Bavme se „mezikulturně“

V posledních letech se v evropském kontextu stále častěji hovoří o rozmanitosti a pestrosti kultur, jejich toleranci, vzájemné snášenlivosti a respektování. Bez pochyb se na těchto debatách a úvahách podepsaly četné rasově motivované útoky, diskriminační jednání nejen ze strany občanů, kteří se dennodenně potkávají s lidmi různé barvy pleti, původu či náboženského vyznání, ale i ze strany organizací (různé ultrapravicové strany, nacisticky orientované organizace), či politiků (tady nelze opomenout – již známého nejen v ČR – Jiřího Čunka). Evropská unie proto vyhlásila loňský rok za Evropský rok rovných příležitostí, což kromě jiného znamenalo finanční podporu projektů s touto hlavičkou. V podobném duchu se nese i rok 2008, vyhlášením Evropského roku mezikulturního dialogu…

Je pondělí 26. února, tři hodiny odpoledne a v Divadle Archa v Praze začíná slavnostní zahájení Evropského roku mezikulturního dialogu 2008 (ERMD) v České republice. Ve velkém sálu usedli za stůl zástupci Evropské komise ČR, Úřadu vlády ČR, Ministerstva kultury ČR, Institutu umění – Divadelního ústavu, který se stal národním koordinátorem ERMD 2008 a šesti organizací, které získali z evropských a rozpočtových zdrojů dotace na projekty přispívající k vzájemnému poznávání kultur. Kromě nich sál šumí zástupci různých neziskových i státních organizací v roli „diváků“. Proslovy jsou oficiální a formální. Někteří z nich hovoří stručněji směrem k nám, jiní svůj projev čtou z pečlivě připravených papírů. Publikum mírně ožije, když se ke slovu dostávají reprezentanti jednotlivých podporovaných organizací, kteří v krátkosti popisují své projekty a načrtávají jejich přínos v rámci podpory různých „s námi žijících“ kultur.

Co bylo podpořeno?

Již zmínění zástupci postupně představovali své projekty, které se budou v tomto roce realizovat pod názvem národního projektu „Společně napříč kulturami“. Podpořeno bude podle tiskové zprávy také mnoho akcí jiných neziskových organizací a kulturních menšin, níže uvedených sedm by však mělo být zásadních v rámci Evropského roku mezikulturního dialogu…
Divadlo Archa vypracovalo projekt s názvem Bez řečí, no problem…, které se soustředí na přímé navázání vztahů mezi studenty středních škol a uprchlíky a imigranty, a ze kterého by mělo vzejít divadelní představení prezentované nejenom v pražském divadle Archa, ale i na vybraných středních školách v celé ČR. S podobným cílem, šířit myšlenky otevřené občanské společnosti divadelní formou, přišla i organizace REPT s názvem projektu Identita 1:Náš Islám. Centrálním tématem, na který se zaměřuje je reflexe Islámu v evropských a českých médií. Ta se mnohdy velmi negativně staví k Islámu, jakožto náboženství, které z pohledu západní kultury například potlačuje práva žen.
Pestrou škálu kulturních a společenských aktivit nabízí Brněnské kulturní centrum. Projektem Babylon fest by se podle organizátorů mělo oslovit množství brněnských a jihomoravských občanů, kteří se doposud nezajímali o fakt, že v kraji žije řada občanů jiné národnosti či etnické příslušnosti. Představit je chce prostřednictvím koncertů, workshopů, diskusních setkání, výstav nebo dětských dílen.
Hudbou chce oslovit i Poradna pro integraci svým festivalem Barevná planeta 2008, na jehož organizaci spolupracují samotní cizinci žijící v ČR. Hudební přehlídkou různorodých kapel chce organizace lidem ukázat, jak je může znalost jiné kultury obohatit a ne ohrožovat.
Originální způsob přiblížit jiné kultury v oblasti hudby, zastupuje občanské sdružení Půlnebí s projektem Hlasohled. Hlasohled představuje dílny, ve kterých pozvaní lektoři nabízí kulturně specifické způsoby práce s hlasem. Ty si pak budou moct návštěvníci dílen vyzkoušet skrze vlastní projev.
Hned dva projekty Člověka v tísni o.p.s. byly podpořeny z evropských a rozpočtových zdrojů. Programy multikulturního vzdělávání ČR a Interkulturní vzdělávání – rozšíření a aktualizace manuálu pro učitele. První z nich má za úlohu sebrat informace o programech multikulturního vzdělávání. Poté provede analýzu jejich efektivity, na základě čeho pak vznikne jakýsi „manuál“, nebo spíš doporučení jak učinit multikulturní strategie efektivnější, maximálně realistické, smysluplné a konzistentní. Publikace se nezaobejde bez příkladů dobré a špatné praxe multikulturního vzdělávání.
Cílem druhého projektu je vytvoření metodologického materiálu pro učitele, kteří bude v první části obsahovat obecné informace o tématech interkulturního vzdělávání a jeho vztahu k českému vzdělávacímu systému, v druhé části se bude zaobírat metodami výuky na tomto poli, což značí práci s předsudky a stereotypy, komunikaci apod. Nejrozsáhlejší část bude věnována různým etnickým, náboženským či jinak definovaným skupinám, ale také souvisejícím problémům jako jsou různé subkultury, neonacizmus, či gender.

