Jiří Salik Sláma: Dezinformační pandemie. Kdo jsou „antirouškaři" na náměstích a webech

Dezinformace jsou staré jako civilizace sama. Používaly se jako mocenský i vojenský nástroj. S rozvojem lidské společnosti a technologického pokroku rostla jejich důležitost.

V našich končinách můžeme vzpomenout na komunistického politika Viléma Nového, který v roce 1969 po smrti Jana Palacha tvrdil, že Palach se upálit nechtěl, ale že zamýšlel použít tzv. studený oheň. Kauza se dostala před soud, ale tehdejší justice se postavila na stranu režimu a tato očerňující fáma žije svým životem prakticky dodnes.

Legendární se stala zpráva o smrti studenta Martina Šmída z listopadového převratu v roce 1989. Agent StB Zifčák hrál po zásahu na Národní třídě mrtvého studenta tak věrohodně, že zprávu posléze pomocí své informační agentury vypustil respektovaný novinář Petr Uhl. „Mrtvý“ student tak zapůsobil silně na veřejné mínění a byl katalyzátorem následných událostí, které by se bez něj odehrávaly o něco pomaleji (i když se stejným výsledkem). Tato dezinformace však dodnes pomáhá přiživovat konspirace o předem připraveném scénáři listopadových událostí.

Chemtrails a 5G sítě

S rozvojem internetu a sociálních sítí se dezinformace dostávají na vrchol svého historického vývoje. Pomáhá tomu několik faktorů. Ústup tradičních médií, politické rozštěpení společnosti a rychlost postmoderního světa. Dřívější soupeření z devadesátých let mezi kolosy veřejnoprávních médií a novými dravci médií privatizovaných či nově vzniklých vypadá z dnešního pohledu jako úsměvné kamarádské špičkování. Dnešní dělící linie už nevede mezi médii veřejné služby versus komerčními. Zjednodušeně řečeno vede mezi těmi, kteří používají tradiční žurnalistické postupy ověřování informací, editorské kontroly, a těmi, kdo na ně kašlou.

Česká dezinformační scéna prošla od začátku milénia zásadním vývojem. V prvním desetiletí probíhaly politické diskuse na diskusních fórech zpravodajských serverů. Tyto diskuse však vypadaly jako nepřehledná změť anonymních výkřiků, které neměly žádný větší dopad. Stále fungoval jednosměrný proud informací ke konzumentovi, a ten mohl reagovat velmi omezeně. Alternativou k hlavním médiím byly okrajové weby, které znaly pouze skupiny radikálních aktivistů. Některé z těchto webů se zachovaly dodnes, například zvedavec.org nebo NWOO.

Zlom nastal po roce 2010, kdy rapidně narůstá počet uživatelů Facebooku. Tato sociální změnila (a mění) do té doby neotřesitelné postavení oficiálních médií. Nositelem informace se totiž stává konzument samotný, který ji může upravovat podle sebe a poté šířit dle možností svého virtuálního dosahu.

Nebývalý rozmach dezinformačních webů nastává v letech 2014–2015 v souvislosti s migrační krizí a válkou na Ukrajině. Tématu migrace se věnovaly všechny dezinformační weby a jejich poselství bylo vždy stejné či podobné. Migraci ukazovali jejich autoři jako řízenou invazi s cílem změnit demografickou a kulturní podobu Evropy. Často také poukazovali na to, že vše je dílem jakéhosi skrytého plánu spiknutí světových elit. Tento narativ pak přebírala i řada politiků s velkým vlivem v evropských zemích a přizpůsobovala mu svou rétoriku a politické programy. Válka na východě Ukrajiny a ukrajinská revoluce pak byly prezentovány jako spiknutí neonacistů podporovaných Západem proti mírumilovnému Rusku. Vrcholem této kampaně pak bylo sestřelení letadla malajsijských aerolinií MH370, které podle mezinárodních vyšetřovatelů sestřelila ruská armáda operující v oblasti v utajení.

Ruský vliv se opakovaně objevuje ve všech tuzemských dezinformačních webech a má dvě hlavní linie. Negativní pohled na situaci v naší zemi – politickou, sociální, ekonomickou – a pozitivní pohled na putinovský režim v Rusku a jeho spřátelené strany či hnutí u nás i jinde ve světě.

