JOINTU HEIL!

Stará lidová moudrost říká, že zkouřenej skinhead není rasista. Zkouřeného skinheada však, jak říká jiná lidová moudrost, těžko potkáte – vždyť SKINHEADI, TY NEFETUJOU! Místním šetřením v Neratovicích jsem zjistil, že v realitě to může být opravdu úplně jinak.

Na počátku byla informace z marihuanové subkultury, která působila více než nevěrohodně. V Neratovicích se prý dostal prodej marihuany do rukou místních nacionalistů-skinheadů, kteří hulení nejen prodávají, ale také sami konzumují. A přitom terorizují své okolí. Zpráva se mi nezdála hned ze dvou důvodů: Za prvé proto, že není obvyklé, aby skinheadi hulili. Za druhé je velmi nepravděpodobné, aby někdo, kdo hulí, terorizoval své okolí. O tom jsem opravdu zatím neslyšel.

SKINHEADI, TY NEFETUJOU!

… z těch si, chlapče, příklad vem, bez stříkačky, ruku v ruce, za život bez drog se per! zpíval kdysi Daniel Landa, o kterém můžeme předpokládat, že o skinech opravdu něco ví. Ostatně – na to člověk nemusí být Landou, aby věděl, že ultrapravicoví skinheads odmítají jiné drogy než alkohol. Vždyť kolik jen bylo za uplynulá léta neonacistických demonstrací nahlášených jako demonstrace proti drogám! Skinheadi jsou až totemicky spojeni s pivem a s konzumací alkoholu je také velmi často spojena její agresivita. Velké procento neonacistického násilí je vykonáno cestou z hospody, kde skini v partě pili a tím chlastem vznikala společná potřeba někomu rozbít hubu. Jednotliví a střízliví skinheadi, jak potvrdí každý policista, který s nimi měl někdy něco do činění, nejsou odvážní ani agresívní, agresivitu nabývají až v opilé tlupě.
Marihuanu tato subkultura chápe jako tvrdou a zaváděcí drogu a vymezuje se proti ní a jejím konzumentům jako proti nepříteli. Vzhledem k deklarovaným a uznávaným hodnotám skupiny, mezi nimiž najdeme násilí a agresivitu, je nechuť k marihuaně docela pochopitelná, protože její konzumace agresivitu výrazně snižuje. V historii ultrapravicových hnutí v České republice najdeme desítky případů napadení kuřáků marihuany či lidí, kteří byli za kuřáky marihuany považováni, neonacisty.
Tyhle všechny informace jsem měl, když jsem v Neratovicích vystupoval z auta, a pořád jsem svému informátorovi vlastně nevěřil. Vždyť jsem měl ještě v nedávné paměti novinové zprávy, jež hovořily o místních náccích a tom, jak například v květnu 2006 skupina tří místních neonacistů vnikla do budovy s holobyty, tloukli na byty tamějších romských nájemníků a hrozili jim zabitím. Či jak v dubnu 2007 policie zase zadržela při neratovické demonstraci dva neonacisty, kteří měli na oblečení zakázané symboly. Údajně šlo o ekologickou demonstraci.
Tak jsem opravdu nevěděl, do čeho jdu.

