Ceny Paměti národa dostanou političtí vězni i přeživší holokaustu
Ceny Paměti národa, kterými obecně prospěšná společnost Post Bellum oceňuje pamětníky zlomových momentů minulého století, letos dostanou polský disident a bývalý lídr hnutí Solidarita Wladyslaw Frasyniuk, maďarský a německý politický vězeň László Regéczy-Nagy a Dietrich Koch, herečka Dalma Špitzerová, která přežila holokaust, a Miroslav Hampl, jenž pomáhal vězňům v uranových dolech. Vyplývá to z informací na webu www.cenypametinaroda.cz. Ocenění převezmou tradičně 17. listopadu, tedy v den výročí sametové revoluce v roce 1989.
“U příležitosti 30. výročí pádu komunismu oceníme i osobnosti ze sousedních post-komunistických zemí – Maďarska, Polska a Německa, stejně jako před pěti lety,” uvedla společnost. Post Bellum předává ocenění od roku 2010. Kandidáty na ocenění vybírají historici a badatelé z příběhů uložených ve veřejně přístupné internetové sbírce Paměť národa, kterou založilo Post Bellum v roce 2001. Mezi laureáty jsou váleční veteráni, političtí vězni, odbojáři, přeživší holokaustu, perzekvovaní spisovatelé či představitelé undergroundu, skauti, příslušníci církví a mnozí další.
Wladyslaw Frasyniuk (1954) stál u zrodu Solidarity ve Vratislavi, která se připojila ke stávkujícím v Gdaňských loděnicích hned v srpnu 1980. Po vyhlášení válečného stavu 13. prosince 1981 se ukrýval, po zadržení poté putoval do vězení. V únoru 1989 byl při jednáních u kulatého stolu, která skončila legalizací Solidarity a vyhlášením polosvobodných voleb na 4. června 1989. Ve svobodném Polsku Frasyniuk založil přepravní firmu, angažoval se v komunální politice ve Vratislavi a byl poslancem.
László Regéczy-Nagy (1925) riskoval život, když společně s přítelem, pozdějším maďarským prezidentem Árpádem Gönczem, propašoval na Západ poslední prohlášení revolučního předsedy vlády Imreho Nagye, který byl v roce 1958 popraven. Na Západ propašoval také spisy Istvána Bibóa, ministra revoluční vlády a politologa, s nímž byl v roce 1957 odsouzen na 15 let do vězení. Na svobodu se dostal po šesti letech díky intervenci generálního tajemníka OSN. Po propuštění v roce 1963 pracoval jako pomocný dělník, později jako překladatel.
Dietrich Koch (1937) protestoval v roce 1968 proti demolici gotického chrámu sv. Pavla v Lipsku. Tři dny před odstřelem ho poprvé zatkla východoněmecká tajná policie Stasi, následovalo propuštění z práce. O měsíc později pomohl disidentům v Lipsku rozvinout plakát vyzývající k obnově kostela během závěrečného ceremoniálu Mezinárodní soutěže J. S. Bacha, který přenášela televize. Během třiadvacetiměsíční vazby čelil Koch krutému nátlaku Stasi, aby udal spolupracovníky a podepsal spolupráci. Jako jeden z mála v NDR odolal a byl odsouzen ke dvěma a půl letům vězení s následným umístěním na psychiatrii.
Dalma Špitzerová (1925), která se narodila na Slovensku si svou první roli zahrála v čekárně na smrt, unikla holokaustu. Po vypuknutí Slovenského národního povstání se pak připojila k povstalcům. Po jeho potlačení odešla s partyzánskou jednotkou do hor, kde zůstala až do osvobození. Po válce se stala divadelní herečkou, po zrušení legendárního Tatrakabaretu v roce 1970 pracovala jako asistentka režie ve Slovenské televizi.
Miroslav Hampl (1932) nastoupil jako devatenáctiletý mladík v květnu 1952 do jáchymovských uranových dolů, aby si odpracoval roční brigádu v těžkém průmyslu. S mnohými politickými vězni se spřátelil. Doručoval jim dopisy, balíčky či teplé prádlo. Jednomu z nich pomohl na svobodu – na důl pronesl civilní šaty a převlečeného politického vězně provedl přes bránu. Jemu se útěk na Západ nepodařil – udal ho kamarád a on putoval na tři roky do lágru Ležnice v Horním Slavkově.