Negativní „zpravodajství a publicistika“ dezinformačních webů se zaměřuje na „diktaturu“ Evropské unie, která naši zemi dusí a zlovolně nám nařizuje různé věci od přijímání muslimských uprchlíků přes útlum fosilních paliv až k propagaci liberálních hodnot, jako je tolerance k sexuálním menšinám nebo postihování xenofobie a rasismu. Tato politika pak má být podle těchto webů cílem k likvidaci národního státu, jeho kultury a nadvládu jakési „neomarxistické totality“. Není náhodou, že podobně je EU vykreslována i v ruských státních médiích, vždy se stejným výsledkem, že jediná možnost, jak zabránit této apokalypse, je vláda „vlasteneckých“ stran, které podporují tradiční hodnoty. Kdo je „vlastenec“, rozhodují dezinformační weby podle míry odporu k liberalismu a EU a naopak příchylnosti k režimu v Kremlu.

Kromě jasně prokremelských témat se tito autoři zaměřují na ty nejbizarnější konspirace typu chemtrails (z dopravních letadel na nás kdosi rozprašuje chemikálie, a proto po nich zůstávají bílé pruhy na obloze) nebo že datové přenosy pomocí 5G sítí mohou ovládat lidský mozek.

Šíření těchto dezinformací má za cíl rozsévat co největší nejistotu v jejich konzumentech, a tím i celé společnosti. Na jednu stranu je podrývána důvěra v určité instituce a politické směry, na druhou jsou nekriticky vyzdvihovány směry jiné. Můžeme je rovnou definovat jako autoritářské, demagogické a radikální. V naší zemi jsou to strany jako Svoboda a přímá demokracie (SPD), Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), Strana práv občanů (SPO), nově Trikolóra a hnutí či jednotlivci s radikálními postoji, jako byla dříve silná skupina Islám v ČR nechceme (IVČRN). Síla dezinformací se projevila v roce 2017, kdy server Aeronet rozšířil falešnou zprávu o tom, že vládní strana ČSSD chystá kontrakt na těžbu lithia, ze které má mít prospěch. Chaos vyvolaný ve zjitřeném finiši volební kampaně pak uškodil premiéru Sobotkovi a znamenal jeho politický konec.

Samostatným tématem je pak podpora prezidenta Miloše Zemana. V obou svých předvolebních prezidentských kampaních měl silnou podporu dezinformační scény, která pomáhala udržovat jeho pozitivní obraz a zároveň velmi zákeřně útočila na jeho protikandidáty. Ve finiši voleb v roce 2018, které rozhodl poměrně těsný poměr hlasů, byl kandidát Jiří Drahoš popisován jako člen tajných spikleneckých společenství, člen Muslimského bratrstva a politik, jehož programem je podpora masové migrace. V této kampani se také velmi hlasitě projevila televize Barrandov vlastněná Jaromírem Soukupem, která se jednu dobu stala dokonce jakousi zastřešující platformou pro dezinformátory, kteří byli také oficiálními hosty jejích pořadů. Koordinovaná kampaň tak pomohla Miloši Zemanovi zvítězit. Prezident je si dobře vědom, kdo ho takto silně podporuje a pozvánky na hradní slavnosti dostává řada lidí z dezinformační scény.

Pandemie

Koronavirová krize přišla jako těžký úder pro celou společnost. Dezinformační weby se jí však chopily s velkou intenzitou a v současnosti propojují své dva hlavní cíle v jednom tématu. Pomocí falešných či překroucených zpráv rozšiřují nejistotu, strach či rovnou paniku v naší zemi, ale druhým dechem přidávají jedinou jistotu, na kterou se můžeme spolehnout – Rusko.

Hlavní dezinformační linkou od počátku krize je zlehčování pandemie, případně její obraz jako cíleného prostředku pro kontrolu obyvatel. Tato kontrola má být opět v zájmu jakýchsi imaginárních elit, skrytých v pozadí. Neznámá a nepochopitelná hrozba poskytuje dezinformátorům mnoho možností, jak s ní pracovat. Špatně zvládnutá vládní komunikace a otřesné procesní chyby státní správy pak pracují pro dezinformátory, kterým velká část lidí naslouchá s větší důvěrou než vyjádřením ministrů.

Rozdělení společnosti se tak teď ukazuje ještě razantněji než při prezidentských volbách. Ztráta důvěry ve státní aparát se projevuje čím dál větší nespokojeností, která začíná přerůstat v otevřený konflikt. Ten se projevuje v posledních měsících i na ulicích v podobě (zatím) nepočetných demonstrací. Tyto demonstrace však ukazují trend a nemůžeme je hodnotit pouze podle počtu účastníků. Realitou tak není několik stovek naštvaných lidí v ulicích, ale statisíců dalších, kteří tyto akce latentně nebo otevřeně podporují ve virtuálním prostoru. Tito lidé jsou naprosto nesourodí. Mají jiné politické preference a názory, vzdělání, společenské postavení, ale spojuje je nejistota, bezmoc, vztek a únava z vleklé krize, která stále nemá konec. Toto ideální podhoubí pak využívají dezinformátoři, kteří tomu podřídili celou svou agendu.

