Jiří Dienstbier: Oddlužení je jedním ze zásadních témat při řešení sociálního vyloučení

Nejenom dostupné sociální bydlení a nediskriminující škola, ale také oddlužení je zásadní věcí v boji se sociálním vyloučením. Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier otevřel toto velice citlivé téma v diskusním pořadu televize Prima Partie.

„Ale já bych zmínil ještě jednu věc, která je samozřejmě politicky velmi citlivá, protože se musí provést tak, aby to nebyl morální hazard, ale my se musíme bavit i o nějakém dostupnějším modelu oddlužení lidí, protože nyní podle insolvenčního zákona na oddlužení na osobní bankrot dosáhne ten, kdo je schopen zaplatit během pěti let třicet procent nezajištěných pohledávek. My máme obrovské množství lidí nyní, kteří v tuto chvíli to nejsou schopni uhradit a my je dostáváme zcela mimo systém,“ řekl Dienstbier. „Jednak nemohou sjednat normální nájemní smlouvu v bytě, proto jsou často vytlačováni do těch, do těch drahých a ještě méně kvalitních forem bydlení, my je nejsme schopni dostat na legální trh práce, protože pro tyto lidi je racionální přijmout práci načerno, tím nám také vypadávají mimo jiné z veřejných financí daně, sociální, zdravotní pojištění, a to je naprosto zásadní problém, na který se také budeme muset zaměřit, protože všichni, kdo se snaží řešit tu otázku sociálního vyloučení, tak na tento problém upozorňují, že to předlužení je vlastně nepřekonatelný problém v tuto chvíli, který brání ty lidi dostat do nějakého normálního života.“

Dienstbierův oponent v diskusi, místopředseda ODS Martin Kupka upzornil na rizika oddlužení: „A pokud se bavíme o oddlužení, tak stát nesmí vydat signál v tom směru, že je možné neplatit dluhy. Existuje institut osobního bankrotu, má smysl se o něm bavit tak, aby opravdu fungoval lépe, ale vydat signál, že je možné neplatit dluhy, je pro společnost opravdu zdrcující.“

„Ale já jsem tak říkal, že to musíme udělat tak, aby to nebyl morální hazard,“ zopakoval Dienstbier. A vysvětloval: „Pokud mluvíme o osobním bankrotu, který by měl být dostupnější pro ty, kteří už dnes vlastně jsou zcela vyloučeni z ekonomického a sociálního života, tím, v jaké jsou situaci, tak by to samozřejmě muselo být vázáno na splnění velmi přísných podmínek z jejich strany po řadu let, včetně upřímné snahy splatit, co se dá, i jejich, jejich věřitelům v nějakém kontrolovaném režimu.“