EDUin: Popírání přínosů inkluze je demagogie
Takzvaná inkluze a reforma vzdělávacího systému, která získala toto označení, se stala věcí veřejnou, a to se vším všudy. Jak odpůrci, tak podporovatelé reformy mají vážné obavy, zda je postup ministerstva dostatečný a zda nedojde ve školách k problémům způsobeným nedostatečně promyšleným zásahem do systému. Tyto obavy jsou legitimní, problémem ale je demagogický přístup některých oponentů, kteří tvrdí, že celá reforma je omyl. Místo hledání cesty, jak reformu naplnit, se tak vede zbytečná debata o tom, proč vlastně reformu zavádět.
Dne 1. 9. 2016 by měla vstoupit v platnost novela školského zákona, která zavádí nový přístup k dětem se speciálními potřebami. Místo jejich umisťování do praktických a speciálních škol by měly nejprve běžné ZŠ aplikovat podpůrná opatření a teprve při jejich selhání navrhnout přeřazení do speciální školy.
Se zrušením přílohy Rámcového vzdělávacího programu ZŠ pro děti s lehkým mentálním postižením se z praktických škol stávají běžné základní školy. I ty by měly postupovat podle jednotného kurikula a hledat optimální naplnění vzdělávacích možností svých žáků.
“Popírání přínosů inkluze je demagogie. Obava z realizace reformy je na místě. Co lze udělat proto, aby se reforma zdařila? A proč si tyto otázky neklademe?
S reformou se pojí řada obav. Některé jsou vyvolány odporem speciálních pedagogů z praktických škol, kteří se obávají o svou budoucnost, některé učiteli z běžných škol. Jejich společným jmenovatelem je fakt, že MŠMT nepředložilo dlouhodobý plán zavádění inkluze do českých škol a nezahájilo informační kampaň, která by obavy učitelů vyvrátila.
Doporučujeme jasné sdělení pro školy, jak se změní jejich práce po září 2016 a kdy přesně budou k dispozici peníze na implementaci. Zrealizovat pilotáž zavedení opatření podporujících inkluzi uvedených v paragrafu 16 ve vybraném regionu, následně vyhodnotit, a teprve poté implementovat celoplošně, vytvořit plán jednotlivých kroků v reálném čase (letech) a spustit informační kampaň o přínosech společného vzdělávání směrem k veřejnosti, využít i pozitivních příkladů ze zahraničí.
„Je velmi pravděpodobné, že se 1. 9. 2016 nic podstatného v českém základním školství nezmění. To může být sice útěchou těm, kdo vznášejí obavy, na druhou stranu to ale může znamenat faktickou rezignaci na skutečně začleňování žáků se speciálními potřebami do běžných škol. Tento princip je přitom dlouhodobě naplňován těmi nejefektivnějšími vzdělávacími systémy (Ontario, Nový Zéland, Finsko) a sám o sobě není zpochybňován. Je nutno vidět rozdíl mezi principem a realizací. Místo, abychom hledali efektivní způsob zavádění inkluze, když ministerstvo školství vykazuje nepřipravenost na systémovou reformu, zpochybňujeme princip samotný. To je nesmysl,“ uvedl Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin.