Důležitým faktorem je také to, že lidé tráví mnohem více času na sociálních sítích, a dezinformační weby tak získávají nové konzumenty, kteří o jejich existenci neměli dříve tušení. Změnila se také metodika, kdy dezinformátoři používají daleko více odborné (medicínské a přírodovědné) zdroje, ale ve výsledku si je upravují podle svých potřeb. Řada čtenářů tak ani netuší, že se dostávají do pastí nastražených dezinformátory. Navíc jsou podobným zprávám vystaveni od svých známých či svých sociálních „bublin“, a utvrzují se tak ve svém postoji. Situaci také komplikuje několik odborníků, kteří se kvůli své osobní prestiži neváhají propojit s dezinformátory a vycházejí si navzájem vstříc. Dezinformační scéna tak v těchto dnech dostává díky známým jménům statut jisté serióznosti.

Rozzlobení demonstranti zatím tvoří nesourodé společenství, jehož jediným jednotícím prvkem je odpor proti vládě a jejím opatřením. Příležitost cítí jak dlouholetí aktivisté, kteří otevřeně podporují Kreml, tak lidé, které k aktivismu přivedla až současná zoufalá situace. Ambici kontrolovat toto nové hnutí, kterému se kvůli nemožnosti jeho zařazení říká zjednodušeně „antirouškařské“, má několik skupin. Hnutí občanské nespokojenosti je spolkem tradičních prokremelských aktivistů a lidí z ultrapravicové scény, které se již stihlo rozštěpit. Známý aktivista Jiří Černohorský tak zakládá Občanské hnutí. Skupiny však rozbíjejí spory o vliv a peníze. Mnohem větší potenciál má iniciativa Chcípl pes bývalého poslance za ODS Jiřího Janečka. Tento majitel malého pivovaru se stal velmi rychle oficiální tváří protestů proti vládním opatřením a chystá se kandidovat do podzimních parlamentních voleb.

Chcípl pes se sice soustředí na kritiku proticovidových opatření a dopadů na živnostníky, ale lidé kolem něj jsou politicky jednoznačně na ultrapravici. Na doposud nejvýraznější demonstraci této iniciativy v polovině ledna vystoupil i exprezident Václav Klaus a neformálně ji zastřešoval zpěvák Daniel Landa. Ten se snaží o politickou aktivitu posledního půl roku se svou iniciativou Blanický manifest, který je ve výsledku nezajímavou sbírkou frází. Pokud se podaří Janečkovi získat do voleb podporu Klause i Landy, ať již symbolickou, nebo přímo na kandidátkách, může zaznamenat jistý úspěch. Součástí tohoto spojenectví se stalo i brněnské hnutí fotbalových hooligans Slušní lidé, jehož příznivci dělali na lednové demonstraci pořadatelskou službu. Významná je také pomoc brněnského právníka a zkušeného zákulisního hráče Zdeňka Koudelky, který má blízko k mnoha politickým špičkám a v současnosti je členem Trikolóry.

Konkurenční projekt vytvořil nezařazený poslanec Lubomír Volný (zvolený za SPD) s názvem Volný Blok česká suverenita. Poslanec Volný na sebe v poslední době upozornil několika incidenty v Poslanecké sněmovně a nikdy se netajil svými radikálními názory a příchylností ke Kremlu. Koronavirovou krizi pak dovedně využívá k posílení svého vlivu, na sociálních sítích získává nebývalou podporu a je v současnosti největším oblíbencem dezinformačních webů. Pokud by se spojil Volný s Janečkem, vzniklo by tak hnutí, které nelze přehlížet.

Za vydatné podpory dezinformační scény tu vzniká politická síla, kterou lze srovnat asi jen s nástupem Republikánské strany Miroslava Sládka v devadesátých letech (mimochodem Sládek se snaží v posledních pěti letech znovu získat vliv, ale rozčarovaně zjišťuje, že všechna „jeho“ témata mu dávno přebraly jiné strany a hnutí, zejména SPD.

