Jak se žije Romům v Ústeckém kraji? Zlepšení bezpečnosti, ale zhoršení sociálních podmínek. Aktivisté a politička popisují jejich problémy
Romové v Ústeckém kraji sice nečelí tak často rasově motivovanému násilí ze strany extremistických skupin, jako tomu bylo v minulosti, jejich situace nicméně zůstává složitá. Často se setkávají například s diskriminací na trhu s bydlením. Za byty, které si pronajímají, platí i desítky tisíc korun, ceně přitom jejich stav ani neodpovídá. ČTK to řekli aktivisté Jozef Miker a Miroslav Brož. Shoduje se s nimi i Karolina Žákovská, předsedkyně výboru pro národnostní menšiny zastupitelstva Ústeckého kraje.
V minulosti pořádala protesty v Ústeckém kraji Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS). Protiromské pochody se konaly opakovaně v Duchcově. Sérii demonstrací vyvolal útok Romů na manželský pár v květnu 2013. Protesty proti romské menšině se konaly opakovaně i ve Šluknovském výběžku. Později i kvůli napadení rodiny skupinou Romů ve Varnsdorfu, kdy tehdy po incidentu zemřela jedna žena.
“Situace je (nyní) trošku lepší i tím, že staří odcházejí a v dnešní mladší generaci není tolik rasistů,” uvedl Miker. “Věřím tomu, že za nějaký čas ten rasismus skoro úplně vymizí,” doplnil.
Přestože rasově motivovaných útoků vůči romské komunitě podle oslovených respondentů ubývá, jejich začleňování do společnosti je obtížnější než v minulosti. “Situace třeba v Předlicích v Ústí nad Labem je horší než před deseti lety,” uvedl Brož, který pomáhá chudým Romům. Řada domů, v nichž převážně žije romská menšina, je zdevastovaných. Některé byty nemají ani vlastní sociální zařízení, rodiny z více jednotek se o něj dělí na chodbě, podotkl Brož. “Víme, že když Rom volá na inzerát do realitní kanceláře a řekne, že se jmenuje třeba Demeter, tak ten hovor končí. Už nikdo nezkoumá, jestli je slušný, nebo ne,” doplnil aktivista, podle kterého většině Romů nezbývá nic jiného, než dál bydlet v chátrajících domech, o které se jejich majitelé nestarají.
Poptávka po nájemních bytech ze strany Romů je vysoká. Těch, kteří jim bydlení v nájmu umožní, je ale málo, a proto si za byty řeknou násobně víc. “Oni v tom ghettu musí bydlet, ale samozřejmě tam bydlet nechtějí,” řekl Brož. Dalším problémem jsou podle něj dluhy, kterými bývají lidé v sociálně vyloučených lokalitách často zatíženi. Pokud by si totiž našli zaměstnání, okamžitě by jim část mzdy začali strhávat exekutoři a na bydlení by jim nezbyly prostředky. Proto raději pracují načerno, tedy bez smlouvy se zaměstnavatelem, dodal.
Kromě problémů s bydlením, dluhy a s nimi spojenými problémy se zaměstnáváním trvá i předčasný odchod žáků a studentů ze škol, připomněla Žákovská. “To vše vytváří začarovaný kruh, který mnoho romských rodin uvrhá do trvalé hmotné nouze, na níž parazitují obchodníci s chudobou a z níž je pro Romy prakticky nemožné se vlastními silami dostat,” uvedla předsedkyně. Podle ní je zásadně zasažena jejich důstojnost a u dětí ovlivněna jejich budoucnost. “Koncentrace chudých romských rodin v tzv. sociálně vyloučených lokalitách zároveň přináší problémy obcím a dále posiluje předsudky a anticiganismus v majoritní populaci,” řekla Žákovská. K nápravě současného stavu podle ní povede dlouhá cesta, která se neobejde bez účinné podpory státu a samospráv.
