Hudebník Petr Zubaj: Muzika jsme my a svět kolem nás

„Teprve když jsem přišel hraní na chuť, začal jsem trávit hodiny u piana a úplně jsem se tomu odevzdal,“ říká jednatřicetiletý muzikant Petr Zubaj o svých hudebních začátcích.

Kdy jste si uvědomil, že máte talent a chcete se věnovat muzice?

Bylo mi asi dvanáct let. Sedl jsem si za piano a začal jsem vnímat hudbu. Můj otec na piano hrával a jako malého mě nutil, abych na něj hrál i já. Chodil jsem i na základní uměleckou školu, ale moc mě to nebavilo. Teprve když jsem přišel hraní na chuť, začal jsem trávit hodiny u piana a úplně jsem se tomu odevzdal. Po základce jsem nastoupil na konzervatoř Jaroslava Ježka – obor klavír.

Pak přišel váš životní zlom. Co se tehdy stalo?

Velký zlom přišel, když se rozvedli moji rodiče. Cítil jsem se sám. Začal jsem si hledat vlastní bydlení, vzal jsem si hypotéku. Ještě dva roky jsem pak dodělával konzervatoř. Nebylo to pro mě lehké období. Po maturitě jsem dostal nabídku hrát s jednou kubánskou kapelou v Praze. Byla to pro mě velká příležitost a nasměrovalo mě to k tomu, co mám rád – k afrokubánské hudbě.

Kdo byl tedy pro vás tou nejdůležitější osobností na vaší cestě k muzice?

Pan profesor klasické hudby, který mě ve čtrnácti letech vyučoval na konzervatoři. A pak kamarád a muzikant Ondřej Krajňak.

Jste s nimi ještě v kontaktu?

S mým profesorem si občas voláme. S Ondřejem v kontaktu už nějakou dobu nejsem. Každý jsme se pak vydali po jiné cestě.

Říká se, že když si muzikant založí rodinu, tak má vlastně dvě lásky – k rodině a k hudbě. Co je pro vás osobně důležitější?

Je těžké najít někoho, kdo by pochopil uměleckou duši – ženu, která by to chápala a respektovala. Přál bych si, aby k tomu jednou došlo. Hudba je věrnější než cokoliv jiného, pro mě je na prvním místě. Nejdůležitější je ale být šťastný, ať už člověk dělá cokoliv.

Máte za sebou několik vystoupení v zahraničí na lodi, mimo jiné i v Karibiku. Jak jste se k takové příležitosti dostal?

Vlastně náhodou. Kamarád ze školy mi řekl o castingu, na který jsem se přihlásil. V Karibiku jsem pak hrál čtyři měsíce.

Rád a hodně cestujete. Kde všude jste byl?

V Dominikánské republice, na Martinike, Kurasau, Gwadalupe, Sanskitu. Plavili jsme se kolem ostrovů v Karibiku. Pod námi byla Kuba. Byl jsem ale i v Evropě, ve Středozemí. Nejvíce se mi líbilo Monte Karlo. Jejich životní úrověn a lidi. Všechny země a jejich památky jsem si užil a velmi rád na ně vzpomínám.

Jak odpočíváte?

Určitě neposlouchám muziku, nejraději mám ticho. Dobrý relax je pro mě četba.

V březnu tohoto roku jste vydal desku pod názvem My soul (Má Duše). O čem album je?

Na desku se promítá osm posledních let mého života. Je hodně o pocitech. Označil bych ji jako „já a můj život“. Jsem za ni rád a považuji ji za úspěch, protože jsem ji nahrál na vlastní náklady.

Co bys poradil mladým začínajícím muzikantům?

Vždycky hrajte svůj život. Protože hudba je vlastně náš život a svět kolem nás. Hrajte to, co prožíváte. Když se vám to bude líbit, budete šťastní.