Je to právě zmiňovaná SPD, která ze současné situace musí mít velké obavy. Podle posledních průzkumů sice získává až dvouciferné preference, ale do voleb zbývá ještě přes půl roku. Tomio Okamura pochopil situaci a jako první zahájil plošnou předvolební kampaň. Zkušený demagog, který celou svoji politickou kariéru založil na vyvolávání nenávisti, najednou tahá za kratší konec provazu. Je sice zván do médií a má velmi silnou podporu na sociálních sítích, ale dostal se do nemilosti dezinformačních webů. Důvody tohoto konfliktu nejsou úplně zřejmé, ale pravděpodobně se znelíbil ruským zpravodajcům, kteří mají na dezinformační weby velký vliv. Aby Okamura pocítil sílu dezinformací, obrátily se proti němu ve volbách do Evropského parlamentu (EP) a vyvolaly umělý konflikt mezi ním a příznivci bývalého generála Hynka Blaška, který byl proti Okamurovu přání zvolen do EP. Okamura je nyní ve schizofrenní situaci, kdy sice kritizuje vládu za nedostatečnou pomoc podnikatelům a lidem odkázaným na sociální systém, ale zároveň nemůže otevřeně šířit dezinformace stejným způsobem jako jeho odpadlík Volný. Pro řadu protestních voličů se tak SPD může stát „součástí“ vlády a Okamura bude zastíněn ještě radikálnějšími skupinami.

Velmi pravděpodobně nás tak v létě čeká tvrdý boj o ultrapravicového a protestního voliče. Výhodou pro radikální strany je ale to, že jejich voličská skupina se kvůli chaosu vytvářenému vládou výrazně rozroste. Může se tak stát, že v říjnu budeme mít v parlamentu dvě pravicově extremistické strany.

Dopad koronavirové krize je vidět mimo jiné i v kultuře. Řada zpěváků, herců nebo jiných celebrit se otevřeně hlásí k dezinformačním webům či přímo vystupují na protivládních demonstracích. Nejviditelnější postavou je v současné době (kromě Landy) zpěvačka Ilona Csáková, která se nebojí sdílet nejhorší dezinformace za přizvukování tisíců fanoušků. Aby jasně odkryla karty, propojila oficiálně svoji aktivitu s Nelou Liskovou, která je otevřenou agentkou Kremlu.

Novými konzumenty a šiřiteli dezinformací se za poslední rok stala řada lidí, které zajímá zdravý životní styl, duchovno, esoterika nebo ekologie, kteří se však doposud příliš politicky neangažovali. Dezinformační weby tak naplňují jejich vidění světa, protože se staví proti vakcinaci a část jejich sdělení je, že přeci stačí „zdravě“ žít a virus nás neohrozí. Dezinformátoři také velmi dovedně přebírají názory různých autorit z duchovní a seberozvojové oblasti. Tato nenápadná, ale početná skupina lidí je v některých postojích velmi radikální (například postoj k vakcinaci) a dezinformátoři dokázali tento proud dobře rozpoznat. Společně se zdravým životním stylem a duchovními tématy tak tito lidé nekriticky přebírají i prokremelský narativ. V posledních týdnech ale dezinformační weby pozměnily strategii a již netvrdí, že je vakcinace špatná (či že pomocí ní nám implantují čip nebo změní DNA), ale tvrdí, že jediná správná vakcína je ruský Sputnik V.

Výhled do budoucna je neradostný. Oficiální média ztrácejí důvěru a dezinformátorům narůstá. Za vydatné pomoci Ruska (a Číny) je naše společnost rozežírána nedůvěrou, pochybnostmi a strachem.

Dezinformátoři se buďto skrývají v anonymitě, nebo jsou obtížně postižitelní. Pražská policie sice eviduje šedesát případů šíření poplašných zpráv, ale jejich prokázání či snad potrestání je téměř nemožné. Řešení tak mají v rukou nadnárodní korporace jako Facebook nebo Google, které mohou samy upravovat svůj obsah. Pokud se rozhodnou proti dezinformátorům rázně zakročit, mechanismy na to mají. Jenže z dezinformací mají nemalé zisky, a tak je tolerují, i když je tento postup v rozporu s jejich firemní politikou deklarovanou navenek. Zbývá to tedy na nás, kteří dezinformace dokážeme rozeznat a vyvracet, abychom ukazovali ostatním, že podlehli nákaze. Nákaze „virem“, který se léčí velmi obtížně a také společnost zabíjí. Jen mnohem pomaleji.

 

Článek vyšel v časopise Romano voďi – objednejte si pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.