Renata Berkyová: Jak nám gádžo s Neromem prodloužili poradu

Není to tak dávno, co jsme měli v práci dlouhou a ohnivou debatu o tom, jak v
textu stručně charakterizovat člověka, který není Rom. Na to, abychom se však
dostali ke kořenu věci, jsme museli udělat ještě jeden krok zpět a vysvětlit si,
co vlastně pojmy Rom nebo rom přesně znamenají.

I přes velkou snahu o objasnění je totiž pořád mnoho lidí, kteří si myslí, že
Rom znamená „člověk“, z čehož se pak velice jednoduše odvozuje, že Nerom
označuje nečlověka – tedy že Neromové nejsou lidé. Není tomu tak ani v
nejmenším. V romštině je tento pojem stejně tak jako třeba Čech v češtině slovem
označujícím příslušníka (romského) národa. Až v druhém případě, a s malým
písmenem, nese pojem rom význam označující muže nebo manžela. Pro ženu či
manželku má romština označení romňi. Člověk se v romštině řekne úplně jinak –
manuš.

Romové mají pro člověka, který není Rom, speciální pojmenování, v dnešní době
už velice známé i široké veřejnosti, a tím je gádžo. Spousta lidí si myslí, že
jde o nadávku. Možná k tomuto rozšířenému dojmu přispělo spojení dilino gádžo
(třeba titulek jednoho z filmů od Tonyho Gattlifa). Ale i v tomto případě je to
mylné vysvětlení. V překladu totiž samotný gádžo značí neutrálně člověka
neromského původu a až třeba přívlastek mu dodává negativní zabarvení, v
uvedeném případě dilino značí hloupý, bláznivý. Použitím pojmu ve svém projevu
říkáme druhé straně pouze to, jestli ten člověk je, nebo není Rom. Když mi v
dětství máma řekla: „Jdu ke gádži“, bylo jasné, že jde k sousedce naproti. Méně
známý pojem se stejným významem je goro pro neromského muže a gori pro neromskou
ženu. A ještě jeden omyl. Ne vždy to musí značit Neroma „bílého“. Gádžo je totiž
i například neromský Afroameričan.

Opakovaně se setkávám s postoji lidí, které označení gádžo uráží. Snažím se
jim vysvětlit, že se nemůžu zaručit za každého jednoho Roma v České republice,
který slovo pronese s jasným záměrem urazit. Hanlivost vyjádření pak má na
svědomí spíše tón než slovo jako takové. Takové jednotlivce, kteří mají potřebu
druhého urazit, ale najdeme jak u gádžů, tak u Romů.

Ostatně, připomíná mi to věčnou debatu nad slovem Cikán. „Odnepaměti to byli
přeci Cikáni nebo Cigáni, a teď musíme říkat Romové!“ zní často jeden z
argumentů. Když se k takové diskuzi náhodou dostanu, snažím se kromě
historických souvislostí připomínat také důležitost emočního zabarvení, tedy to,
jak daný pojem mluvčí pronese. A i když sama preferuji Roma před Cikánem, dokážu
si představit, že i Cikán může znít přátelsky a dotyčného neurazí. Většinou však
jde o lidi, kteří se už důvěrněji znají.

Pracovní debata neměla konce, protože u každé alternativy pro označení
člověka s neromským původem se našlo nějaké proti. Nerom vyznívá „nelidsky“,
gádžo snad kvůli své cizojazyčnosti lidi uráží a kostrbatý popisek v každé druhé
větě prodlouží text o další stránku. Dohoda nad jednotným užíváním nepadla
jednoznačně, nicméně i tak byla diskuze velice plodná. Minimálně v uvědomění si,
že to, jak se ve veřejném prostoru vyjadřujeme, nám není jedno.