Být chudý znamená být komoditou: Dokumentární film Dům bez východu odhaluje tvrdou realitu obchodu s chudobou v brněnské Kuncovce
Dokumentární film Dům bez východu režiséra Tomáše Hlaváčka, který má dnes premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, sleduje od roku 2017 zápas obyvatel domu v brněnské ulici Markéty Kuncové za lepší životní podmínky. Na pozadí každodenního boje za teplou vodu, elektřinu a důstojnost se snímek zaměřuje na systematické zneužívání chudoby ze strany vlastníka budovy, který nejenže obyvatele šikanoval a omezoval jim přístup k základním službám, ale profitoval i z veřejných příspěvků na bydlení. Popisuje Tomáš Hlaváček příběh filmu v rozhovoru pro první romskou internetovou televizi ROMEA TV.
Titulní fotografie: Režisér dokumentárního filmu Dům bez východu Tomáš Hlaváček během rozhovoru pro ROMEA TV, 29. 10. 2024 (FOTO: Lukáš Cirok)
„Když jsem poprvé vkročil do toho domu, tvrdě jsem narazil na propast mezi teoretickým porozuměním a reálným prožitkem extrémní chudoby a nerovnosti, které úděl obyvatel vrhají do žité bezvýchodnosti,“ říká Hlaváček. „Pozoroval jsem prostor, kde obhajoba vlastních práv, natožpak lidské důstojnosti, je natolik drahá a nebezpečná, že její domáhání se rovná existenčnímu ohrožení sebe a rodiny. Na Kuncovce jsem poznal, že být chudý znamená stát se komoditou zneužívání, kterou nikdo nechce slyšet, neboť chudoba je už sama o sobě proviněním. Nešlo tak otočit hlavu a dělat, že tento svět neexistuje,“ dodává Tomáš Hlaváček.
Film volně navazuje na Hlaváčkův předešlý projekt Bydlet proti všem, který se zabýval projektem Rapid Re-Housing v Brně a otázkou dostupného bydlení. V Domě bez východu se vrací k tématu bytové nouze a sociálního vyloučení.
Tomáš Hlaváček (1988)
studoval filozofii a mediální studia na brněnské Masarykově univerzitě a dokumentaristiku na FAMU. Je autorem dokumentů o aktuálních sociálně-kulturních i environmentálních tématech jako Jsme epicentry zemětřesení (2020) nebo Bydlet proti všem (2021).
Nájemníci v brněnské Kuncovce chtěli přístup k teplé vodě, elektřině a férovému jednání. Od majitele, který podle vlastních slov „nemá rád barevné“, se však místo toho dočkali šikany a vyhrožování. Ani policie, ani město jim nepomohly. Aby se mohli účinně bránit, spojili se proto s aktivisty a právníky. Mnohaměsíční konflikt, zakončený soudní dohrou, zaznamenává Hlaváček jako angažovaný pozorovatel.
Film zachycuje momenty, kdy policie i státní správa, zaskočeny takovým případem, projevují neochotu jednat. Místní úředníci opakovaně odkládali řešení pod záminkou, že jde o „občanskoprávní spor“. Policie se podle Hlaváčka často stavěla k věci laxně a brala nájemníky – mnohdy Romy – už předem jako viníky.
„Nevěřil jsem svým očím. Viděl jsem tu jasný dvojí metr – čím má člověk nižší příjmy a čím více zažívá bídu, tím větší zátěž na něj dopadá, aby prokázal svou pravdu a bezpráví, které se mu děje, a aby se domohl spravedlnosti. Možná i proto se film jmenuje Dům bez východu – původně jsme dokonce zvažovali název Nemožnost, abychom ukázali, že pro lidi na sociálním i ekonomickém dně je téměř nemožné domoci se práva a spravedlnosti,“ říká Tomáš Hlaváček.
Výrazné protagonistky filmu jsou dvě ženy – Milada a Zdena, matky, které se po letech praktik majitele Hrdiny rozhodly obrátit na občanské iniciativy a aktivisty. Pomocí skrytých kamer sbíraly důkazy o manipulacích, kterými je majitel připravoval o peníze a následně je vydíral jako dlužníky.
Film kromě dokumentace konkrétního případu upozorňuje na širší problémy spojené s ubytováním těch nejchudších v Česku a selhávající systém státní správy. „Na Kuncovce není úřad, který by efektivně spolupracoval na ochraně těchto lidí. Zatímco jeden orgán zdánlivě kontroluje hygienické normy, druhý neřeší, kam míří peníze z příspěvků na bydlení, a pro třetí jsou tamní podmínky právně neřešitelné,“ podotýká Hlaváček.
Tato situace je podle něj důsledkem neexistujícího systému státního sociálního bydlení. Jak Hlaváček uvádí, o tyto zásadní otázky se nestará stát, ale komerční sektor, který vykořisťuje ty nejzranitelnější.
Po premiéře v Jihlavě je promítání plánováno také v Praze, kde chtějí organizátoři filmem oslovit politickou scénu i veřejnou správu. „Věřím, že dlouhodobě to smysl má. Důležité je myslet na děti, které na ubytovnách vyrůstají, a nabídnout jim lepší vyhlídky do budoucnosti,“ uvedl na závěr rozhovoru pro ROMEA TV režisér Tomáš Hlaváček.
