Dana Moree: Podvratná něha aneb můžeme spolu rok poté

Je to takové obligátní – na konci roku bilancujeme, ohlížíme se, plánujeme. Právě proto jsem se snažila jít proti proudu a vyhnout se tomu, jak to jen šlo, ale nepodařilo se. V posledních dnech pořád dokola přemýšlím o tom, co dál s rozhovory, jako by konec roku měl znamenat i konec mého pobíhání s diktafonem po světě. 

A přitom každé z těch setkání bylo skvělé. Jenže všichni říkají to samé – že dělat něco spolu je normální, že to dělají, baví je to atd. Občas nějaká diskriminace, nepohoda, ale všechno se dá vyřešit. Wilders ne-Wilders, Babiš ne-Babiš, normální lidi žijí normálními starostmi a v nich sice občas nějaký rozdíl najdeme – vartovat, nebo nevartovat, zakrýt zrcadla, když někdo umře, nebo ne, pořídit na svatbu šaty červené nebo bílé. Ale to jsou přece detaily. V těch podstatných věcech je shoda. 

Je to skvělá zpráva pro běžný život, ale možná přišel čas začít se ptát na něco jiného, nového.  

Za ten poslední rok jsem totiž odpověď na otázku, která mě pálila na začátku, dostala. Velmi snadno se našlo přes 40 lidí, na které přes své sítě úplně normálně dosáhnu, kteří permanentně fungují v prostředí, kde spolu něco dělají, Rom ne-Rom, a daří se jim. Ať už jsou to učitelé, zpěváci, muzikanti, lidi z vyloučené lokality, kadeřníci, studenti nebo obyvatelé chomutovského sídliště, pro ně všechny to, že spolu nejen ko-existujeme, ale skutečně jsme, máme vztahy, setkáváme se, máme se rádi, občas si nerozumíme a často si rozumíme, občas se překvapujeme a často se smějeme – je úplně normální. Každého respondenta jsem se na konci rozhovoru ptala, jestli mi dá kontakt na další lidi, s kterými by stálo za to mluvit. A všichni bez zaváhání začali sypat z rukávů další jména. A ti zase další.

Ukázalo se, že slova jako Rom, ne-Rom, Čech a všechna ta další označení používají téměř všichni neradi a jen tehdy, když je k tomu nějak nutí vnější svět. Ne tak proto, že by ta slova byla pro ně prázdná, to ani náhodou. Ale zkrátka proto, že jsou často nuceni používat je proto, aby se vymezili nebo aby byli odděleni od druhých. A to nechtějí. Nevidí v tom smysl. Nebaví je to. Někdy je nebaví o tom ani mluvit. 

Pochopila jsem, že uvnitř romské komunity existuje také něco, co znám ze svého okolí, a totiž mezigenerační „cosi“, tedy něco, co jednotlivé generace na sebe navzájem štve nebo zneklidňuje. A taky jsem zjistila, že nám jde tolik o to, aby se nám spolu žilo dobře, že se o některých tématech ostýcháme mluvit ne kvůli politické korektnosti, ale prostě proto, že nechceme ublížit těm, které známe a kteří to budou číst a mohli by mít pocit, že jsou zaškatulkováni do nějaké krabice, v které se necítí být doma. Zvláštní kolik laskavé opatrnosti jsem za ten rok potkala.

Kdyby se vyplnila všechna kouzla, která by vznikla s pomocí kouzelných hůlek těch čtyřiceti lidí, možná bychom měli od ledna všichni nějakou jednu novou barvu pleti, možná by z té mnohosti nápadů vznikla fialová nebo okrová nebo tyrkysová … A nenávist by byla napěchovaná do nějakého balonu a ten by ji vynesl někam do stratosféry a hybaj do jiného světa. 

Zkrátka mi najednou přišlo, že toho napětí je tam, kde spolu lidi něco opravdu dělají, velmi málo. Ještě podstatně méně než jsem čekala. A tak je možná na čase přestat se zabývat tím, jestli spolu něco dělat můžeme. My už to prostě děláme a jde nám to podle všeho docela dobře. Tedy pokud chceme, ale to už by byl jiný příběh … Možná je tedy na čase podívat se společně na nějaké nové téma, které by stálo za prozkoumání.

A tak je to podobné jako v divadle utlačovaných. Buďto můžete vymyslet něco se mnou nebo to zkrátka nějak vymyslím a zrealizuju já, protože mi to jinak nedá. Takže tímto vyhlašuji do konce února 2018 období hledání nového tématu, nad kterým bychom se mohli společně zamýšlet. Pokud někdo dostane nápad, pište prosím – stačí jedna větička, titulek, cokoli. Cokoli, na co máte chuť se těch druhých ptát. A když mi nikdo nenapíše, tak – znáte to. Nejpozději 1. 3. se něco stane.

A jako malé poděkování za ten společný rok posílám na závěr citát od Dorothee Sölle: „Dobrota života se nenahání rákoskou morálky, ale získává se něhou, která nikoho nevylučuje a která je a zůstává podvratná.“ Přeji nám všem hodně podvratné něhy do roku 2018!