Fedor Gál na sobotním setkání proti nacionalistickým stranám v Praze: Nezvykejme si na nacisty a komunisty v převlecích
Fedor Gál, slovenský sociolog, publicista a vydavatel žijící v ČR, vystoupil se svým projevem na sobotní demonstraci proti setkání nacionalistických, xenofobních a nenávistných stran sdružených v evropské parlamentní frakci “Evropa národů a svobody”. Ty do Prahy sezval Tomio Okamura se svou stranou SPD. Ve své promluvě Fedor Gál připomněl své vlastní bolestné zkušenosti s tím, co pro židovskou rodinu, z které pochází, znamenal vzestup nacionalismu.
Zpravodajský server Romea.cz zveřejňuje projev Fedora Gála v plném znění i s jeho následným doplněním.
Projev Fedora Gála na sobotním shromáždění proti nenávisti
Dnes ráno jsem u kafe a první cigarety přemýšlel o svém dědovi. Naše rodina tehdy žila poklidným životem v malém slovenském městečku na Liptově. Jistě si při poslechu svého prezidenta, jmenoval se Jozef Tiso a byl občanským povoláním katolický kněz, říkal: „Co je to za člověka?“. Tehdy ještě netušil, že skončí v osvětimské plynové komoře a jeho syna, mého tátu, zastřelí jako psa na konci války při pochodu smrti ze Sachsenhausenu. Můj, tehdy čtyřletý, bratr už něco tušil. Když ho nakládali s těhotnou mámou na náklaďák směr transport, ptal se sousedů: „Že nás nejdou zabít?“.
Po pětačtyřiceti letech, když jsme na slovensko-rakouské hranici stříhali ostnaté dráty, skandovali jsme spontánně „Ahoj, Evropo!“. Kdo tehdy tušil, že po čtvrt století tady budou lidé, kteří budou vzývat národní stát a hranice jako posvátnou krávu?
Dnes jsme tady kvůli lidem, se kterými nelze vést dialog. Příliš se lišíme v zásadních věcech. Lišíme se natolik, že i slovo tolerance ztrácí smysl a stává se frází. Nepřátelé EU, euroatlantického spojenectví, liberální demokracie a otevřenosti jsou naši nepřátelé. Nezvykejme si na nacisty a komunisty v převlecích. Ani na jejich agenty a kolaboranty.
Argumenty sami o sobě jsou nanic, není-li za nimi síla společné akce. Mluvím o síle, ne o násilí. Mluvím o akci občanů, a ne o vzepětí davu, či stáda. A mluvím o akci v rámci pravidel, jež jsou hradbami obce. Nebourejme je z pouhé recese, potřeby revolty a přebytku energie, či dokonce nudy.
Náš zápas neskončí oponou po třetím dějství. Nicméně, naději máme. Stačí oprášit – stokrát poplivaný – slogan Václava Havla o pravdě a lásce.
P.S.
Zhruba takhle jsem promluvil na setkání odpůrců konference svolané Okamurou v Praze. Zhruba proto, že nezvyknu při podobných příležitostech číst z papírů. Domů jsem přišel rozladěný. Z části proto, že jsem naházel do jednoho pytle tak různorodé sorty lidí, jacími jsou Okamura, Wilders, Le Penová … a pestré vzorky jejich voličů, a z části také proto, že jsem rezignoval na princip dialogu, který je stálicí mého profesionálního i osobního života.
Ano, ta akce (konference nacionalistických stran sdružených v evropské parlamentní frakci Evropa národů a svobody, pozn. redakce) byla explicitně protiimigrační, protiislámská a proti EU, což jest na jednu stranu legitimní téma a na druhou já sám jsem zastánce EU a rozumné imigrační politiky. Nemluvě o tom, že svobodu náboženského vyznání považuji za součást lidské svobody a lidských práv. A ano, ti lidé se nedají zkratkou nazvat fašisty a nacionálními socialisty, i když je jich mezi nimi požehnaně. A nakonec: Havlova teze o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí je také problém. Žádná strana nezvítězí – budou se natahovat až do konce věků, nechť už jeho podoba bude jakákoliv.
Nicméně, má ranní meditace ze soboty 16.12.2017 byla také o faktech – holocaust byl, Česko-Slovensko se rozpadlo, resuscitace národního státu nám probíhá před očima a provází ji silná euroskeptická nálada mezi mnoha lidmi. Je to trend polarizující a vyvolávající konflikty, často kruté a násilné. Nakonec, migroval jsem ze Slovenska do Čech také kvůli štvavé a antisemitské kampani, kterou jsem – a právem – vnímal osobně.
Převzato s laskavým svolením autora projevu z jeho blogu.
