Jana Horváthová kandiduje do Rady ČT: Televize má rezervy v prezentaci Romů a Sintů. Romové mají mezi sebou nadané lidi, kteří by se měli podílet na práci ČT
První dvě desítky kandidátů do Rady České televize, v níž šest míst bude obsazovat Senát, měly možnost se představit v sídle horní parlamentní komory. Patřila k nim i ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová, dále pak například bývalý předseda rady Jiří Baumruk, bývalý ministr kultury a někdejší generální ředitel veřejnoprávní televize Jiří Balvín nebo filmový a televizní producent a dramaturg Čestmír Kopecký. Zbývající ze 49 adeptů budou mít šanci vystoupit v rámci veřejného projednávání jejich nominace tento čtvrtek. Senát bude vybírat členy rady příští týden. Rada ČT má 18 členů, 12 z nich volí Sněmovna.
Jana Horváthová ve svém pětiminutovém úvodním projevu uvedla důvody proč kandiduje na členku Rady ČT. “Mám Českou televizi ráda, preferuji ji před všemi ostatními televizemi, jejichž produkce je negativně ovlivněna komerčními hledisky. Českou televizi, jako veřejnoprávní médium, navíc považuji za klíčový pilíř demokracie v naší zemi. Záleží mi na osudu tohoto pro Českou republiku důležitého média, a ráda bych proto napomohla správné kontrole veřejnosti nad ním,” uvedla Horváthová s tím, že dalším důvodem její kandidatury jsou její více než třicetileté pracovní zkušenosti, kdy popsala především svou práci pro brněnské Muzeum romské kultury.
“Moje kandidatura je tedy plně v souladu se zákonem, který požaduje, aby v radě ČT byly zastoupeny mimo jiné i významné regionální, sociální a kulturní názorové proudy,” dodala Horváthová.
Podle Jany Horváthové je je Česká televize skvělá v otázce vzdělávání a v otázce zvyšování vzdělanosti obyvatel naší země. A skvěle se také snaží poskytovat objektivní a nezávislé zpravodajství. “Myslím, že zpravodajské programy v České televizi jsou výborné,” uvedla v odpovědi na jednu z otázek senátorů.
Rezervy České televize vidí Jana Horváthová především v prezentaci romské menšiny. Toto téma ostatně uvedla jako jeden z důvodů své kandidatury.
“Česká televize v dané věci dělá prospěšnou práci, i když má i zde své rezervy. Romové mají mezi sebou lidi nadané, často právě umělecky, kteří by se na práci veřejnoprávního média mohli a měli podílet. Hlásím se k tomu, že bych ráda propojovala majoritu s minoritou, tak, jak se o to snažím celý svůj produktivní život,” řekla ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová.
Horváthová také dostala otázku na koncesionářské poplatky pro Českou televizi, o kterých se nyní diskutuje, že by měly být zvýšeny. “Já osobně bych byla pro nějakou inflační doložku u koncesionářských poplatků. Myslím, že by to bylo zcela na místě,” řekla Jana Horváthová.
Při veřejném slyšení má každý z kandidátů pět minut na své představení a deset minut čelí otázkám senátorů. Senátní komise pro sdělovací prostředky na rozdíl od sněmovního mediálního výboru nebude moci provést předvýběr kandidátů, kteří budou k volbě připuštěni. S ohledem na veřejné předjednání se podobně jako ve Sněmovně nepočítá s tím, že by adepti znovu vystupovali při senátní schůzi, která začne koncem listopadu. Budou se pouze vybírat v tajném hlasování, které bude moci být dvoukolové.
Rady veřejnoprávní televize a rozhlasu představují nástroj, kterým má veřejnost tyto instituce kontrolovat. Do jejich pravomoci patří například schvalování rozpočtu nebo volba generálních ředitelů.
CELÝ ÚVODNÍ PROJEV JANY HORVÁTHOVÉ V SENÁTU
Dobrý den, vážené dámy a pánové,
rozhodla jsem se kandidovat na členku Rady ČT z několika důvodů. Mám Českou televizi ráda, preferuji ji před všemi ostatními televizemi, jejichž produkce je negativně ovlivněna komerčními hledisky. Českou televizi, jako veřejnoprávní médium, navíc považuji za klíčový pilíř demokracie v naší zemi. Záleží mi na osudu tohoto pro Českou republiku důležitého média a ráda bych proto napomohla správné kontrole veřejnosti nad ním.
