Eva Danišová: Babi mi vyprávěla o Vánocích v romské osadě na Slovensku
„Janku, běž se zeptat mlynáře, jestli nepotřebuje nějakou výpomoc, nebo vzkaž panímámě, že pošlu naši Julku, aby jí byla k ruce. Třeba nám potom dají trochu mouky. Zajdi taky za šafářem a k Židovi. Potřebovala bych trochu mouky a pár brambor. Za chvíli budou Vánoce a nevím, co vám dám na stůl,“ povzdechla si naše maminka.
Často nás takto pobízela, když nám docházelo jídlo. Sama chodila k jedné bohaté selce prát prádlo a všelijak posluhovat. Někdy přinesla staré ošacení a po nocích ho přešívala pro nás děti.
Nevím, jak to maminka dokázala, ale náš vánoční stůl byl každý rok plný dobrot, které pro nás jako kouzlem připravila. Nejvíc jsem se těšila na makové šinga. V létě jsme chodívali na okolní pole paběrovat, sbírat zakutálené makovice. Chodili jsme kvůli tomu i do vedlejších vesnic. Museli jsme vždycky nejprve poprosit sedláky, aby na nás neposlali žandáry. Nasbírat pytlík makovic nám zabralo někdy i tři dny. Maminka potom mák vyčistila, usušila na sluníčku a uschovala právě na Vánoce.
Když se jí podařilo sehnat mléko, udělala i tvarohové šinga, to byla bašta. A pomačkané brambory s cibulkou polité mlékem, ach to byla dobrota. Říkali jsme tomu pepica. Pro tatínka bývalo na štědrovečerním stole připravené pečené maso, houbová kyselá polévka z hub, které jsme jako děti moc rády sbíraly, a také jeho oblíbené holubki. Na další dny maminka připravovala bobaľki a šach. Šach je zelí vařené s kousky masa, rýží a zahuštěné červenou jíškou. Bobaľki jsou malé knedlíčky bez náplně polité mlékem a posypané mákem.
Tatínek byl kovář, ale za svou těžkou práci si vydělal jen pár drobných, které většinou utratil za tabák a láhev nějaké pálenky. Když mu v kapse zbylo pár drobáků, koupil nám dětem turecký med. To byl pro nás svátek. Měla jsem ještě bratra a dvě sestry. Pamatuju si na muzikanty, kteří o Štědrém večeru chodili od domu k domu a hráli pod okny koledy. Ti také nemohli odejít bez nějaké té štamprličky. Maminka je podarovala i kouskem závinu. Hrálo se až po večeři, po níž jsme se všichni příbuzní scházeli u nejstaršího člena rodiny. Vánoce jsme měli skromné, ale veselo u nás bylo pořád.
Před Štědrým dnem jsme museli nanosit hodně dřeva, aby nás děti maminka ve škopku vydrhla a nám děvčatům navlnila vlasy. Potom pečlivě otřela mýdlo, které schovávala pro tatínka. Pořád se motala kolem kamen, přikrývala a odkrývala bublající kastrůlky a odháněla nás od rozpálené plotny. Když už jsme hlady nemohli vydržet a hodně škemrali, spěšně nám udělala na kamnech krepľi. To jsou brambory nakrájené na slabé plátky a nasucho upečené na kamnech. Jak se blížil večer, celá osada ztichla v očekávání vánočního zázraku.
Když se tatínek k večeru objevil ve dveřích, věděli jsme, že začaly Vánoce. Společně jsme vyrazili na hřbitov zapálit svíčku našim předkům. Celí zmrzlí jsme se vraceli domů, kde nás čekalo příjemné teplo.
Stromeček jsme většinou měli jen maličký a jako ozdoby nám posloužily ořechy, někdy jen prázdné skořápky, červené pentličky a malinké svíčky v kovových skřipcích. Pod stromečkem se muselo nastlat trochu slámy a položit pár červených jablíček. Na stole byly položené dobroty, které maminka připravila. Od všeho maminka trochu nabrala na malou misku a odnesla to ven ke dveřím, a tam zapálila svíčku. Bylo to pro ty, kteří už s námi nemohli být. A i ty obyčejné marikľa měly o Vánocích úplně jinou chuť. My děti jsme jen čekaly až tatínek zasedne ke stolu, pokřižuje se a popřeje nám všem krásné Vánoce: „Bachtaľi Karačoňa, chan, čhavale.“
E baba mange vakerelas pal e Karačoňa andro romano riňos pre Slovensko
„Janču, dža te phučel le mlinaristar, či leske na kampel varesavi buťi, abo phen leskera romňake, kaj bičhavava amara Julka. Šaj amen dinehas čeporo jaro. Dža tiš pal o šafaris u mek pal o Čhindo. Kampel mange jaroro u čeporo gruľi. Maj ela e Karačoňa u me na džanav, so tumenge thovava pro skamind,“ phares phenelas amari daj.
