Daniel Ferenc: Z ulice na televizní obrazovku

Daniel Ferenc je třiadvacetiletý komik z Ústí nad Labem, který se proslavil zejména stand-upy na téma soužití Romů s většinovou společností. Narodil se do romsko-české rodiny, což do značné míry ovlivnilo jeho vyrůstání i vztahy v rodině. Rodiče se rozvedli a Dan dospíval po boku otce. Jeho svět se zbortil v momentě, kdy dveře jejich bytu rozrazila policie a otce zavřeli za distribuci drog. Zabavila také majetek, a Dan se proto ocitl po čase bez prostředků na ulici. V té době si všiml inzerátu na konkurz na stand-up komiky v Praze, a protože vždy toužil být hercem, rozhodl se to zkusit stůj co stůj. „Protože jsem neměl peníze na jízdenku, šel jsem do Globusu a ukradl basu piv, kterou jsem pak prodal,“ vzpomíná a dodává, že na to není vůbec hrdý. Ukradená basa piv mu ale paradoxně změnila život.

Dana totiž vzali a on se brzy dostal také na televizní obrazovku, kde vystupuje po boku populárních komiků jako Iva Pazderková nebo Lukáš Pavlásek. Přestože se v dětství za to, že je Rom, styděl, teď to vidí jinak. „Já jsem se vždycky cítil jako Rom,“ přiznává. A má dobře našlápnuto. Vystupuje pravidelně v televizi, má vlastní pořad, se kterým objíždí Česko, a podařilo se mu také stabilizovat svou osobní situaci. Nyní pracuje na scénáři k seriálu a plánuje jistou etapu svého života uzavřít – vydat se do ústeckého Globusu a basu piv, která mu změnila život, konečně vrátit.

Dan pochází ze smíšené romsko-české rodiny z Ústí nad Labem. Ačkoliv je znám jako komik a člověk, se kterým je legrace, má za sebou dramatické dospívání. „Táta prodával drogy a já jsem to jako malý nevěděl. Vyrůstal jsem v tom, že táta má stavební firmu,“ vzpomíná. „Docvaklo mi to až v momentě, kdy k nám naběhla URNA. To mi bylo asi čtrnáct,“ říká. Když tátu pustili, matka se s ním rozvedla a Dan zůstal u otce. Když bylo Danovi devatenáct, scénář se opakoval. Do jejich bytu vlítla policie, zavřela otce a zabavila veškerý majetek. „Já jsem ve finále v devatenácti zůstal na všechno sám. Bez rodiny, bez peněz. S mámou jsem se nebavil. Pak jsem skončil i na ulici,“ přiznává. To ho současně podle jeho slov probudilo a on se rozhodl pro změnu. „Od života jsem si sliboval něco víc, než že budu celý život zametat chodníky za deset tisíc nebo chodit do fabriky. A uvědomil jsem si, že jsem vždy chtěl být herec,“ popisuje. Už od dětství spolu s otcem sledovali pravidelně americké stand-up komiky. Napadlo ho tedy, že by mohl zkusit právě tohle odvětví, protože vystoupení s romskou tématikou tu nikdo dosud nedělal.

Basa piv

Před dvěma roky se Dan dozvěděl o pražském konkurzu na stand-up komiky do jedné show. Tehdy si řekl, že musí svůj život změnit stůj co stůj. Protože už ale několik dní neměl peníze ani na jídlo, vydal se do ústeckého Globusu, kde ukradl basu piv. Tu pak prodal a za utržené peníze si koupil jízdenku do Prahy. „A oni mě vzali,“ říká. A tím celá jeho kariéra odstartovala. „Splnil se mi sen.“ Dan se do dvou dnů přestěhoval do Prahy a začal pracovat ve skladu výměnou za střechu nad hlavou na ubytovně. „A tak jsem chodil přes den do práce a po večerech jsem skoro zadarmo vystupoval,“ vzpomíná.

Zatímco většina komiků buduje svou dráhu postupně i déle než tři roky, on už dva měsíce po konkurzu stál před kamerami ve speciálním pravidelném stand-up pořadu Comedy Club na stanici Prima Comedy Central. Postupně si mohl dovolit zanechat brigád a dnes se živí jen zábavní tvorbou. Nyní ho zastupuje Miloš Knorr z Komici s. r. o., pod které spadají známá jména jako Iva Pazderková, Lukáš Pavlásek, Tomáš Matonoha nebo Jakub Žáček. „Díky němu se tím můžu živit,“ říká Dan. Nyní má sám také vlastní hodinový speciál, se kterým objíždí Česko.