Ambasadoři pro rok 2008

Po oficiálním zahájení bylo představena pětice ambasadorů, kteří budou letos Evropský rok mezikulturního dialogu 2008 zastupovat v rámci České republiky. Zvláštní povinnosti, jak jsme se později dověděli, kromě dobrovolné účasti na zahájení a akcí ERMD 2008, je však nečekají…
Feng-yün Song, zpěvačka, básnířka, skladatelka, pedagožka a autorka mnoha oceněných hudebních a divadelních multikulturních projektů se narodila v Číně, kde vystudovala tradiční pekingskou operu. Je zakladatelkou a dramaturgyní hudební oslavy Vítání Čínského Nového roku v Praze a v roce 2007 založila Občanské sdružení Feng-yün Song, které se zaměřuje na sblížení východní a západní kultury. Když se jí moderátor debaty, Jefim Fištejn, zeptal, jestli je její syn, který má českého otce, Číňan nebo Čech, odpověděla: „Tohle není dobře položena otázka. Můj syn je především člověk.“
Dalším ambasadorem, který se však oficiálního zahájení v Praze nezúčastnil, je Sri Kumar Vishwanathan, již známý pro mnohé romské aktivisty. Je spoluzakladatelem občanského sdružení Vzájemné soužití, jehož je předsedou a ředitelem. Byl několikrát jmenován občanským členem Rady vlády ČR pro lidská práva, je nositelem řady ocenění, od 90. let se soustavně věnuje lidsko-právním a sociálním otázkám.
Zpěvačka známá z kapel jako Monkey Business, Tonny Blues Band, Luboš Andršt Blues Band, Tonya Graves and Her Rhytm Desperados ai, Tonya Graves také patří mezi pětici ambasádorů Evropského roku mezikulturního dialogu. Narodila se v Americe, v Praze žije od roku 1995.
Tomio Okamura, který má japonské a korejské předky, se k mezikulturnímu dialogu coby ambasador vyjádřil, že je důležité, aby i samotní lidé kulturně odlišní a žijící v ČR vnímali svůj původ jako něco obohacující pro tuto zemi. Vychází ze svých osobních a pracovních zkušeností. V roce 2002 přivezl do Prahy Japan week (Japonský týden), největší kulturní akci, kterou Japonsko pořádá v zahraničí. Od roku 2004 je členem prezidia Asociace českých cestovních kanceláří a agentur a zároveň je jejím tiskovým mluvčím.
Pátým ambasadorem v rámci letošního Evropského roku se stala Petra Procházková. Je známá především svou specializací na válečné zpravodajství. Sedmnáct let pracuje v Lidových novinách a to většinou v zahraničí. Víc jako deset let působila v zemích Sovětského svazu. V čečenském Grozném zorganizovala dětský dům pro válečné siroty a občanské sdružení Berkat, které dodnes funguje v ČR a zabývá se individuální pomocí lidem v neštěstí.

Kulatý stůl nastolil další otázky…

Mnohem živější částí, a pro některé i nejpřínosnější co se pojetí mezikulturního dialogu týče, byla část programu věnovaná představení ambasadorů a následná diskuze na téma mezikulturního dialogu. Diskuzi moderoval Jefim Fištejn z Rádia Svobodná Evropa. Přítomni tak měli možnost zeptat se ambasadorů i organizátorů na to, co je zajímalo. Jako host se kvůli nahrávání ve studiu dlouho na židli neohřál zpěvák Radek Banga, neboli Gipsy, který se ovšem vyjádřil, že podle něj je mezikulturní dialog svým způsobem hádka: „Když se někdo nehádá, vypadá to, že je vše v pořádku. Ale není to tak. Ani evropský rok by se nevyhlásil rokem mezikulturního dialogu, kdyby bylo vše v pořádku. Proto si myslím, že hádka je dobrým znakem aspoň nějaké komunikace mezi kulturami.“ Několikrát padla od „diváků“ otázka jakou úlohu sehrávají ambasadoři v této funkci a pokaždé jim bylo zodpovězeno, že jejich úloha je téměř symbolická. Spíš řečnickou otázkou přispěl do diskuze hudebník a romský aktivista Vojta Lavička, podle kterého je důležité navázat kontakt s majoritou, která se do mezikulturního dialogu nechce zapojit. Právě naopak, k lidem s jinou kulturou se staví negativně. A proto považuje Lavička různé festivaly a hudebno-tanečné akce, na které jezdí beztak pouze lidi, které to zajímá, v tomto kontextu za bezpředmětné. Zástupkyně Člověka v tísni, Markéta Hajská, zase uvedla, že mnozí si termín multikulturní výchovy vykládají různě, přičemž velmi málo pracují se zahraniční odbornou literaturou a nesledují odborné debaty, co se v jejich pojetí této výchovy značně odráží. To se ostatně odrazilo i v některých položených otázkách ze slavnostního zahájení Evropského roku mezikulturního dialogu…