Čeněk Růžička: Xenofobní chování na školách se vyostřuje

Vaše eminence pane kardinále, vzácní hosté.

Rok se s rokem sešel a já mám opět tu vzácnou příležitost vás zde přivítat.
Stojíme v místě, kde se odehrálo nevýslovné utrpení příslušníků romského národa.
Všechny vás dnes s námi pozůstalými spojuje hluboká účast, přišli jste uctít
zahynulé, chcete projevit soucit a toho si nesmírně vážíme. Za několik okamžiků
položíme na hroby obětí květinové dary. Položíme květiny na hroby těch, jejichž
sny o lepším životě se nenaplnili.

Byla to vyšší moc, nešťastná náhoda, to co se zde a vůbec v Evropském
prostoru romskému a židovskému národu stalo? Ne, byla to fantasmagorická
ideologie o čisté rase a vidina výhod pro vyvolené, kterou Hitler celkem lehce
německému národu vnutil. Je smutné, že jim ochotně sekundovali některé národy,
které se chtěli Romů a Židů zbavit. Bezděčně mě v této chvíli napadá srovnání.

Co jiného je vyřvávání hesel“ Nic než národ či Čechy Čechům“ než právě ona
fantasmagorická ideologie o čistotě rasy. Připomenu zde státnická slova, která
na tomto místě v minulém roce kromě jiných pronesl premiér české vlády pan Petr
Nečas: "Nikdy nesmíme připustit, aby rasistické bludy opanovaly náš život. Tím
jsme zavázáni památce mrtvých, kteří leží na tomto pohřebišti, tím jsme zavázáni
i jejich pozůstalým, našim romským spoluobčanům, s nimiž sdílíme stejné
demokratické hodnoty. Nechť toto pietní místo pro nás navždy zůstane varováním a
závazkem."

A já jen dodám. Je jen škoda, že se ono varování a závazek nepromítl do
odstranění hanobící stavby z místa, kde oběti, kterým zde vzdáváme úctu,
umíraly.

V minulém roce jsem zde zdůrazňoval potřebu podstatně cílenějšího vzdělávání o
genocidě Romů a Židů, zejména na základních a středních školách, a zmínil jsem
problematiku neefektivního využívání až zneužívání evropských dotací, které by
měly zlepšit postavení romských rodin.

A musím to zde opět připomenout.. Sleduji, že se xenofobní chování žáků a
studentů na školách ve vztazích romských a neromských dětí množí a vyostřuje. A
sleduji také, že ze strany učitelů tomuto jevu není věnována dostatečná
pozornost. Děje se tak v souvislosti se záměrem ministerstva školství, vzdělávat
romské děti v hlavním vzdělávacím proudu.

Jistě si vzpomenete na onu petici s téměř 70 000 podpisy iniciovanou učiteli. V
rodinách se o tlaku na vzdělávání romských dětí v běžných třídách diskutuje,
rodiče rozhodující části většiny v přítomnosti dětí záležitosti nevhodně
komentují a svoje děti tak štvou proti Romům. Co nám budou platné vynaložené
prostředky a úsilí, které na zlepšení mezilidských vztahů vynakládáme, když nám
skrytě vyrůstá další xenofobií postižená generace. Přimluvil bych se za to, aby
si učitelé prozatím dostupné informace obstarali a cíleněji se tomuto fenoménu
věnovali.

V této souvislosti musím upozornit na instituci s názvem Ústav pro studium
totalitních režimů. To je instituce, která by se z povahy své badatelské
činnosti měla věnovat i genocidě Romů a Sintů. Doposud se tak bohužel neděje,
což nechápu. Právě tady vidím velký deficit tolik potřebných informací a
vzdělávacích aktivit.

Když už se konečně minulý ředitel ústavu, přítomný pan Daniel Herman se svými
spolupracovníky, chtěl tomuto problému věnovat, byl odvolán. A tak mně nezbývá
než požádat nové vedení, aby se ústavu této problematice cíleně věnoval. Bylo by
skvělé, kdyby takto koncipovaný projekt v evropských institucích našel finanční
podporu.

Tím se dostávám k druhému problému, jímž je zhoršující se postavení Romů ve
společnosti. A to i přes mediální zprávy, jak velké finanční prostředky jsou
evropskými institucemi uvolňovány. Musím zde otevřeně říci: Romové nevěří, že
jsou finance v tomto ohledu účelně využívány. Evropské dotace nám mají pomáhat a
my máme právo vědět, jak se s nimi nakládá. My, kterým není jedno jak Romové v
této zemi žijí a kteří se do pomoci zapojujeme, dostáváme o objemu dotací
neurčité informace. Na internetu si můžeme vyhledat informace, ale ty jsou
nekonkrétní, mnohdy skryté v projektech chytrolínů, tvářících se, že Romům
pomáhají.

