DOKUMENT: Novoroční projev prezidenta Václava Klause

Vážení a milí spoluobčané,

rád bych Vás – jako v tento den každoročně – pozdravil a popřál Vám klidný,
šťastný a úspěšný nový rok.

Prvního ledna obvykle hodnotíme rok minulý a díváme se dopředu, na rok, jehož
první den právě prožíváme. I já budu postupovat stejně. Začnu tím prvním. Loňský
rok asi nebudeme ani my, ani budoucí historici považovat za příliš zdařilý.

Naší velmi labilní vládě Mirka Topolánka, která se však od nešťastného
patového výsledku voleb v roce 2006 držela velmi dlouho, byla v březnu vyslovena
nedůvěra. Stalo se to vůbec poprvé od roku 1918, od vzniku našeho moderního
státu. Bohužel se ukázalo, že jsme nebyli schopni rychle uspořádat nové volby,
ač jedině ty mohou přinést vládu s tolik potřebným mandátem občanů. Je dobře, že
politickým kompromisem vzniklá prozatimní vláda premiéra Fischera své úkoly
zvládá, určitě lépe, než bylo všeobecně předpokládáno.

Naše ekonomika se – podobně jako ekonomiky většiny zemí světa – nachází v
krizi, která je nejhlubší za sedmnáct let, které dnes uplynuly od vzniku České
republiky. Pokles hospodářství v roce 2009 byl nejméně čtyřprocentní. Přeloženo
do všem srozumitelného jazyka se tím říká, že jsme toho v naší zemi
vyprodukovali méně než loni a že toho proto máme k dispozici méně. Týká se to
nás všech a je třeba, abychom se o tento pokles podělili dnes a neřešili to na
úkor našich dětí. Je nezodpovědné, když si některé profesní či sociální skupiny
nárokují, že se právě jich tento všeobecný pokles netýká.

V životě naštěstí jde i o jiné věci než o politiku a ekonomiku. Za
statisticky zprůměrovanými čísly se odehrávají velmi různorodé lidské životy a
pro mnohé byl loňský rok jistě rokem šťastným a úspěšným. Závisí to na řadě
dalších věcí – jako je dobře fungující rodina, pevné mezigenerační vztahy,
vzájemná tolerantnost a citlivost k blízkým. Nezapomínejme na ně ani i v roce
dnes začínajícím.

Rok 2010 bude rokem volebním. Stejně jako v roce 2006 se sejdou volby
sněmovní, senátní a komunální. Jen kraje zůstanou beze změny. Opět dostaneme
příležitost touto formou promluvit do věcí veřejných. Pokusme se přispět k tomu,
aby volby otevřely cestu k vytvoření silné a akceschopné vlády, kterou naše země
tolik potřebuje.

V hospodářství pravděpodobně již přestane pokles, ale růst bude velmi mírný.
Velké problémy bude mít se svým hospodařením náš stát, což jsme my všichni.
Občané nebudou chtít, aby jim byly zvyšovány daně (což je rozumné, protože se
tím krátkodobě nic neřeší a dlouhodobě to jen škodí), ale nebudou se chtít
omezovat v tom, co od státu dostávají. Je zřejmé, že jsou tyto dvě snahy
vzájemně protikladné a že se nedají současně splnit. Věřme, že díky volbám
vznikne vláda, která bude mít sílu a odvahu tento hlavolam vyřešit ku prospěchu
nás všech, občanů České republiky.

Musíme se však do toho dát. Místo zabývání se dnešními problémy tohoto typu
se stalo jistou módou utíkat do budoucnosti a zabývat se rokem 2050 či dokonce
rokem 2100. Někteří politici se spoléhají na to, že účty za jejich dnešní
chování, za jejich fantazírování a nerealistické sliby nebudou ke splácení
předloženy jim.

Bohužel to tak není. Budoucnost začíná už teď a o tom, jaká bude, rozhoduje
to, co uděláme dnes, zítra a v každém dni následujícím. Co potřebujeme, je
pevný, dlouhodobě stabilní a velmi praktický kompas kudy a jak dál jít. Ten musí
být založen na víře v rozumnost chování skutečně svobodných občanů a nikoli na
důvěře ve spásnou roli státu. Dělejme proto každý z nás to, co umíme, co děláme
rádi, co můžeme nabídnout ostatním. Nenechme si od nikoho přikazovat, co máme
dělat. Věřme své vlastní intuici, svým přirozeným zájmům a motivům, a podle nich
jednejme. Dělejme to, co je v souladu s naším vědomím toho, že existuje cosi, co
nás přesahuje a čeho jsme součástí. Hledejme si to každý sám za sebe a pro sebe.

Pomáhejme potřebným, ale hlavně pomáhejme tam, kde to má smysl a kam
dohlédneme. To je většinou nedaleko od nás. Dříve než pošleme peníze na konto
nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí
naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě.
Rozhlížejme se kolem sebe. Žijme více v realitě skutečné, než realitě televizní.
Dělejme věci, o kterých jsme přesvědčeni, že mají smysl, ne jen ty, kterým je
tleskáno.

Mysleme rozumně na budoucnost, ale odmítejme uměle vytvářenou hysterii těch,
kteří se nám snaží vnucovat, že je třeba zastavit ekonomický růst a společenský
pokrok. Šetřit – tedy chovat se racionálně a odpovědně k tomu, co nám příroda
nabízí – je absolutní povinností každého a vždy, ale neumíme si dobře
představit, jaká bude technická úroveň, vyspělost a bohatství generací, které
přijdou po nás. Nemůžeme vědět, kolik – kvůli nim – smíme spotřebovat dnes
známých a dostupných přírodních zdrojů. Jednu setinu, jednu tisícinu nebo jednu
milióntinu? A budou vůbec námi dnes eventuálně ušetřené zdroje potřebovat?

Jedna věc je jistá. Nežijeme z jakékoli benevolence minulých generací a zatím
nic nedlužíme generacím budoucím. Jediné, co bychom jim mohli zůstat dlužni, by
bylo to, kdybychom po sobě nezanechali svobodnou a prosperující společnost.

Právě v tomto smyslu dělejme dnes, zítra, pozítří to nejlepší, co umíme. Co
bude za sto let, nechme spisovatelům sci-fi literatury. Zůstaňme oběma nohama na
zemi a starejme se o to, co nám přísluší. Je toho více než dost.

Přeji nám všem, aby se nám rok 2010 vydařil, aby byl rokem dobré nálady, aby
byl politice vrácen její obsah a abychom se vymanili z dnešní ekonomické krize.
Půjde to lépe, nalezne-li co největší počet z nás společnou řeč, vzájemný
respekt a porozumění.

Děkuji za pozornost.