Karel Schwarzenberg nepředpokládá, že jeho otec měl podíl na vybudování tábora v Letech u Písku
Karel Schwarzenberg nepředpokládá, že jeho otec měl nějaký
podíl na založení tábora v Letech u Písku. Reagoval tak
podle Radia Wave na tvrzení Paula Polanského, že jeho otec Karel
Schwarzenberg v roce
1939 po velké sněhové vánici potřeboval levnou pracovní sílu a požádal úřady o
vybudování pracovního tábora.
"V prosinci roku 1939 zasáhla celou oblast největší sněhová vánice, jakou si
místní pamatují. Karel Schwarzenberg, ne ten současný, ale jeho otec, měl 10
tisíc hektarů lesa a velká část byla zničena. Znamenalo to pro něj katastrofu.
Potřeboval levnou pracovní sílu, aby dřevo co nejrychleji zpracoval, jinak by
zbankrotoval. Požádal úřady o vybudování pracovního tábora. Nebyl ale zdaleka
jediný, kdo využíval otrockou práci. V archivech a z rozhovorů s pamětníky jsem
zjistil, že Schwarzenberg přivedl jako otroky Židy z Mirovic, kde byla největší
židovská komunita, a snažil se je tím zachránit. To bylo ze začátku roku 1940.
Všichni ale byli profesoři, obchodníci, právníci, učitelé a neuměli pracovat
rukama. Schwarzenberg viděl, že takhle to nepůjde. Všichni odjeli do Terezína a
vyměnil je za Cikány, ti uměli pracovat rukama. Nedělali jenom u něj v lese, ale
také v nedalekém kamenolomu, takže od roku 1940 až do prosince 1942 využíval
židovskou a cikánskou pracovní sílu na svých pozemcích jako otroky," uvedl v
rozhovoru pro Radio Wave Paul Polansky.
Polansky se odvolává i na osobní rozhovory s mnoha lesníky nebo místními
farmáři, kteří prý Židy viděli a mluvili s nimi v lesích.
„Podívejte se, tenkrát mi byly dva roky. Musel bych se podívat do dokumentů
jako každý jiný. Nepředpokládám ale, že to je pravda,“ reagoval podle
Radia Wave
na Polanského tvrzení Karel Schwarzenberg. „Odvolává se, že mluvil s bývalými
zaměstnanci mého otce, tehdy už byli všichni v nebi prosím, když Polansky přijel
do Čech. Moc rád bych věděl, kdo mu tohle nakukal,“ říká a zdůrazňuje: „Jak jsem
se vrátil do České republiky, tak jsem se pokoušel všechny bývalé zaměstnance
najít. Jeden hajný ležel už na posteli a jinak byli všichni mrtví. Rád bych
věděl, s kým opravdu mluvil, kdo byl zodpovědný zaměstnanec.“
Přestože si prý váží Polanského práce v Kosovu, kde se staral o Romy,
výsledky jeho bádání přirovnává ke spikleneckým teoriím. „Strašné, žádná vláda
není ochotná vzít peníze do ruky, přičemž je pravda, že vlastník zvyšoval cenu
nemožně dlouho. Bavil jsem se o tom s Vladimírem Mlynářem, který byl tehdy
pověřenec pro lidská práva a jednal s nimi v dobré vůli. Ztroskotalo to. Je to
hrozný, smrdí to tam, je to opravdu ostuda,“ vyjadřuje se podle
Radia Wave k současnému stavu.
Z historie koncentračního tábora v Letech u Písku
Původní prostor v Letech u Písku sloužil v roce 1940 jako ubytovací
zázemí pro stavební dělníky. Poté zde vnikl pracovní a kárný tábor, a to na
rozkaz ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15. července
1940, který byl vydán na základě vládního nařízení č. 72 o kárných
pracovních táborech ze dne 2. března 1939. Toto nařízení tedy bylo vydáno
ještě před obsazením země nacisty. V kárném a pracovním táboře byli podle
vyhlášky koncentrováni „práce schopní potulní cikáni a jiní tuláci stejným
způsobem žijící, řemeslní žebráci a osoby žijící ze žebroty jiných (dětí a
pod. ), řemeslní hazardní hráči, notoričtí zahaleči, povaleči a osoby,
žijící z nečestných výdělků (prostituce a pod.) vlastních nebo jiných osob“.
Prvních dvanáct vězňů sem dorazilo dorazilo již 17. července 1940.
Dne 1. srpna 1942 byl tábor přeměněn na Cikánský tábor a vzápětí sem byly
transportovány celé romské rodiny. Koncentrák zahájil činnost 1. 8. 1942 a
byl zrušen 4.5.1943. Jeho kapacita byla sice zvětšena tak, že tábor byl
schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v
průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1100 mužů, žen a dětí.
Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký
počet osob. Vězni se museli často mýt v nedalekém rybníku. Navíc tu byli až
do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela
neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti. Po velkém náporu v srpnu
1942 přicházeli do tábora většinou pouze jednotlivci nebo rodiny.
Přímo v táboře Lety zahynulo 326 osob, z toho 241 dětí. 120 obětí bylo
pohřbeno na provizorním pohřebišti u tábora. Dalších 540 zdejších vězňů
zahynulo po transportu do Osvětimi. Hromadné transporty se uskutečnily
celkem dva. Jako první byl vypraven 3. prosince 1942 transport tzv. asociálů
v počtu 16 mužů a 78 žen do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý z
transportů znamenal prakticky likvidaci tábora v Letech, protože v něm bylo
odvezeno 417 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II- Birkenau. Zatímco
první transport se uskutečnil na základě výnosu o preventivním potírání
zločinnosti, druhý již byl realizován na základě Himmlerova výnosu z 16.12.
1942, který nařizoval transport všech Romů do koncentračního tábora v
Osvětimi. Zbývajících 198 vězňů bylo přemístěno do cikánského tábora v
Hodoníně u Kunštátu (tzv. Žalov) nebo do sběrných táborů v Praze a v
Pardubicích.
13. května 1995 byl v místech masového hrobu vedle tábora odhalen pomník
s nápisem „Obětem cikánského tábora v Letech 1942-1943. Nezapomeňte. Ma
bisteren.“ 13. května 2010 bylo oficiálně oznámeno otevření Kulturní památky
Lety v těchto místech, která z rozhodnutí vlády spadá pod Památník Lidice.
