Jana Horváthová: Výuka o romském holokaustu musí být součástí školních osnov
Povědomí Čechů o romském holokaustu zůstává nízké, ačkoli se situace v posledních letech díky mediálnímu pokrytí zlepšuje. Ale výuka o dějinách Romů ve školách je stále nedostatečná. V rozhovoru s ČTK to řekla historička a ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Míní, že je potřeba zařadit téma do osnov.
Historické údaje ukazují, že po druhé světové válce se z koncentračních táborů vrátilo pouze 583 Romů z původních 7000, kteří žili na území Česka. Přesto je informovanost o této straně dějin u veřejnosti nízká. “Když přednáším na toto téma, často se setkávám se zděšením. Lidé nevědí, co se Romům za války dělo,” uvedla Horváthová.
Historička dlouhodobě usiluje o zařazení tématu romského holokaustu do školních osnov v rámci aktualizace rámcových vzdělávacích programů. Jiná cesta k integraci Romů podle ní nevede. “Je důležité, aby se Romové cítili dobře na našich školách a aby se majoritní společnost zbavila stereotypů. Bez vzdělávání to nebude možné,” míní.
Horváthová uvedla, že svou roli hrálo období totality, kdy společnost vůči Romům chovala nedůvěru, což vedlo k tomu, že romské rodiny své tragické příběhy nesdílely ani uvnitř komunity. “Mnozí popírali svůj původ, aby jejich potomci nebyli konfrontováni s tím, že jsou Romové, a aby podobně netrpěli. To zanechalo hluboké rány, které se promítají do dneška,” dodala.
Předsudky vůči Romům ovlivnily podle Horváthové také vnímání dějin romského holokaustu. “Setkávala jsem se s argumenty, že si Romové za genocidu mohli sami. Přitom je nutné si uvědomit, že tehdy byli vyhlazováni čistě z rasových důvodů, nezáleželo, zda byli vzdělaní nebo pracovali řádně,” řekla historička.
Symbolickým momentem v přístupu k romskému holokaustu bylo odstranění vepřína v Letech na Písecku a vybudování památníku. Podle Horváthové tento krok ocenili nejen potomci obětí, ale i Romové, kteří do Česka přišli po válce ze Slovenska a čelili za druhé světové války například perzekuci.
Dalším pozitivním příkladem je činnost romských aktivistů, kteří se věnují osazování pamětních desek na místech, kde byli Romové vyhlazováni. Napřed jsou ale podle historičky více na Slovensku. V Česku zůstává téma romského holokaustu okrajové. “Oběti často nejsou identifikovány nebo jsou zcela zamlčeny. To je potřeba změnit,” zdůraznila Horváthová.
Romský holokaust byl za druhé světové války systematickým pronásledováním, segregací a vyhlazováním Romů nacistickým režimem a jeho spojenci. Podle odhadů zahynulo 220.000 až 500.000 Romů, což představuje zhruba čtvrtinu až polovinu tehdejší romské populace Evropy.
V Osvětimi byl zřízen takzvaný cikánský rodinný tábor, kde bylo vězněno přes 23.000 Romů. V noci na 3. srpna 1944 bylo zbylých 2897 Romů v tomto táboře zavražděno v plynových komorách. Tento den je dnes připomínán jako Mezinárodní den památky obětí romského holokaustu. Na území Česka a Slovenska byli Romové také terčem perzekuce. Protektorátní úřady zřídily dva hlavní koncentrační tábory – v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu.
