Další střípky do mozaiky o romském vojákovi Imrichu Horváthovi. V boji utrpěl zranění

Před měsícem jsme zde zveřejnili objev romského válečného hrdiny. Pak jsme se na veřejnost obrátili s výzvou, aby se přihlásili pamětníci. Veřejnosti jsme přitom předložili první fotografii vojáka i dobové záběry z pochodu vojáků a příslušníků pracovních útvarů bojujících v rámci Slovenského národního povstání, na kterých jsou vidět i Romové. Pátráme po detailech osudu do té doby zcela neznámého válečného hrdiny Imre Horvátha například i tím, že jsme se obrátili na historiky, badatele a veřejnost. Dnes přinášíme další výsledky pátrání v podobě nových faktů.

Historik Zdenko Maršálek z Vojenského historického ústavu (VHÚ) píše, že Imre Horváth „od října 1934 do října 1936 absolvoval tzv. presenční službu v československé meziválečné armádě, a při vypuknutí druhé světové války již tedy byl vycvičeným vojákem (hodnost vojín v záloze)“. Jelikož žil na území, které v březnu roku 1939 po rozdělení Československa a obsazení českých zemí německou armádou padlo do rukou Maďarska, byl Horváth pak po vypuknutí druhé světové války povolán do maďarské armády. Podle historika je pravděpodobné, že sloužil právě u některého z jejích pracovních praporů. Zde „padl do zajetí Rudé armády, odkud se přihlásil k čs. jednotkám v SSSR. Dne 21. 12. 1943 byl prezentován u náhradních částí čs. jednotek v Buzuluku, pod číslem odvodního protokolu 4787.“ Při jeho zařazení do armády mu bylo přiděleno tzv. kmenové číslo 4484/m, „stal se 4484. vojákem přijatým do čs. jednotek v SSSR.“

Puzzle života zatím zcela neznámého vojáka se postupně skládá

Jak uvádí Maršálek „vojáci, cvičení v té době v Buzuluku, nebyli odesláni k již existující a bojující 1. čs. samostatné brigádě v SSSR, ale vysláni do Jefremova, kde se měla formovat další brigáda, 2. čs. samostatná paradesantní brigáda v SSSR.“ Ta pak byla nasazena do Karpatsko-dukelské operace, během níž utrpěla těžké ztráty.

Podle dobových dokumentů z archivu VHÚ byl Imre Horváth zajat německými vojenskými složkami dne 10. 10. 1944. V jiném materiálu je uvedeno, že u Detvy utrpěl „průstřel nohy“, a byl poté zajat u Kriváně u Detvy. Skutečně právě tam „probíhaly ostré boje jedné části parabrigády.“ Odtamtud byl Horváth podle jeho pozůstalých odvlečen do zajateckého tábora na nucené práce v Německu. Po osvobození ze zajetí vstoupil do služeb americké armády.

Po návratu do Československa ho převzala čs. armáda a v září 1945 byl zařazen k strážnímu praporu Správy Spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu (UNRRA), uvádí Maršálek. Ta pomáhala v různých evropských zemích tzv. vysídleným a často zcela osamělým obětem války postavit se znovu na nohy a najít své příbuzné. Rovněž pomáhala s odstraňováním válečných škod, poskytováním potravinové a hospodářské pomoci a znovuvybudováním za války zničené hospodářské infrastruktury, aby se například znovu rozjela výroba a distribuce zboží pro základní potřeby obyvatelstva. Vice o UNRRA zde.

Historik Zdenko Maršálek píše, že objevení Imre Horvátha pokládá „za významný počin nejen v rámci dokumentace historie romské populace, ale i historie zahraničního odboje za druhé světové války“.