DOKUMENT: Projev na demonstracích proti neonacismu

Romale, mohli jsme tu takto stát již před patnácti nebo deseti lety. Mohlo
nás tu být mnohem víc. Ti, co tu dnes nejsou, si buď neuvědomují vážnost
situace, nebo se rozhodli hledat svůj domov někde jinde. Našim domovem ale není
Kanada nebo Velká Británie. Náš domov je Česká republika. Zde žijeme po staletí,
zde naši předci bojovali po boku Čechů a Slováků umírali na bojištích druhé
světové války, a tady jsme budovali válkou zničenou zemi.

NEPŘEHLÉDNĚTE


Asi 3000 lidí demonstrovalo proti neonacismu


Příznivci Dělnické strany v Chomutově zaútočili na shromáždění proti neonacismu dělobuchy

Nesmíme dovolit, aby nás lidé, podobní útočníkům z Vítkova, o náš domov
připravili. Svoje domovy musíme chránit. Chránit svůj domov neznamená utíkat
nebo jen čekat, až někdo přijde se zápalnou lahví i k našim dveřím. Vy to dobře
víte, proto jste dnes přišli sem. Děkuji vám za vaši odvahu!

Účast na této demonstraci ale nestačí. V žádném případě se nenechte
vyprovokovat k akcím, které by naši situaci zhoršily. Nedopouštějte se chyb,
kterých se dopouští ti, co nás nenávidí. Jakékoli násilí, by se nám stokrát
vrátilo. Věnujte pozornost cestám, kterých jsme dosud neužívali.

Obracejte se na policii, kdykoli máte pocit, že došlo k porušení vašich práv.
Možná jste se tu dnes dozvěděli o existenci romských organizací, o kterých jste
dosud neslyšeli. Využívejte jejich služeb. Blíží se volby. Ptejte se politiků,
co udělají pro nás, pro Romy. Zajímejte se o to, co kandidáti politických stran
udělají s rasismem v České republice.

Vidím zde mezi námi také naše přátelé, kteří nejsou Romové. Děkuji Vám, že
jste nás přišli podpořit. Vaše účast mi dává naději, že s přáteli má smysl o
našich problémech mluvit. Nelze se ale spoléhat na to, že někdo bude řešit věci
za nás za Romy. Romové! – Musíme být k lidem otevření, musíme s nimi jednat,
vysvětlovat a zároveň se snažit pochopit i jejich postoje.

To, že dokážeme pochopit i těžkou situaci druhých, dokazuje sbírka na podporu
obětí Vítkovické tragédie. Děkuji Vám všem, kteří jste do ní přispěli i těm,
kteří teprve přispějete.  Můžete to udělat třeba hned – do kasičky u
pořadatelů demonstrace nebo později na konto číslo: 43 – 46 19 96 02 57/0100.

OSOBNÍ POSELSTVÍ

Jarmila Balážová – novinářka, předsedkyně sdružení ROMEA
Odmítám extremismus a násilí v jakékoliv podobě. Nemám ráda demagogii
manipulující s veřejným míněním. Ta nikdy nenabízí skutečné řešení, ale jen chce
podpořit vlastní ideologii. Jediné k čemu přispívá, je napětí mezi Romy a
většinovou společností. Věřím, že nás je většina, kdo odmítá pochodující
radikály a nácky pod okny domů, kde bydlí lidé. V ulicích, kde žijeme. Dnes hází
dělbuchy a zápalné lahve na Romy, extremisté hanobí památku přeživších holocaust
tím, že pochodují židovským městem. Zítra mohou napadat homosexuály nebo třeba
humanisty. Tomu už se přece nedá jen nečinně přihlížet a čekat, kdy další máma
bude v rukou tisknout své zraněné nebo popálené dítě.

Jelena Silajdžič, výkonná ředitelka o.s. Slovo 21 a festivalu Khamoro.
Byl rok 1992. Žila jsem úplně spokojeným životem v Sarajevu. Ideální
štěstí… než se přes noc objevili ti, kteří zaseli zlo, nenávist a smrt. Nikdy
mne předtím nenapadlo, že na vlastní kůži zažiji fašismus. A stalo se. Přeji si,
aby se to už nikomu a nikdy nestalo. Pořád věřím, že na světě je obrovská
většina dobrých lidí. A tato obrovská většina by neměla couvat a skrývat se před
zlem, které v poslední době zvedá hlavu i v České republice. Lidé by neměli
mlčet a nechávat prostor nacistům a teroristům, aby šířili nenávist a nebezpečí.
Poučme se všichni z osudu těch, kteří to zažili. Učme se z dějin. Dnes nacisti
útočí na Romy a zítra to už může být kdokoli, kdo nesouhlasí s jejich extrémními
názory a metodami.

