůli tomu zákon mi ale nepřijde správné.

HN: Dosud jste se živil muzikou. Budete s Pražským výběrem II objíždět
kluby i jako ministr?
To jsem rád, že se ptáte. Určitě s hudbou nechci skončit, jen teď během
českého předsednictví EU asi nebudeme koncertovat. Máme ale výhodu, že za
poslední dva roky jsme toho odehráli opravdu hodně, takže nemusíme pořád dokola
zkoušet. V létě už pak nějaká vystoupení budou, ale asi jen v pátek a v sobotu.

KAM DÁL?


Kocáb: Akce Dělnické strany jsou nepřijatelné a alarmující


Potvrzeno, tiskovou mluvčí Michaela Kocába bude Lejla Abbasová


Výbor pro odškodnění romského holocaustu vítá Kocábova slova o vepřínu v Letech



Romové většinou vítají jmenování Michaela Kocába ministrem