Za druhé, jsem již osoba zralá, snad i vyzrálá, neříkám, že moudrá, ale po 35 letech, kdy jsem bez přestávky v pracovním procesu, mimo tedy tři mateřské dovolené, mám tři dcery, z toho dvě již dospělé, mám již své životní zkušenosti i pracovní zkušenosti. K tomu 20 let jsem ředitelkou prvního a dosud jediného muzea romské kultury na světě, které jsem pomáhala od počátku v Brně budovat, nejprve jako občanské sdružení a od roku 2005 již coby instituci státní.
Toto muzeum se sídlem v mém rodném Brně má další pobočky v Hodoníně u Kunštátu, kde provozuje památník holocaustu Romů a Sintů na Moravě. S pomocí Norských fondů budujeme pobočku v mediálně známých Letech u Písku a konečně i zde v Praze budujeme s pomocí Norských fondů centrum kultury našich původních a za války vyvražděných českých Romů a Sintů.
Moje kandidatura je tedy plně v souladu se zákonem, který požaduje, aby v radě ČT byly zastoupeny mimo jiné i významné regionální, sociální a kulturní názorové proudy.
A tak se dostávám k dalšímu, třetímu důvodu mé kandidatury, a tím je můj původ v metropoli Moravy, Brně, v němž jsem prožila celý svůj dosavadní život. V televizním studiu Brno jsem také pracovala jako redaktorka, dramaturgyně i moderátorka. Česká televize má přece ze zákona poskytovat službu tak, aby pokrývala celé široké spektrum veřejnosti, včetně menšin etnických, kulturních, sociálních, zdravotních, a taktéž má sloužit regionům.
A za čtvrté, sama pocházím ze smíšené rodiny, národnost přiznávám českou i romskou, ale přitom vnímám nedělitelnou kosmopolitní příslušnost ke světu a vesmíru. Uvědomuji si však velmi jasně, že Romové a Sintové jsou u nás dosud přehlíženi nebo stereotypně nahlíženi. Česká televize v dané věci dělá prospěšnou práci, i když má i zde své rezervy. Romové mají mezi sebou lidi nadané, často právě umělecky, kteří by se na práci veřejnoprávního média mohli a měli podílet. Hlásím se k tomu, že bych ráda propojovala majoritu s minoritou, tak, jak se o to snažím celý svůj produktivní život.
V současné komerční a ekonomicky vypjaté době cítím ohrožení České televize ve věci poskytování vyvážených a na politických tlacích nezávislých informací. O to více vzrůstá význam tohoto veřejnoprávního média, aby právě v záplavě dezinformací, fake news a hoaxů poskytovala všem, a to i sociálně slabým, správnou orientaci, a to skrze objektivní informace, které jim pomohou vyznat se ve složitosti dnešního světa.
V tomto směru dlouhodobě vnímám slabiny České televize, která se snaží vyrovnat komerčním televizím. Jenže komerční stanice oslovují své diváky především jako zákazníky, prodávají je inzerentům, zatímco Česká televize se k nim obrací jako k občanům. Česká televize by tedy měla posilovat důvěru občanů ve veřejnoprávní média, neboť právě ta jsou jedním z pilířů moci demokratické země.
Prvním krokem k tomu je, že rada ČT bude nezávislá na politické moci. Zde mohu prohlásit, že nejsem členkou žádné politické strany. Nikdy jsem nebyla a také mám za sebou prožitky dítěte vyrůstajícího za reálného socialismu v disidentské rodině. Byla jsem i velmi ovlivněna svým otcem Karlem Holomkem a taktéž strýcem Milanem Šimečkou.
Se svým otcem jsem také brzy po převratu bojovala za vznik odborného a na politických tlacích nezávislého pracoviště muzea romské kultury. V prvním roce existence muzea jsme svedli náročný a úspěšný boj s představiteli romské politické strany, Romské občanské iniciativy, která se snažila muzeum podřídit svému vlivu.
Na druhou stranu zde ale nechci slibovat nemožné. Uvědomuji si, že práce v radě je jasně vymezena zákonem, který znám a plně respektuji. Práci České televize si velmi vážím, je to pojítko veřejnosti v krizových situacích, což se ukázalo třeba nedávno za Covidu, jak televize přistoupila k dětem nebo seniorům. V krizových situacích se prostě ukazuje nezastupitelnost i síla veřejnoprávního média. Hlásím se tedy do služby strážce veřejné funkce České televize.
Podle základních práv Evropské unie musí být zachována svoboda a pluralita veřejných sdělovacích prostředků. A na této věci v České televizi bych se ráda podílela. Děkuji.