Václav Malý, biskup
Jsem znepokojen narůstajícími agresivními projevy některých politických
stran a uskupení namířenými proti menšinám v naší vlasti, v poslední době
především proti Romům. Vyjadřuji solidaritu se všemi, kdo se pokojnými a
zákonnými prostředky postaví proti tomuto nebezpečnému trendu a zastanou se
postižených. Církev není lhostejná a v tomto úsilí stojí na straně všech lidí
dobré vůle.

Radoslav Gipsy Banga – Kapela Gipsy .cz
Konečně cítím, že se něco děje. Že se může podařit udělat dobrá věc. Je
skvělé, že jste podpořili tuto demonstraci! Řekněte hlasitě své NE – neonacismu
a násilnostem. Protože pokud budete mlčet, pak jen tiše souhlasíte.

Ivan Veselý, předseda sdružení Dženo
Ve službách Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě jsem od roku
1995 absolvoval pět pozorovatelských misí v státech bývalé Jugoslávie. Viděl
jsem trpět starce, ženy a děti. Viděl jsem masové hroby, vypálené vesnice, zlo,
které jsem potkával jsem fyzicky cítil. Nedopusťme zhmotnění představ
neonacistů. Nedopusťme balkanizaci České republiky.

Milan“ Migel“ Horvat – kapela Bengas
My členové Romské skupiny Bengas jsme pohoršeni a odsuzujeme útoky
extremistů vůči Romům viz: poslední události, které se staly v obci Vítkov.
Myslíme si, že pohár trpělivosti již přetekl! Není již čas plkat a vést jen řeči
o tom jak se nám Romům špatně v této zemi žije. Nastala doba kdy my Romové se
musíme sjednotit a jsme rádi, že se tak již děje. (Litvínov, Teplice-Krupka). Je
dobře, že Romové z různých měst, jedou na pomoc Romům do města, kde Dělnická
strana podle jejich slov provádí občanské hlídky. Musíme se propojit s Romy,
kteří mají zájem o tuto věc a chtějí ji společně řešit. Toto už není legrace,
tady jde o životy lidí. Když nám nepomůžou zákonné prostředky, musíme si pomoci
sami.

Pamětnice 2. Světové války
Nemohu mlčet, když vidím jak někteří z generace našich vnuků, co nemohou
pamatovat na to co bylo, vykřikují nacistická hesla a pochodují českými městy.
Považuji za svou povinnost alespoň jim připomenout příběh malé obce Lidice z
roku 1942.

Představte si – Vy – mladí muži, že k Vám domů v noci přijdou příslušníci SS.
Musíte okamžitě opustit dům. Vás oddělí od matky a protože je Vám víc než 15
let, tak jdete s muži. Pak Vás začnou vyvolávat podle abecedy a střílet. Stojíte
vedle táty, dědy, bratra, kamarádů a nechápete proč, budete zastřeleni – jste
pouze z české obce. A co se stalo s maminkou, babičkou a sestrou, které bylo
16let? Nevíte, že byly odvezeny na doživotí na otrocké práce do koncentračního
tábora. Co se stalo s dětmi? Nevíte, že ze 110 lidických dětí jich bylo po válce
nalezeno a osvobozeno 17. Nevíte, co se stalo s Vaším domem a že celá obec i
kostel a hřbitov byly spáleny a srovnány se zemí.

82 zplynovaných lidických dětí má na území původní obce, pomník. – Myslíte
si, že si vymýšlím? Přijďte do Lidic, – ne pochodovat, ale podívat se do muzea a
na holou pláň a co zbylo z celé vesnice, kde lidé klidně žili a pracovali a
ničím se neprovinili. Vše, co tuto obec potkalo, bylo na příkaz Hitlera a jeho
přisluhovačů.

Jen o jedno Vás žádám, nenechávejte se zmanipulovat demagogy a nejdřív se
sami přesvědčte, kde je pravda.

KAM DÁL?