Irena Drevňáková zachránila několik lidí z potápějícího se auta
Ve středu 25. července se znovu narodilo pět lidí. Stalo se to v Telči, při
cestě na Vanov, nedaleko bývalé cihelny, kde je menší sociálně vyloučená
lokalita. Vevnitř automobilu sedělo pět mladých lidí mezi patnácti a
jednadvaceti lety. Řidič dostal smyk, přejel do protisměru a od stromu se auto
odrazilo do rybníku Roštejn. Zmizelo ve dvoumetrové hloubce a bylo z něj vidět
pouze kousek střechy a část otevřeného kufru.
Naštěstí šla okolo Irena Drevňáková, čtyřiadvacetiletá matka tří dcer (7, 4 a
2 roky), která zavolala záchranku a začala zraněné vytahovat z vody. V průběhu
zachraňování jí pomohl Roman Červenka, který se předtím opodál koupal.
„Vzala jsem sestřenku, že se projdeme s dětmi. Najednou o kus dál slyším smyk
a velkou ránu. Otočila jsem kočár a začala tam utíkat. Od rybníka vyběhl pán a
volal, že neumí plavat a ať zavolám záchranku, že tam někdo zahučel do vody.
Ještě jsem za běhu stihla zavolat záchranku, když jsem doběhla na místo, pustila
jsem kočár (pohlídala ho sestřenka), telefon a hned jsem skákala do vody,“ řekla
Irena Drevňáková serveru Romea.cz.
„Skočila jsem do vody a prvně jsem pomohla té holce, která měla polámané či
pořezané nohy na střechu auta. Potopila jsem se znovu a okýnkem jsem vytáhla
prvního kluka, který byl v bezvědomí. Držela jsem mu hlavu na rameni, aby se
neutopil. V tom na mě začali řvát, že je tam ještě malá holka. Myslela jsem v tu
chvíli, že jde o dítě. Toho kluka jsem povytáhla za kapsy a dala jsem ho na
střechu. Šahala jsem po té holce, nahmatala jsem její vlasy, chtěla jsem ji
vytáhnout, ale byla zaklíněná. Mezitím do vody skočil pan Červenka a ten mi pak
pomohl vlastně se vším.“
Děvče se nakonec také podařilo zachránit. „Držela jsem ji za hlavu, vyplivla
mi do ruky krev a pár zubů,“ dodala Irena Drevňáková.
Mladá žena poté vylovila dalšího mladého muže, který byl v bezvědomí, asi půl
hodiny jej držela nad hladinou, než se probral. Alespoň tak dlouhé jí to v tu
chvíli připadalo. „Ve vodě jsem byla dohromady hodinu a deset minut,“ dodává.
Čas na pocity si nechala až po celé akci: „Když jsem vylezla z vody, byla
jsem v šoku. Ani jsem nevěděla, že jsem tu nechala telefon, boty, věci a šla
jsem prostě pryč.“ A pamatuje si reakci nejbližších příbuzných, když přišla
domů? „Jo… táta mi šel koupit pivo,“ směje se.
S odstupem má dobrý pocit i z toho, že se jí nic nestalo. „Dodnes z toho ale
pořádně nespím. Každou noc to mám před očima než jdu spát.“ Celý čin ovšem
pokládá za samozřejmost, je přesvědčena, že by to na jejím místě udělal každý.
Jedna ze zachráněných už Ireně přijela poděkovat. Ostatní jsou podle ní pořád
v nemocnici nebo se léčí doma. S jedním ze zachráněných je v kontaktu přes
Facebook.
A co tomu říká její maminka, Monika Drevňáková? „Jsem na to, co dcera
udělala, patřičně hrdá. Co cítím, nejde říci slovy,“ řekla serveru Romea.cz
Ukázali se i politici. Hovořila s hejtmanem jihlavského kraje, který ji
pozval na jihlavský úřad, i se starostou Telče. Krajský radní pro sociální
záležitosti jí přislíbil, že jí pomůže s bydlením, pokud to bude v možnostech
kraje. Bydlení v bývalé cihelně, jakožto sociálně vyloučené lokalitě, není nic
příjemného.
Byty jsou vlhké kvůli množství spodní vody, ze zdí se loupe malba, místy jsou
plesnivé. Telč na opravy nemá peníze – tak to alespoň podle Moniky Drevňákové
řekl rodině telčský starosta. Kanalizaci a pitnou vodu sice město po letech do
areálu přivedlo, vodu ovšem jen do chodbičky domku, nikoli do bytu. Záchod stále
musejí zalévají vodou z vědra. Kanalizaci řemeslníci ukončili několik metrů od
jejich domu.
„Ave dvoupokojovém bytě nás dohromady bydlí dvanáct. Mám tři děti a chtěla
bych s nimi mít vlastní život,“ vyjmenovává Irena Drevňáková důvody, proč by
chtěla do vlastního bytu.
