Kate Lapham: Škola by měla být místem, kde se děti učí žít ve společnosti jako občané, řešit problémy a vzájemně se respektovat

Rozhovor s Kate Lapham, senior Program Manager, Open Society Education Support Program, která v listopadu navštívila Prahu:

Nejprve bych se Vás chtěla zeptat na to, zda existují nějaké zajímavé projekty v Evropě, ve kterých můžeme vidět úspěšné příklady integrace?

Úspěšným příkladem je například integrace katolických a protestanských studentů v Severním Irsku, které dlouholetý konflikt poznamenal i uvnitř jejich vlastní rodiny. Cílem projektu je, aby se tyto dvě skupiny studentů mohli společně nejen učit, ale znovu i žít. 

Nejúspěšnější příklad této integrace je inciativa Integrovaného fondu pro vzdělávání, která vznikla z popudu rodičů v Severním Irsku. Výsledkem jejich snahy bylo zřízení sítě integrovaných škol, které kromě katolíků a protestantů navštěvují i děti se zdravotním postižením, a to ve větší míře než v jiných školách. 

Je to velice hezký příklad, jak program, který vznikl z iniciativy rodičů usilujících o přístup svých dětí ke vzdělávání, se může stát i něčím, co přináší mír a nakonec začlení do vzdělávání i ty, kteří by si nikdy nemysleli, že by mohli být přijati do takové školy. 

A co projekty ve střední Evropě? Jaké zajímavé úspěšné projekty podporujete?

Snažíme se o podporu skupiny romských rodičů a romských neziskovek tak, aby ve spolupráci se školami byly děti z romských komunit zapojeny do vzdělávacího systému v běžných školách. Například na Slovensku jsou romské osady často umístěny mimo hranice města, ale školy se nachází ve městě.  Je nutné pracovat nejen na otevřenosti učitelů, ale také rodičů a celých rodin, které tyto školy navštěvují. 

Jedna z našich podpořených organizací je EduRoma, která je velmi úspěšná tím, že najímá vysokoškoláky jako dobrovolníky, kteří vedou mimoškolní aktivity pro děti ve smíšených skupinách a dělají vše proto to, aby byla škola pro ně zajímavější. Tito studenti mohou i žákům, kteří mají problémy s prospěchem, pomoci formou doučování.

Jak jste spokojeni s výsledky těchto programů? 

Pro mě dobré výsledky nejsou vždy spojeny jen s výkonem a zlepšeným prospěchem – za dobrý výsledek považuji třeba to, že se tyto děti spřátelí mezi sebou, podílejí se společně na různých aktivitách. Všechny děti  ve škole cítí, že se o ně někdo stará. Mají naději a věří, že mohou ve škole uspět. Takový výsledek jistě máme ve školách, které se podílejí na realizaci tohoto programu. Mít dobrý prospěch je samozřejmě také důležité, existují však jasné důkazy, že všechny děti se učí lépe v různorodém inkluzivním prostředí. 

Co si myslíte o současné situaci v České republice, jsme na správné cestě?

Změny školského zákona jsou velice pozitivní a jsou velmi dobrých legislativním základem pro poskytování podpůrných opatření ve školách hlavního vzdělávacího proudu pro všechny děti. Také se zdá, že pilotní programy umožňující školám najímat další pracovníky jako speciální pedagogy či psychology, jsou také velmi pozitivním krokem, i když chápu, že se jedná o pilotní programy, které budou financovány pouze tři roky. Ministerstvo bude pak muset zajistit finanční prostředky určené pro školy, aby tito pracovníci i nadále mohli na školách působit. Toto rozhodnutí bude myslím klíčové, protože je důležité, aby školy měly přístup k těmto specialistům, pokud jejich práce přispěje k poskytování kvalitního vzdělávání všem dětem. 

Ráda bych se Vás zeptala na problematiku sběru dat. Co si o tom myslíte? Je správné shromažďovat etnicky citlivá data?