Buterval amen kavka bičhavelas ko chulaja, sar amen na has so te chal. Joj korkori phirelas ke jekh ajsi barvaľi gazdiňa u kerelas ke lende sa, so kampelas. Varekana anelas varesave purane hundri u paľis amenge lendar raťenca sivelas gadora.
Na džanav, sar oda amari daj kerelas, aľe amaro karačoňakero skamind phaďolas tel o lačhe chabena, save predal amende čarinelas avri. Nekbuter rado chavas o šinga le makoha. Ľinaje phirahas pal o maľi u rodahas, so ačholas pre maľa, sar kidenas o makos. Phirahas dži ko aver gava. Perši phučahas le chulajendar, te pre amende na vičinen le žandaren. Te kamahas te kidel upre gonoro makoskere šerorenca, oda kampelas the trin ďivesa. E daj paľis o makos žužarelas, šuťarlas les pro kham u garuvelas pre Karačoňa.
Te la vareko delas thudoro, kerelas o šinga the le ciraleha, kampelas o angušťa te občarel. Mek pučimen gruľi pražimen purumaha upral le thudeha, oda has ajso fajno chaben. Phenahas upre pepica. Predal o dad has pro skamind peko mas, šutľi zumin le kozarenca, save ľinaje amen o čhavore rado phirahas te rodel andro veš, u tiš o holubki. Pre aver ďivesa e daj tavelas o bobaľki the e šach. E šach hin taďi jarmin le maseha, hin andre tiš e rizkaša the ľoľi zapražka. O bobaľki hine cikne jareskere guľkici, upral počhide kerade thudeha the gule makoha.
Amaro dad has charťas, vaš peskeri buťi na zarodelas but lovore, cinelas peske vaše o duhanos the varesavi paľenka. Te leske andre žeba ačhonas varesave churde lovore, cinelas amenge turecko gulo cukros – avgin. Oda has predal amende sar inepos. Has man mek jekh phral u duj pheňa. Leperav, sar phirenas o Roma pre Karačoňa kher kherestar te bašavel. Lenge kampelas tiš te čhivel štamprľikos. E daj len delas kotor le šingendar. O bašaviben pes chudelas pal oda, sar khere kija raťate sako chalas o chaben. Paľis phirahas ko nekphureder manuš andre fameľija. Dživahas čorikanes the pre Karačoňa, aľe lačhi kedva amen has či raťi, či dživese.
Angle Viľija kampelas te anel but kašt, kaj amen e daj andro baro trastuno čaro morelas u amenge le čhajenge prikerelas o bala. Paľis mišto khoselas o sapuňis u garuvelas les le dadeske.
Paľis pes imar ča bonďaľolas pašal e bov, učharelas, hazdelas o chipora pro pira u tradelas amen het pašal keraďi bľacha. Te samas imar but bokhale, ta amenge raz dva kerelas pre bľacha o krepľi. Oda hine peke sanores čhurde gruľi. Sar imar avelas e rat, ňikas pro riňos na has te šunel, sako užarelas, či o Deloro na kerela varesavo čaros.
Sar o dad kija raťate phundravelas o vudar, džanahas, kaj imar hin e Karačoňa. Jekhetanas žahas pre mulaňi bar, kaj labarahas e momeľi amere phurenge. Sa fadžinde džahas pale khere, kaj has šukares tatoro.
O stromikos amen has ča ajso ciknoro u upral leste thovahas amenge o pendecha, abo ča engere škarupi, lole pankľici the mek ciknore momeľa, save pen thovenas andro ajso ciknoro trast. Tel o stromikos dahas čeporo phusa u thovahas odoj vaj keci lole phabora. Pro skamind has sa oda lačho chaben, so e daj kisitinďa. Joj mek savorestar čeporo thovelas pro čaroro u ľidžalas avri paš o vudar, jak labarelas e momeľi. Oda has predal o manuša, save imar amenca na has. The ola čorikane marikľa amenge pre Karačoňa but šmakinenas. Amen o čhavore ča užarahas, kana o dad bešela paš o skamind, kerela pre peste o kerestocis u phenela amenge: „Bachtaľi Karačoňa, chan, čhavale.“
Zdroj článku: časopis Romano voďi.