Pokud instituce Evropské unie opravdu chtějí postavení Romů v Evropě zlepšit, je
nezbytně nutné, aby finance potřebné na zlepšení, měli svoji přísně vymezenu
romskou agendu tak, aby efektivita projektů byla srozumitelně měřitelná.

A tady musím uvést – svého času byli z Česka k podpoře posílány projekty
vymezující se jako projekty určené na romskou problematiku. Avšak po zjištění,
jak obrovské částky chtějí instituce uvolnit, hlavy pomazané romskou
problematiku skryly do řešení problémů sociálně slabých, všeobecně. Je škoda, že
jsme dovolili, aby se na tuto hru přistoupilo. Tím samozřejmě nechci říci, že by
spolupráce státu s Evropou na řešení sociálních problémů neměla mít podporu.
Měla a je dobře že ji má.

Je však třeba, aby romská problematika, s ohledem na nesrovnalosti ve využívání
dotací měla v Evropě svoji samostatnou agendu. Jak se ukazuje, Evropská komise
si složitost situace uvědomuje. To je patrno z jejího čerstvého prohlášení, kdy
chce od roku 2014 v sedmiletém programovacím období podporovat sociální
začleňování Romů, přičemž hodlá podpořit iniciativy romského neziskového
sektoru.

Neromové v proromských organizacích se běžně domnívají, že v práci obrazně
řečeno „pro Romy bez Romů,“ dokáží naše lodi dostat z letargie a vyvolat v nich
pocit naděje. Nedokáží, Bez toho, aniž by Romové do řešení svých problémů byli
reálně, ne jen v proklamacích, vtaženi, se problém Romů kupředu nepohne. O tom
jsem přesvědčen.

A vážně chci upozornit na důležitý aspekt, který nám šíři řešeného problému
zkresluje. Je to onen údaj, který je obsažen v materiálech, kterým se řídí
vládní koncepce řešení, potažmo Agentura pro sociální začleňování, se kterým
pracují i v Evropské komisi. Oficielní údaj české vlády hovoří o 200 až 250 000
Romech žijících v naší zemi. V přijatých koncepcích je zmiňováno přes 300
romských ghett, v nich žije 80 000 Romů. A právě ti jsou v zorném poli Agentury
pro sociální začleňování a organizací, které tento argument upřednostňují víc
než by bylo zdrávo.

Bez skutečného pracovního poměru je téměř 80% živitelů romských rodin na rozdíl
od 8% celostátního průměru. Ptám se tedy, co budeme dělat s těmi ostatními,
kteří nežijí v ghettech a žijí pod hranicí chudoby, když víme jaká negativa
sebou bída vleče. Ti pomoc nepotřebují? Chceme, aby lidé na dávkách žili hůř než
lidé v třetím světě? Komunikace s Romy se děje prostřednictvím státní správy. Ta
si pro svoji potřebu vybrala vlastní reprezentaci Romů a, jak se ukazuje, tento
koncept nefunguje.

V regionech potřebujeme zmobilizovat přirozené romské autority. Je potřeba aby
si je vybrali Romové sami a ti aby se do komunikace s Romy zapojili. Tento
postup si ale Romové musí zorganizovat sami. To za nás nikdo neudělá. K tomu ale
nutně potřebujeme podporu. Zodpovědnost při výběru takových jedinců je totiž
předpokladem úspěchu, o kterém jsem přesvědčen.

Vážení, kdo jste sem z hlavní silnice zabočil po lesní cestě, nemohli jste si
nevšimnout u silnice stojícího komplexu prasečí farmy. A právě to je to místo,
kde oběti, kterým jsme vzdali čest a úctu, hynuli. Musím důrazně připomenout náš
letitý požadavek. My pozůstalí trváme na odstranění hanobící stavby. Na místech
koncentráků se prasečáky nestavějí.

Přátelé, já bych opravdu rád zde někdy vyslovil ono rčení, že čas všechno
vyléčí. Bohužel ve světle nostalgie a kříšení nacistických teorií v části
dnešního světa ani nemohu. Někdy mám pocit, že dnešku málo rozumím. Přesto věřím
v očistnou sílu morálních hodnot křesťanství. V očistnou sílu poselství, které
nám zanechali desítky milionů obětí rasových běsnění a válek.

Závěrem si vás dovolím upozornit, že vůbec poprvé se veřejnost může seznámit s
tzv. Domácím řádem, vypracovaným sadistickým velitelem tábora Josefem Janovským,
podle kterého se v táboře život vězňů řídil. Řád je spolu s dalšími informacemi
vystaven na jedné z replik.

Děkujeme za vaší účast, děkujeme za květiny a doufejme že se zde v příštím roce
s vámi opět sejdeme a to již za příznivějších okolností. Děkujeme vám všem.

Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu