Čeněk Růžička, pozůstalý po obětech romského holocaustu, podal trestní oznámení na Tomia Okamuru
Předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu (VPORH) Čeněk Růžička podal
2.září 2014 společně s ROMEA, o.p.s., Miroslavem Kováčem ze Strany rovných
příležitostí a Michalem Mikem ze sdružení Slovo 21 trestní oznámení na Tomia
Okamuru kvůli jeho výrokům, v nichž v předvečer Památného dne romského
holocaustu zpochybnil existenci tzv. cikánského tábora v Letech u Písku a
zlehčil smrt stovek internovaných včetně dětí.
Trestní oznámení podali Čeněk Růžička a Miroslav Kováč osobně na Obvodní
státní zastupitelství pro Prahu 5 a jeho součástí byly i obsáhlé přílohy
dokládající opodstatněnost podání a veřejně dostupné historické souvislosti,
které Okamura ve svém veřejném prohlášení zamlčel či o nich dokonce lhal.
„Zpochybňovat holocaust kohokoli – Židů, Romů – je zaplaťpánbůh v naší zemi
trestné. Policii jsme předali důkazní materiál, který se nedá zpochybnit. Jsou
to materiály historiků /…/ například vyhláška o soupisu cikánů a cikánských
míšenců, na základě čehož byly romské rodiny i s dětmi do tábora zavlečeny,“
uvedl Čeněk Růžička pro server Romea.cz k podání trestního oznámení na Okamuru.
K případu se pro server Romea.cz vyjádřila také právnička Klára Kalibová, ředitelka organizace In IUSTITIA. "V praxi jsou orgány činné v trestním řízení schopné objasňovat zejména popírání
židovského holocaustu, s tím romským si nemusí umět poradit. Přitom tvrzení, že
v Osvětimi se nezabíjelo plynem a tvrzení že v Letech nešlo o koncentrační
(likvidační) tábor, jsou trestněprávně stejně relevantní, neboť jejich cílem je
zpochybňovat mechanismus plánované likvidace Židů či Romů," uvedla Kalibová. (celé vyjádření právničky si můžete přečíst pod článkem)
Tomio Okamura v rozhovoru pro politický bulvár Parlamentní listy účelově
zamlčel a překroutil historicky doložitelné informace o tzv. cikánském táboře
tím, že tábor například prezentoval jako místo, které po celou dobu své
existence bylo pouhým pracovním táborem sloužícím k nápravě osob „štítících se
práce“. Přímo k tomu uvedl, že se jedná o lživý mýtus. Učinil tak přesto, že
všeobecně dostupná literatura a vědecké práce dokumentují, že tábor v Letech byl
součástí snahy přívrženců nacistické ideologie o likvidaci údajně rasově
méněcenných osob.
Čeněk Růžička: V táboře byly vězněny děti i nemluvňata. Ta se měla v táboře podle Okamury také učit pracovat?
V textu trestního oznámení se k tomu mimo jiné uvádí, že „tábor tedy v
další etapě své existence sloužil jako místo, kde měly být shora popsané osoby
shromážděny, dokud nebude rozhodnuto o jejich osudu (resp. způsobu jejich
likvidace).“
Za zemřelé i pozůstalé po obětech romského holocaustu reagoval Čeněk Růžička
na Okamurovy výroky o charakteru tábora v Letech otázkou: „V táboře byly vězněny
děti i nemluvňata. Ty se měly v táboře podle pana Okamury také učit pracovat?“
V době mezi lety 1940 a 1942, kdy tábor fungoval skutečně jako
převýchovně-pracovní, tvořili Romové pouze malé procento internovaných osob. Od
roku 1942 se z pracovního tábora stal tábor sběrný a posléze tzv. cikánský, v
němž byly vězněny celé romské rodiny včetně malých dětí či starých a nemocných
osob neschopných vykonávat jakoukoli práci.
Růžičkovi rodiče, kteří se dali dohromady až po válce, byli každý v několika
koncentračních táborech. Téměř všichni členové jejich rodů – celkem asi
pětadvacet lidí – tam také zahynuli. „Byl mezi nimi i maminčin první syn, můj
nevlastní bratr. Máma zůstala úplně sama, zachránila se jako jediná, což pro ni
bylo velké trauma, které nesla až do své smrti jako velký kříž,“ vzpomíná Čeněk
Růžička.
Jeho maminka se vrátila z koncentráku s tuberou. Jejího prvního manžela
zatkli, protože spolupracoval s jednou z odbojových skupin. „Nacisti ho odvezli
a jako by se po něm slehla zem. Až po válce se zjistilo, že ho odvezli do
koncentračního tábora Osvětim, pak do Buchenwaldu a potom do dalšího lágru, kde
zahynul.“ Z otcovy strany byl v koncentrácích také celý velký rod, z něhož se
zachránili pouze čtyři muži, mezi nimi Růžičkův otec a strýc.
VIDEO
Klára Kalibová, ředitelka In IUSTITIA: V případě popírání romského holocaustu není otázka toho, jaký měl tábor v Letech charakter, podstatná. Podmínkou trestnosti je jednak úmysl popírajícího, jednak jednání. Musí být prokázán úmysl dopouštět se takového jednání, která je z hlediska trestního práva relevantní. Takovým jednáním může být jednak přímé popírání, ale také zpochybňování, schvalování nebo ospravedlňování masové likvidace lidí romské či židovské národnosti během druhé světové války.
V praxi jsou orgány činné v trestním řízení schopné objasňovat zejména popírání židovského holocaustu, s tím romským si nemusí umět poradit. Přitom tvrzení, že v Osvětimi se nezabíjelo plynem a tvrzení že v Letech nešlo o koncentrační (likvidační) tábor, jsou trestněprávně stejně relevantní, neboť jejich cílem je zpochybňovat mechanismus plánované likvidace Židů či Romů.
Klíčovou otázku, kterou bude muset policie a státní zastupitelství vyřešit, je též trestněprávní odpovědnost politika. Nebudou od věci úvahy o tom, že již v minulosti se podobných výroků dopustili jiné politicky činné osoby bez zjevných právních následků.