Hrdý Rom

„Já jsem se vždycky cítil jako Rom,“ přiznává Dan. Neromská rodina jeho matky z toho nebyla nadšená a snažila se mu to podle jeho slov vymluvit „Dřív jsem kvůli tomu jako dítě brečel, dnes se tomu už směju,“ říká. Důvodem jeho identifikace jako Roma podle něj pramení z konfrontací s většinovou společností. Jako dítě si odlišnost neuvědomoval, vše se změnilo až po příchodu do čtvrté třídy. Do té doby chodil do školy, kde byly z drtivé většiny romské děti. Po třetí třídě ho jeho matka nechala přeřadit jinam, protože se jí tamní prostředí nelíbilo. A tam, protože byl jedním z mála Romů ve škole, mu došlo, kým je. Jeho rodiče mu pak museli vysvětlit, co to znamená. „Bylo to fakt těžké. Ale proto, že mě tam nikdy nikdo nepodpořil. Když jsem říkal mojí mámě, že se mi smějou, že jsem Cigán, řekla mi, že se mám přes to přenést. A to mě asi bolelo nejvíc,“ vzpomíná. Nepřidalo ani to, že řada připomínek a předsudků podle Dana směřovala od samotných učitelů. A proto se za svůj původ v dětství styděl. „To se pak zlomilo a já jsem na to začal být hrdý,“ dodává. Velkou motivací byla jeho cílevědomost. Chtěl něco dokázat a jeho největším strachem bylo, „že se mi budou posmívat, že jsem hloupej Cigán,“ vysvětluje. „Splést se může každý, ale když se spletu já, tak jsem hloupej Cigán,“ říká. Z toho důvodu odmalička hodně četl, aby měl přehled a dokázal ostatním konkurovat. Proto má dnes široký přehled. Nikdy však nestudoval. Vyučil se kuchařem.

Vražedná síla?

Jako dítě měl, podobně jako řada dalších Romů, bytostný strach z neonacistů. Když pochodovali městem, věřil podle svých slov, že všichni členové rodiny zemřou. Dnes si uvědomuje, že je skutečnost trochu jiná, ale mnoho Romů stále podle něj neonacisty, které on považuje za tlučhuby, vnímá jako nepřemožitelnou vražednou sílu.

Překvapuje ho také přístup běžné veřejnosti, včetně jeho přátel. Ti si podle něj v mnohém protiřečí. „Stejně je zvláštní, že já sám mám řadu kamarádů, kteří volí Okamuru a nesnáší Cigány, pak se ale kamarádí se mnou a dalšími Romy v Ústí. Vůbec je to nenapadne,“ podivuje se. „Mám nejlepšího kamaráda, na život a na smrt. Jeho přítelkyně je Cigánka a jeho fotbaloví spoluhráči jsou Arabové. A pak mluví tak, jak mluví a volí SPD. Právě na jeho případu mi došlo, že sice jednu věc říká, sám tomu ale nevěří,“ dodává.

Podle Dana za to často mohou rodiče nebo okolí, které člověka do takových názorových proudů žene. „Co mu řekne táta, to je svaté. Kdyby tomu ale věřil, tak se se mnou nikdy nebaví,“ přemítá. Domnívá se, že podobných případů bychom napříč Českem našli mnoho. Velký díl na tom podle něj mají různé fámy, které se mezi lidmi o Romech šíří – ať už jde o sociální dávky nebo údajně rozdílný metr při vyšetřování trestných činů. „Ať si to chvílí zkusí být Cigán, odmalička, a zažít, jaké je, když je ve škole všichni ponižují,“ zdůrazňuje Dan. „Vyjdeš základní školu bez vzdělání, bez ambicí, bez ničeho, protože jsi úplně hotový. Romové jsou vlastně předurčeni k neúspěchu, jsou k tomu neúspěchu vychovávaní. Lidé jim vlastně říkají, že nedokážou vůbec nic,“ říká. „Pak tě v práci nevezmou, protože jsi nedůvěryhodný zaměstnanec a potom co? A když ho vezmou, nabídnou mu nějakou podřadnou práci. Bez vidiny kariérního postupu. Nemáte žádnou motivaci,“ myslí si Dan o situaci, ve které se Romové u nás nacházejí. „Vím, o čem mluvím, sám jsem to zažil,“ dodává.

Ani nit suchá

Danovou obranou a naplněním současně jsou stand-upy, které se právě často týkají soužití Romů a Neromů. Obě skupiny v nich mnohdy vykresluje v ironickém světle. Tomu tématu se začal věnovat z několika důvodů. Jedním z nich je, že se mu tady nikdo dosud nevěnoval, současně vnímá, že si takovou legraci z pozice Roma může dovolit. Inspiroval se ve stand-upech Afroameričanů. „Vím, že tito stand-up komici svými vystoupeními pomohli té kultuře, odbourává to bariéry,“ myslí si Dan. Odmítá, že by si dělal legraci z Romů nebo Neromů, vysmívá se podle svých slov předsudkům. Videa jeho vystoupení jsou také k vidění online a on proto sleduje, že i reakce diváků jsou z většiny kladné a zájem o jeho vystoupení mají také četné produkce.

Co Dana dnes trápí, jsou především vztahy s rodinou. Vyčítá své matce, že mu nepomohla, když na tom byl po zatčení otce nejhůře, nekomunikuje ani s otcem. „Dnes na druhou stranu ale mámě děkuju, že mi nepomohla, protože kdyby mi tenkrát pomohla, nejsem dnes tam, kde jsem,“ přiznává. „Dál bych žil ten život, jaký jsem žil. Nenakoplo by mě to. A ona to možná věděla,“ zamýšlí se.

Oscar

Dan Ferenc má dnes dobře našlápnuto. Podařilo se mu téměř zázrakem rozjet svou kariéru baviče a má rozepsaný scénář na seriál s romskou tématikou. „Co bych chtěl dál? Oscara,“ směje se Dan. A jeho bavičství pro něj není jen způsobem obživy. Má skrz ně v plánu bořit bariéry. Na otázku, zda může humor překlenovat hranice mezi různými etniky, říká rezolutně: „Stoprocentně.” A protože už svou situaci stabilizoval, hledá podle svých slov způsob, jak ukradenou basu piv, která mu paradoxně změnila život, do ústeckého Globusu vrátit. 

Článek vyšel na serveru HateFree.cz.