Insolvenční novela: SPD, ANO i ODS hlasovali proti zmírnění podmínek pro oddlužení
O oddlužení lidí bude na konci insolvenčního procesu v některých případech
rozhodovat soud a dlužníci budou muset věřitelům měsíčně splácet částku nejméně
ve výši odměny insolvenčního správce. Rozhodla o tom Sněmovna, když odmítla
senátní úpravy insolvenční novely a potvrdila její poslaneckou verzi.
Horní komora navrhovala tyto podmínky zrušit, a otevřít tak možnost osobního
bankrotu i nejchudším lidem. Předloha nyní poputuje k podpisu prezidentovi.
Rovněž v jejím sněmovním znění by měl dosáhnout na oddlužení širší okruh lidí v
dluhové pasti než nyní. Padne podmínka vstupu do oddlužení, podle níž musí být
dlužník schopen uhradit v pěti letech aspoň 30 procent svých závazků.
Insolvenční novela má umožnit předluženým lidem vrátit se zpět do běžného
ekonomického života. Řada lidí v exekucích totiž pracuje načerno, protože z
oficiálního výdělku by jim při splácení závazků zbylo jen minimum peněz.
Pro senátní podobu oddlužení hlasovalo 62 ze 184 přítomných poslanců. Pro
její schválení bylo nutných nejméně 93 hlasů.
Senátní znění
novely nepodpořili zejména poslanci hnutí ANO, ODS a SPD. Původní návrh
Sněmovny pak dolní komora potvrdila
hlasy 181 ze
186 přítomných poslanců, proti nebyl nikdo. Pokud by neschválila nic, nadále
by platily nynější podmínky pro oddlužení.
Podle mapy exekucí v roce 2017 nějakou exekuci mělo 9,7 procenta obyvatel
Česka, tedy 863.000 lidí. Nejhorší byla situace v Ústeckém kraji, kde byla v
exekuci téměř pětina obyvatel, a v Karlovarském, kde v ní bylo 17 procent lidí.
V bývalých okresech Chomutov, Sokolov, Most a Ústí nad Labem to byla víc než
pětina.
Předloha počítá ve schválené sněmovní verzi se dvěma variantami oddlužení.
První z nich předpokládá, že lidé splatí věřitelům za tři roky nejméně 60
procent svých dluhů. Ve druhé variantě by měli uhradit za pět let aspoň 30
procent dlužné částky. Pokud by zaplatili méně, o jejich oddlužení by rozhodoval
soud. Soud by musel v takových případech uznat, že se dlužník o splacení dluhů
pod dohledem insolvenčního správce snažil. Právě tuto podmínku chtěl Senát
zrušit jako nadbytečnou a zatěžující i v souladu s požadavky organizací, které
pracují s předluženými lidmi. Kritici ale namítali, že by prakticky šlo o
dluhovou amnestii.
Sněmovní verzi podpořil v diskusi ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za
ANO), podle kterého je motivující pro dlužníky a není nespravedlivá pro
věřitele. Dlužníky nepřímo nutí k zapojení do průhledného ekonomického procesu a
věřitelům garantuje splacení aspoň části pohledávky, uvedl. Naopak Jan Farský
(STAN) tvrdil, že dlužníci budou žít pět let v nejistotě, zda budou na konci
procesu oddluženi. Senátní verzí by vydělali věřitelé, dlužníci i stát, řekl.
Podle Ondřeje Veselého (ČSSD) přinese sněmovní znění nespravedlnost v tom, že
bude dál existovat skupina lidí, kteří na vstup do oddlužení nikdy nedosáhnou.
Helena Langšádlová (TOP 09) podotkla, že předluženost lidí nemá jen ekonomické,
ale politické dopady. Tato skupina obyvatel se podle ní častěji přiklání k
extremismu. Pirát Mikuláš Ferjenčík podpořil senátní verzi mimo jiné slovy, že
předlužení lidé jsou rezignovaní a žijí ze sociálních dávek.
“Sněmovní verze je vyváženější. Není krokem nazpět, jde o výrazný posun,”
podotkl Marek Výborný (KSU-ČSL). Jan Bauer (ODS) označil znění dolní komory za
kompromis, když insolvenční zákon podle něho není o sociální podpoře dlužníků.
Jeden ze spoluautorů sněmovního návrhu Patrik Nacher (ANO) varoval v souvislosti
se senátními úpravami osobního bankrotu a s poukazem na nové regulace
poskytování zejména spotřebitelských úvěrů před vytvářením morálního hazardu do
budoucna.
Snazší oddlužení by mohli mít podle schválené verze předlohy senioři. Bez
dluhů by mohli být už za tři roky. Takové oddlužení by ale mohli využít jen
jednou. Pozmění se pořadí uspokojování pohledávek. Pohledávky, u nichž takzvané
příslušenství, tedy úroky, pokuty nebo penále, převyšují jistinu, se stanou
podřízenými.
Vláda původně navrhovala tři varianty oddlužení. První předpokládá splacení
poloviny dluhů během tří let a druhá 30 procent během pěti let. Poslední
počítala s tím, že oddlužení by nastalo po sedmi letech, aniž by dlužník musel
splatit jen jedinou korunu.
