David Beňák: Nedaří se zlepšovat každodenní život Romů

V České republice se nedaří zlepšovat každodenní život Romů, myslí si nejvýše
postavený státní úředník romského původu David Beňák. Zástupce náměstkyně pro
řízení sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR tak souhlasí s hodnoticí zprávou
amerického ministerstva zahraničních věcí, podle níž je hlavní slabinou České
republiky v oblasti dodržování lidských práv postoj k romské menšině. V rozhovor
pro pondělní Lidové noviny
David Beňák také tvrdí, že by se mělo například zvážit, za jakých okolností se
lidé v sociálně vyloučených lokalitách zadlužují.

 Beňák dává americkému ministerstvu za pravdu v tom, že se nedaří
zlepšovat každodenní život Romů. Například se nezvyšuje počet zaměstnaných Romů.
Myslí si však, že politici se již přesvědčili o tom, že se děje třeba
diskriminace na trhu s bydlením, stejně tak diskriminace na trhu práce. Podle
Beňáka je velmi důležitý princip společného vzdělávání, který podle něj v
konečném důsledku pomůže všem, i když, jak říká, část veřejnosti o tom
přesvědčená není.

Zpráva amerického ministerstva zahraničních věcí uvádí, že Třetina Romů žije
v sociálně vyloučených lokalitách nebo ghettech. Těch už je v Česku 600, v roce
2006 jich byla polovina. Počet lidí, kteří v nich žijí, vzrostl z 80 tisíc na
115 tisíc. Podle dat z roku 2014 třetina romských dětí chodí do takzvaných
praktických škol. V dokumentu, který americký úřad zveřejňuje každoročně, se
objevily výhrady vůči situaci Romů a také k výrokům politických představitelů
včetně prezidenta Miloše Zemana o migrační krizi. Hrad považuje kritiku od
spojenců za zbytečnou. Romové podle zprávy zažívají v Česku
i vícenásobnou diskriminaci a násilí, dokládá to výzkum, podle něhož 32 procent
Romů bylo někdy napadeno a přibližně 66 procent tento čin nenahlásilo.

Podle romské asociace vytvářejí ghetta často přímo samosprávy, které sociální
byty staví na okraji měst. David Beňák se domnívá, že "to jde jen těžko
ovlivnit, protože je to právě činností samosprávy. Tu smí přezkoumat v této
republice pouze soud. Nebo ji lze upravit zákonem, samozřejmě. Následky toho, že
se rozhoduje o přidělování bytů tímto způsobem, si pak obec nese sama. Bohužel,
u voličů to má pozitivní odezvu. Pamatuji si, že když jsme se snažili zavést
program prostupného bydlení, obyvatelé na diskusním fóru psali o
nepřizpůsobivých, že se bojí. Těžko jsme jim vysvětlovali, že jde o lidi, kteří
by museli projít až dvouletou intenzivní spoluprací se sociálními pracovníky. To
je ale nezajímalo."

Americké ministerstvo zmiňuje i problematiku zadlužení romské menšiny. Podle
Beňáka je "problémem regulace nabídky, která je za hranou etiky. Ti lidé mají
jen základní vzdělání, proto nerozumí tomu, co je úrok a RPSN. Tomu nerozumí
často ani vysokoškoláci, natož člověk, který je deset let bez práce a nemá
vidinu osobního růstu. Lidé jsou frustrovaní z chudoby a možnost říct si o
půjčku deset tisíc je pro ně prostě velmi lákavá. Když žijí v sociálně vyloučené
lokalitě, dostanou se do spirály a jsou prakticky bez možnosti začít žít
normální život. Nikdo neříká, že se dluhy nemají platit, ale musíme uvážit, za
jakých okolností vznikly. Ne vždy to bylo k těm lidem fér."