Členové "romské rady": Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi nerespektuje základní princip, kterého má být dávkami dosaženo

Prohlášení občanských členů Rady vlády pro záležitosti romské menšiny

Do druhého čtení prošel návrh poslanců Jana Bauera, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury, Jany Černochové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi a některé další zákony.

Návrh změny zákona cílí na doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí, který má být snížen o částku neuhrazené, pravomocně uložené, pokuty za přestupek, konkrétně za nepřihlášení dítěte k zápisu k povinné školní docházce, zanedbávání péče o dítě spočívající v neomluveném zameškání více než 100 hodin povinné školní docházky v průběhu jednoho školního pololetí, proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku.

Jistě se v případě přestupků nelze stavět do role slepých obhájců, nicméně změnu zákona, která je nyní projednávána není možné považovat za optimální právní řešení, zvláště pokud nerespektuje základní princip, kterého má být dávkami dosaženo.

Jak vyplývá z rozpravy nad tímto zákonem, za posledních šest let byla změna zákona o hmotné nouzi předložena sedmkrát.

„… tento návrh podpoříme, aby prošel do druhého čtení, protože určitě nikdo z nás nechce, aby se zde zneužívaly dávky státní sociální podpory…“ Tato slova, která zazněla v rámci rozpravy, přesně vyjadřují motivy některých poslanců k předkládání stále nových a nových změn zákona o hmotné nouzi.

Ponechme stranou, že přes opakované předložení novelizovaných znění předmětného zákona si někteří poslanci stále pletou zákon o státní sociální podpoře se zákonem o hmotné nouzi. Nelze však nechat bez povšimnutí, že právě všechny návrhy, které v sobě obsahovaly sankce, vycházely z přesvědčení, že zákon lze ohýbat k libovůli jejich předkladatelů.

Dokonce není možné obhájit tento záměr neschopností plnit schválená opatření vlády, což potvrzuje svými slovy jedna z poslankyň za KSČM: „My za KSČM podporujeme, aby prošla tato novela pomoci v hmotné nouzi v prvním čtení pana poslance Bauera, respektive dalších jeho kolegů, kteří tento návrh podali. A říkám to proto, že my také ale tímto způsobem reagujeme i na to, co jsme řekli na výboru pro sociální politiku, kdy víceméně šest ministerstev, tedy kromě Ministerstva pro místní rozvoj, do této doby víceméně neiniciovalo 15 opatření boje s chudobou. A jak jste měli možná, nebo máte možná informace z poslední tripartity, 98 %, bylo řečeno, nesplněno, nesplněno, nesplněno.“

Vedle této skutečnosti je návrh zákona předkládán s vědomím možné kolize s právem, kterou si jsou nejspíše vědomi sami předkladatelé, když právě jeden z nich „obhajobu“ novely zákona komentuje slovy: „Takže já se to pokusím zkrátit, možná že za to stojí, risk je zisk, někdy prohra.“

Jenže změnu zákona nelze předkládat jako risk, kterým se mohu trucovitě stavět proti smyslu a cílům této normy.

Připomeňme proto, že zákon o hmotné nouzi je třeba chápat jako bezprostředně provádějící čl. 26 odst. 3 a čl. 30 odst. 2 Listiny, tedy práva na přiměřené hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti. Tedy v žádném případě jako nástroj k převýchově, o které předkladatelům jde.

Ještě bolestivější je skutečnost, kdy se někteří poslanci staví do role obhájců „slušných“ a opakovaně prohlubují nenávist vůči osobám, kteří jsou příjemci dávek. Za legitimní cíl předkládané změny zákona nelze konečně ani považovat údajné obavy ze zhoršujícího se chování chudých osob nebo dokonce ze zneužití dávek.

V případě zneužití dávek se zdá velmi pravděpodobné, že předkladatelé a tiší obhájci této novely s notnou dávkou arogance vyloučili možnou právní kontrolu ze hry. Pro důslednou kontrolu zneužívání dávek, již dnes existují právní postupy pro postižení takového jednání. Otázku zneužití proto není možné vnímat ve smyslu neexistence právních postupů.

Vedle toho ve prospěch předkladatelů neexistuje postih osob, kteří k zneužívání dávek sami podněcují, když se snaží do svého návrhu zakomponovat sankční postih z jiných norem do jednoho zákona, a to zákona o hmotné nouzi, který jistě neslouží k tomu, aby se dávky staly příjmem obcí nebo k tomu, aby právo na hmotné zabezpečení z jiných než zákonem stanovených důvodů, spělo k nepřiměřenému omezením práva na zajištění základních životních podmínek. Konkrétní řešení, jak se domoci neuhrazení pokut za přestupky zajisté nesmí vybočit ze základního ústavního rámce, což ale není případ předmětné novely zákona o hmotné nouzi, v jejímž důsledku dojde opět ke zhoršení situace, což dokládají předchozí návrhy změn tohoto zákona.

• Jan Husák
• Alena Drbohlavová Gronzíková
• Gwendolyn Albert
• Čeněk Růžička
• Zdeněk Guži
• Tomáš Ščuka
• Vladimír Čermák
• Alica Sigmund Heráková
• Martin Kaleja