Fedor Gál: Není jiné obrany před anonymním kydáním špíny, než ji ignorovat.
V předvolební kampani se užívají různé denunciační metody. Na vlastní kůži to
pocítil i sociolog Fedor Gál, jehož
článek jsme převzali
z jeho blogu:
Není jiné cesty v souboji emocí, než volit emoce pozitivní. A dělat si iluze,
že anonymním škůdcům dobré pověsti kohokoliv jde o pravdu, je holý nesmysl. Už
teď je zjevné, že proti Karlu Schwarzenbergovi byly do druhého kola prezidentské
kampaně zneužity standardní estébácké metody. Komu asi prospívají?
Nicméně, v denunciační kampani proti Karlu Schwarzenbergovi byla zneužito i
mé jméno a to v souvislosti s koncentračním táborem v Letech u Písku. Je to už
téměř pět let, co jsem se k věci vyjádřil. Nebude na škodu, když svůj tehdejší
postoj zopakuji:
Paul Polanský je nepochybně člověk, který otevřel kauzu koncentračního
tábora v Letech u Písku způsobem, jež vyvolal zájem medií i politiků. Vyhledal
několik desítek přeživších, dokázal je přimět, aby podali svědectví, a
publikoval je (Tíživé mlčení. G plus G, Praha 1998). Hodně mu přitom pomohl
například Petr Pithart, který s nim udělal rozhovor pro Přítomnost v čase, kdy
byl Polanský spíše za podivína a skandalistu, než za historika, jímž se cítil.
To bylo v první polovině 90-tych let. Z archivních materiálů i ze svědectví
Romů, kteří přežili zvěrstva českých koncentráků, poskládal Polanský příběh, kde
se míchá pravda s fikcí (Bouře. G plus G, Praha 1999). Fakt, že Polanský
čtenářům podsouvá, že jde o příběh, do kterého jsou „namočeni“ lidé jako
současný ministr zahraničí kníže Schwarzenberg a Václav Havel, vnímám jako
marketink. Marketink člověka, pro kterého, jak si dnes myslím, je osobní zájem a
image hodně důležitý. Říkám to s trochou smutku. Byl jsem to totiž já, kdo mu
umožnil všechny knihy ke kauze Lety vydat v
Čechách .
Tyto řádky jsem napsal poté, co se
Paul Polanský připomněl v Prague Post. Vzápětí se tématu chopila
Tereza Spencerová z Czech Free
Press obsáhlým povídáním a vyzvala mě k reakci. Učinil jsem tak okamžitě. A
protože vím, jak to chodí v mediích, dodávám krátkou repliku od Markuse Papeho,
který se koncentráku v Letech u Písku věnoval a věnuje dlouhá léta a zná mnohé
přeživší osobně:
„Bývalí romští vězňové letského tábora řekli Polanskému, že se prali o to,
pracovat pro Schwarzenberga, tam byly totiž nejlepší pracovní podmínky. To
hlavní ale je, že v té době byl už majetek Schwerzenberga pod nucenou správou
německého správce a Schwarzenbergové nemohli už o takových věcech rozhodovat.
Zaměstnanci podniků Schwarzenberga tehdy spíše pomáhali věznům, než aby je
vykořistili. Proto v tomto případě bylo správné objednávat si vězně na práci z
letského tábora, i když to třeba prospělo majetku Schwarzenberga, který už
nemohl sám spravovat.“
Tolik mail od Markuse Papeho. Ano, Paul Polanský ve mě probudil zájem o
romský holocaust. Ano, jeho knihy byly mobilizační a to bylo fajn. Střílel však
„od boku“ a pramálo mu záleželo, jestli se strefuje do viníka nebo nevinného,
jestli střílí na skutečný nebo fiktivní terč.
P.S.
Střízlivý čtenář jistě vnímá fakt, že Markus Pape nepíše ve svém mailu o Karlu
Schwarzenbergovi, ale o jednom z jeho předků.
Článek jsme převzali s laskavým svolením autora.
