Jiří Salik Sláma: Brněnský první máj

Brno je jednou za dva roky městem, do kterého se na prvomájovou demonstraci
sjíždějí pravicoví radikálové z celé země. V minulých letech více, či méně
početné shromáždění měly pokaždé jiný průběh. Všechny pochody neonacistů
vyvolaly reakci a do ulic proti nim vyšly stovky (2002) či desítky (2005) lidí.
První máj 2002 skončil rychlým policejním zásahem proti anarchistické
protidemonstraci. Zatímco obklíčení anarchisté na Moravském náměstí dostávali
pendreky, neonacisté triumfálně prošli městem. Podobný scénář se opakoval letos.
Pouze s tím rozdílem, že antifašisté v roce 2002 byli na násilnou konfrontaci
připraveni morálně i výzbrojí. Demonstranti, pro které se v posledních dnech
vžil výraz blokádníci přišli beze zbraní a ochranných prostředků, s květinami,
úsměvy a rozhodně nečekali, že mohou skončit s modřinami v policejním antonu.

Skončí Vandas za svůj nenávistný projev u soudu?

Atmosféra obou shromáždění byla v ostrém kontrastu. Zatímco uvolněná akce
před Mahenovým divadlem připomínala letní festival s hudbou, mší, dětmi, na
náměstí Svobody veselo nebylo. Nervózní svolavatel Erik Lamprecht nevěřícně
obhlížel náměstí, které ani s desítkami novinářů, kolemjdoucích, policistů v
civilu rozhodně nepůsobilo zaplněně. Navíc nepřijeli Matteo Caponetti z italské
organizace Zenit i Pierre Dornbrach z německých Junge Nationaldemokraten.
Nezbývalo tedy, než aby zakoktávající se zástupci Dělnické mládeže přečetli
jejich proslovy sami.

Hlavní hvězdou byl necharismatický Tomáš Vandas, který sice umí hovořit
spatra, ale již několik let opakuje ty stejné fráze. Tentokrát chtěl, aby jeho
proslov více zaujal a přednesl sérii nenávistných výpadů proti imigrantům. Velmi
pravděpodobně mu vynese znovu soudní tahanice, jako minule, kdy za svoje
proslovy na stejném místě dostal podmíněný trest.

FOTOGALERIE

Průvod Dělnické mládeže blokují lidé, policie poprvé zasahuje

Po proslovech se příznivci Dělnické mládeže (a strany) seřadili do špalíru,
který vyrazil směrem k vlakovému nádraží.

Blokádníci se mezitím přesunuli do ulic obklopujících Malinovského náměstí a
tím zahájili skutečnou blokádu, protože přes náměstí měl projít průvod
Vandasových fanoušků. Svolavatel Lamprecht se velkou část cesty dohadoval s
policejním plukovníkem Janíkem, který mu za přispění Antikonfliktního týmu
nabízel alternativní trasy. Těmi by neonacisté zablokované náměstí obešli.

Po zdlouhavém a nervózním vyjednávání, kdy Tomáš Vandas vycítil příležitost a
do kamer křičel, že má policie blokádu rozehnat slzným plynem se průvod posunul
směrem na Koliště.

Vyklizený městský okruh se stal prvním místem, kde pravicoví radikálové
prošli natěsno kolem antifašistů. Ti na ně pískali zpoza policejních mikrobusů a
koní. Vyletělo i několik neškodných předmětů, jako ovoce nebo pet lahve.

V této chvíli se policejní Speciální pořádkové jednotce (SPJ) nedaří uhlídat
park, do kterého vbíhá asi stovka blokádníků. Dalších několik stovek se pak
přesouvá pomalu k ústí Lidické ulice, ale už za policejní hradbou. Antifašisté z
parku během několika vteřin nabíhají na vyprázdněnou silnici a sedají si na zem.
Neonacisté jsou nuceni se znovu zastavit. Probíhá kolečko vyjednávání, pak
hrozba zásahem ze strany SPJ, který nakonec přijde. Společně s uniformovanými
policisty se do zásahu pouští i skupinka civilních kriminalistů s maskovanými
obličeji a teleskopickými obušky. Protestující pasivně sedí na zemi a čekají, až
na ně „přijde řada“ Téměř nikdo se nevzpírá.

Další blokáda a další, tentokrát tvrdší zásah policejních těžkooděnců

Po zatýkání se průvod Dělnické mládeže opět o pár metrů pohne a začíná
náročnější vyjednávání. Za policejními antony a kordony SPJ se již stihlo
naskládat zhruba pět stovek blokádníků a jsou rozhodnutí neustoupit. Policie se
po půl hodině rozhoduje k razantnímu zákroku a dav vytláčí do Lidické ulice.
První tři řady dostávají rány teleskopickými obušky a tonfami. Při zásahu jsou i
koně a SPJ používá novo zbraň proti davu – silnou paintballovou pušku, se kterou
střílí policisté lidem pod nohy. (Tím pak vzniká fáma o použití gumových
projektilů). Několik jednotlivců dostává také zásah příručním slzným plynem.

Do uvolněného prostoru nastupuje okamžitě průvod neonacistů a pod policejní
ochranou pokračuje na náměstí Svobody. Tam je očekává několik desítek blokádníků.
Mezi nimi jsou například senátor Zdeněk Papoušek nebo exministr Ondřej Liška.
Policie však malé skupinky odvádí rychle stranou, tentokrát již bez zatýkání.
Členové Dělnické mládeže pak rychle balí stan a aparaturu a vydávají se po
malých skupinkách na Masarykovu ulici, kde mají večerní koncert v klubu
Brooklyn. Koncert je fiaskem, protože žádná z avizovaných kapel nakonec
nedorazí.

Kdo je vítěz?

První máj v Brně může být podle úhlu pohledu vítězný pro všechny strany.
Neonacisté skutečně městem prošli, ale bylo jich tak žalostně málo, museli
neustále zastavovat a celá akce byla organizačně velmi zpackaná (nehledě na
odhadované následné represe vůči Vandasovi za jeho proslov).

Blokádníci skutečně trasu zablokovali a zmobilizovali i část nepříliš
vyhraněných lidí na svoji stranu. Získali také velkou morální i mediální
podporu. Po letech se také podařil zlomit mediální pohled na podobné akce, jako
na „sportovní zápas“ dvou stejných stran. Na blokádě se však objevilo mnoho
lidí, kteří nemají s podobnými akcemi zkušenosti a byli poté velmi překvapeni až
šokováni z policejního zásahu, který podle objektivních měřítek byl vcelku
mírný.

Policie udržela obě strany od sebe, na rozdíl od 17. listopadu, kdy se její
chybou dostali antifašisté přímo do davu neonacistů a vznikla menší rvačka.
Tentokráte nenechala nic náhodě. Zasahující SPJ se stala cílem kritiky, ale
bohužel policejní velitelé se řídí zákonem a ne morálními zásadami. Podle zákona
byla blokáda ulice Koliště nelegální, tak policie zasáhla. Věděli to i účastníci
blokády, kteří se nebáli postavit za svůj názor i přes riziko zatčení či
zmlácení.