Blog Karla Holomka: K migrantům střízlivě a věcně
Poslední stanovisko k široké a bezbřehé debatě o uprchlících a co s nimi jsem
zaznamenal od Romana Jocha (LN 15. 10.). Předestřel nám děsivou vizi autora
Jeana Raspaila z jeho románu Tábor svatých, ve které je evropská civilizace
zničena hordami uprchlíků, kteří si zde berou, co nemají, od těch, co to mají,
ale nejsou schopni to ubránit: pro jakousi chimérní laskavost a bezhraniční
tolerantnost. Prostě Apokalypsa! Popsanou situaci přirovnává k Orwellovu roku
1984, který se, naštěstí, u nás neuskutečnil.
Dobrá: vždy je lépe varovat než spát s hlavou v písku. Závěr této skupiny
názorů na migranty zní: ubožákům je třeba pomáhat, nikoliv ovšem za ztrátu
civilizace. A ještě: zdroj migrace hledejme tam, kde vzniká! Správně, ale už
nikdo nedokáže říci, jak to udělat.
Je to téma pro jinou a velmi obsáhlou diskusi.
Činím si taky ambici říci slovo do rvačky a rovnou se hlásím hrdě ke skupině
pravdoláskařů, kteří jsou osočování právě z té bezhraniční a vstřícné tolerance
vůči migrantům. Ve svých názorech se necítím být levicový, spíše naopak, na
pravém středu s vědomím, že to je jen přibližná názorová charakteristika.
Mezi migranty příliš nerozlišuji ty, kteří utíkají před válečnou hrozbou,
nebo ty, kteří jsou tak zvanými ekonomickými utečenci. Změnu místa jejich života
považuji za legitimní pro obě skupiny.
Nemyslím si, že k nám tito lidé přinášejí kulturu, kterou by nám chtěli
vnucovat, a že by hodlali měnit naší civilizaci. Jsem přesvědčen, že to je pro
ně naprosto vedlejší hledisko a důvod migrace. Pokud si své náboženské cítění
ponechají, bude to jen dobře. Uchovávají si ho tady již mnozí, jim podobní, a
žádné nebezpečí nepředstavovali a nepředstavují. Jsou jen jinou menšinou. Její
integrace je naprosto nutná, ale můžeme se bavit, jak si ji představují oni a
jak si ji představují představitelé a občané hostitelské země. To budiž řešeno
po obapolné diskusi a na dohodnuté charakteristice musí pak stát trvat a
neúprosně ji vyžadovat. Ne že ne!
Kdo se snaží o lidech skupiny, ke které se hlásím, tvrdit něco jiného nebo že
není nutno stanovit limity a hranice pro migranty, přes které se nejede, mluví
nesmysly nebo dělá z lidí této skupiny blbečky, kteří si nevidí na špičku nosu.
To odmítám z pozice člověka, který mnohé představitele této skupiny zná osobně
nebo z jejich mediálních projevů a to už dlouho. Jsou to projevy konsistentní a
jejich oprávněnost v mnoha směrech se již prokázala.
Pak je tu ovšem jedna výtka, které musím čelit:
„Podívejte se na naše Romy! Žijí tu stovky let a ještě se neintegrovali. Teď
si máme přidávat další práci a usilovat o integraci jiných lidí a k tomu ještě s
jinou kulturou?“
Musím přiznat se smíšenými pocity, že to je pravda. Opravdu je tu dosti
masivní skupina Romů (ale pořád to není většina této populace), která není
dokonale integrovaná z pohledu lidí, což může být také výsledkem názorů ve
společnosti ne dosti tolerantních, ne-li přímo nenávistných, jak mluví fakta a
statistika. Je to však skupina více méně pasivní a bohužel neangažovaná ve
vlastním vzestupu, což zase tak docela nemusí být jejich vinou. A jsme u zásadní
věci: jde právě o to, jak se společnost a stát po dlouhá léta snažily integrovat
i své Romy zcela jinak a proti jejich vůli. A jak i dlouhou dobu působení ČR v
EU a její kritice postojů ČR vůči Romům to nejen naše společnost v jednotlivcích
nehodlá přijmout a dělat nápravná opatření, ale není to schopna přijmout ani
naše vláda v některých svých složkách.
Romové nikdy nepředstavovali bezpečnostní riziko pro evropská společenství,
spíše naopak přispívali k ujasnění toho, jak si představovat integraci
národnostních menšin. To je věc už jasná.
Doufejme, že i migrace, kterou můžeme považovat za prubířský kámen evropské
demokracie a její schopnosti se vypořádat s problémem, je věc užitečná a
prospěšná. Pokud by se Evropa nedokázala s tímto úspěšně vypořádat a rezignovala
na přijaté a staleté své principy, ztratila by nárok na existenci.
Se svolením autora převzato z jeho blogu na Aktuálně.cz