V HNÍZDĚ

První pár s dredy mně doporučí místní lokál zvaný Koupelna, že tam nejsnadněji najdu místní hulící mládež. I vydám se ke Koupelně – výhodou je, že Neratovice jsou malé –, a když u ní za pár minut jsem, s nevolí zjišťuji, že je zavřená. Tak se tam pofl akuji, než potkám další poměrně alternativně vyhlížející lidi, mladé manžele s dítětem v kočárku. Ještěže se ty dredy nosí, jinak by se lidi těžko poznávali. A ti mi vysvětlí, že sem sice také chodí lidé, co hulí, leč opravdové těžiště zdejší kuřácké subkultury najdu v Hnízdě.
Což je neonacistická hospoda, ve které například skončila výše zmiňovaná ekologická demonstrace na jaře 2007. Nevěřím jim, bavíme se, jak že by něco takového mohlo být možné. Vysvětlení neznají, jen konstatují, že tomu tak je.
A jdu přes půl Neratovic k Hnízdu, řečenému Orlí hnízdo, neboť tak se jmenovalo Hitlerovo oblíbené horské sídlo v bavorském Obersalzbergu, a před vchodem se nadechnu, neb v náckovských hospodách nebývám vítán. Vejdu a uvnitř za pultem stojí dva obrovití skinheadi oblečení do značkových neonacistických hadrů, jsou potetovaní a já jsem docela rád, že ty ornamenty, co jim vyčuhují zpod triček, nevidím. A oni se usmívají a jeden říká: „Hele, Doležal! Dáš si aspoň pivo?“ Rozhlížím se po sparťanských fanouškovských šálách rozvěšených na zdi a nevěřím vlastním očím, jsem opravdu v náckovské hospodě a ti dva skini jsou úplně v pohodě. Tak si dám ne pivo, řídím, ale kafe a jeden z výčepních na chvíli přisedne, dáme řeč a já musím upřímně konstatovat, že takhle vyklidněného a přátelského neonacistu jsem v životě neviděl.
I dopíjím tu kávu, zeptám se, jak je to tady, v Neratovicích, s hulením, že ho tu prej prodávaj’ skini. Oba skini říkají, že to je pravda, ale že to musím jinam, do Koupelny. Protože tam ti skini – jedná se prý o S. H. A. R. P., to jest antifašistické skiny, kteří bydlí v okolních vesnicích – chodí a prodávají. A jak mi to chlapi říkají, tak koukám, že za pípou té neonacistické hospody, na polici vedle tatranek a cigaret, leží a prodávají se dlouhé papírky, z nichž se nikde na planetě nedělá nic jiného než jointy. A mají je – na to, že jsme v hospodě – za přijatelnou cenu 25 korun českých.

Jdu z Hnízda po hlavní ulici, je pozdní odpoledne, ale dosud světlo, a přesto se za mnou po chvíli ozývá dusot těžkých bot. Otáčím se a s jistým překvapením vidím, že za mnou skoro běží sotva devatenáctiletý skin. V hospodě předtím nebyl a nevím, odkud se vzal. Je oblečen jako oldstylový skinhead, má starého dobrého bombra a maskáče se šedivou kamufl áží urban. A mně se prostě nezdá, že kdyby mě chtěli napadnout, tak poběží jen jeden, a tak se zastavím, dívám se na něj a vyčkávám. Mládenec přidusá na tři kroky, zastaví, zrozpačití a velmi slušně se ptá, co jako bych chtěl vědět. Vyká mi a mluví se mnou zcela korektně a já fakt nevím, která bije. Je to někdo z neonacistů, u nichž se prodávají dlouhé papírky? Je to onen zmiňovaný S. H. A. R. P.?
Tak jen zopakuji – ten den snad popadesáté – svou věčnou otázku. Jak je to možné, že tady skini prodávaj’ hulení. Mládenec se na mě upřímně podívá a povídá: „No oni to lidi hodně kupujou!“ Tak se velmi zdvořile rozloučím a jdu.

ÚŘEDNÍ POHLED

„Víme o tom, že kouřej trávu!“ říká pražský policejní expert na extremismus, který nechce být jmenován. „A že by je to úplně zklidnilo, to se taky říct nedá. Nedávno nám tady, v Praze, něco vyváděli právě Neratovičtí.“
Na dotaz, co to je jako za bordel, že skinheadi už fetujou, odpoví se smíchem: „Ony ty mantinely nejsou tak jasné jako kdysi, propojení ultrapravice s marihuanou můžete v Čechách najít i na dalších místech.“ A já nestačím žasnout. Tak Neratovice nejsou jediné.
Obrátím se tedy na policii přímo v Neratovicích, na službu konajícího důstojníka. A ptám se jednak, jestli o tom, že jim tam hulí skini, vědí, a za druhé – jestli to s těma skinama něco dělá. O tom, že by vídali ultrapravici potloukat se městem s jointy v ústech, neslyšel. Ale obvyklé problémy se skiny či nácky, o kterých může povyprávět nejedno české město, prý už v Neratovicích nemají. „Rvačky ani rasové násilí tady nejsou!“
Připomínám – ještě nedávno to bylo jinak. A tak mi nezbývá než položit kompetentním místům zabývajícím se extremismem zdvořilý dotaz: Není na čase začít šířit marihuanu mezi neonacisty v celé republice a na státní náklady?