Je na komunitě, které se sběr dat týká, rozhodnout, zda je správné či ne tato data shromažďovat. Naprosto rozumím citlivosti k určování etnické příslušnosti v prostoru východní Evropy, a pokud někteří lidé nesouhlasí s tím, aby se tyto informace shromažďovaly, pak to musíme respektovat. 

To však neznamená, že neexistuje jiný způsob, jak pochopit rozdíly ve vzdělávacím systému. Vláda České republiky investovala hodně prostředků a úsilí do testování a hodnocení a měla by tak mít kapacitu také měřit úspěchy na úrovni kraje, školy a s ohledem na studenta. Toto je jedna z cest, jak vidět v jakých oblastech nebo věkové skupině jsou školy silnější nebo naopak slabší, tak abychom naši podporu mohli správně zacílit. 

Měl by stát více informovat veřejnost a školy o potřebě sbírat tyto údaje? Sběr dat je téma, které je často v České republice špatně vykládáno.

Je nesmírně důležité, aby ředitelé školy a učitelé pochopili, že je důležité mít kvalitní data. Je důležité, aby i oni sami byli schopni využívat tyto údaje sesbírané v rámci vzdělávacího systému. 

Co myslíte, že můžeme udělat pro změnu postoje odborné i laické veřejnosti k inkluzi?

Myslím, že v počáteční fázi inkluze existuje vždy velký strach, ať ze strany učitelů, kteří neví, jak učit některé studenty, tak ze strany rodičů, kteří buď mají strach, že budou jejich děti ve škole šikanovány nebo by se jejich vzdělávací proces zpomalil tím, že by měli ve třídě tyto žáky.

Ve Spojených státech a Kanadě vidíme rodiče, kteří dávají přednost inkluzivní škole, protože je tam obvykle lepší atmosféra a děti tam jsou šťastnější. Tyto školy mají kvalitní učitele, mají k dispozici větší prostředky než ostatní školy a pokud je proces inkluze dobře veden, prospěch z něho mohou mít všechny děti ve škole. 

Myslím, že musíme konečně považovat učitele za profesionály, kterými jsou. Je mnohem složitější pracovat v prostředí zaměřeném především na dítě v inkluzivní třídě než pracovat ve třídě, kde hlavní roli hraje učitel, který vyučuje tak, že žákům rozdá pracovní listy a děti se látku především učí nazpaměť. V konečném důsledku je to však právě ten typ výuky, kde hlavní roli hraje dítě, který činí z práce učitele velice naplňující zaměstnání.

Nicméně by byl dobrý nápad, kdyby Česká republika zvýšila učitelské platy na průměr běžný v zemích OECD.

Co může občanská společnost udělat, aby pomohla urychlit proces úspěšného začleňování romských žáků do hlavního vzdělávacího proudu?

Myslím, že můžeme pracovat ve spolupráci s Ministerstvem školství a inspirovat se dobrými příklady z jiných zemí. Musíme s nimi spolupracovat při jednání se školami a kraji. Na druhou stranu by občanská společnost měla také hlídat, zda vláda plní sliby, které učinila.  

Je třeba využít síly existující ve společnosti tak, aby učitelé, ředitelé škol a rodiče, kteří již pracují na inkluzivním vzdělávání, aby se od sebe navzájem učili. Především však, aby mohli ukázat ostatním školám, že úspěšná inkluze v České republice je možná. 

Pro mě inkluzivní vzdělávání opravdu představuje to, co považuji za vyšší účel vzdělání. Máme samozřejmě určitý minimální cíl, aby všichni, kteří opouští školu, uměli číst, psát a řešit matematické rovnice tak, aby mohli pokračovat dál ve studiu nebo si najít na trhu práce zaměstnání. Je ale důležité, aby se škola stala místem, kde se děti učí žít v naší společnosti jako občané a respektovat se navzájem, kde se učí vytvářet komunity v době, kdy společnost je stále různorodější. Až pak vstoupí do světa dospělých, mohou být buď ztraceni, nebo mohou být schopni řešit problémy, a to díky podpoře od dospělých, kteří jim ji poskytnou během svých dlouhých let ve škole.