Jiří Čunek je ve vztahu k Romům opět "ve formě"
Jiří Čunek, který se vrátil na vsetínskou radnici, opět perlí. V rozhovoru
pro časopis Týden kromě jiného řekl, že má recept na soužití Romů s většinovou
částí společnosti. Na otázku "Vaši kritikové říkají, že jste budoval
romské
ghetto. I v tom byste tedy pokračoval?", Čunek odpověděl: "Tohle říkají, ale
sami už neřeknou, co by dělali oni. Já řešení mám. Spočívá ve vědomí, že obec a
město si nemůže pomoci samo jiným způsobem než tím, který je špatný – tedy že
vystěhuje nepohodlné nebo nepřizpůsobivé občany někam jinam."
Takže své vlastní řešení označujete za špatné.
My jsme je nevystěhovali, my jsme jim dali jiné bydlení.
Kdy jste se tam byl naposledy podívat? Jak se jim tam žije?
Myslíte v těch buňkách? Tam jsem byl asi před dvěma měsíci. Situace se tam
horší, upadla tam disciplína.
Ale vrátí se Čunek.
Možná se vrátí Čunek. Základním úkolem starosty je, aby udržel disciplínu všude,
kam jeho vliv sahá. A to je všude, kde proudí peníze města. Velký problém je, že
dnes tam je těch Romů víc. Za čtyři roky se tam narodilo 104 dětí. Ve 36 bytech
přibylo 104 dětí. Navíc tam chodí na návštěvu další rodiny… Nesmějte se. Ty
návštěvy jsou zásadní věc. Tam to chodí tak, že přijede návštěva – a zůstane na
rok. Nebo taky napořád. To je jak spřátelená vojska v osmašedesátém. Potom bydlí
ve tři plus jedna patnáct lidí. A to je ten problém.
Máte mezi nimi i voliče?
Ne. Protože oni k volbám nechodí. Velmi často se mi stávají komické příběhy, kdy
mi Romové řekli: „Pane starosto, my jsme vás tady volili!“ A já jim odpověděl:
„Vy jste mě volili? A jak to dokážete? Víte co? Já si vezmu seznam těch, kteří
byli u voleb. A podívám se, jestli jste tam byli.“ A oni zas: „No, my jsme tehdy
neměli čas, ale minule jsme vás volili!“ Takhle to s nimi je. Jejich
nedisciplinovanost v životě, která je dána geneticky, se projevuje i jejich
přístupem k volbám. Kdyby byli disciplinovaní, jistě bychom měli v parlamentu
romské poslance.
Ale chtěl jste mluvit o řešení romské problematiky.
Ano. Žádná obec neumí ten problém vyřešit. Obec přece nemůže mít kategorii
občanů, kterým bude stále dávat nové byty. Oni mají pořád víc dětí a potřebují
stále víc bytů. A sami si je nepořídí. Z čeho by na to vzali? Buďto z nějaké
trestné činnosti, anebo by to museli ušetřit z dávek, což je nesmysl. Pak musí
nastoupit město… A nikdy to neskončí. Když si to spočítáte, zjistíte, že
průměrná romská rodina se čtyřmi dětmi stojí stát za
deset let na dávkách a sociálním a zdravotním pojištění třeba deset milionů
korun. Plus třeba šest milionů na bytech, které jim poskytne. S tím starosta
neudělá nic. Ale něco přitom udělat musí. Tak udělá to, co já. Postaví jim taky
takové buňky.
A co s tím jako starosta můžete dělat dále?
Nic. Jen můžu stanovit pravidla a vynutit si dodržování těchto pravidel pod
pohrůžkou ztráty bydlení. Apeloval bych na stát, aby konečně přijal mou koncepci
a začal ji realizovat. Když ale stát bude tento problém dále posouvat, jednou
vznikne vzpoura měst. Protože tady jsou města, která tento problém nemají, ale
musejí na to doplácet.
(Celý rozhovor naleznete v posledním vydání časopisu Týden.)
