„Baro frajeris je ten, kdo se nechal očkovat". Boj s covidem a dezinformacemi v sociálně vyloučených lokalitách Ústeckého kraje
Hlavní sestra Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Markéta Svobodová nemá čas. „Omlouvám se, zavolejte později,“ opakovaně odmítá moji žádost o rozhovor. „Je toho moc. Covid,“ shrnuje jedním slovem důvod své přetíženosti.
Markéta Svobodová má už od jara na starosti očkování těch, kteří si sami pro vakcínu nepřijdou, ať už jsou lidé v domovech pro seniory nebo ti žijící ve vyloučených lokalitách. V létě si trochu vydechla, ale nyní na podzim, kdy čísla nakažených prudce stoupají hlavně kvůli mnohem nakažlivější variantě delta a Česká republika opět patří mezi země s nejvíce nakaženými, neví, kam dřív skočit. Znovu plánuje nové výjezdy do vyloučených lokalit v Ústeckém kraji.
„Věděli jsme, že přijde na podzim vlna, ale mysleli jsme, že bude podstatně mírnější, a není. Takže už opět zavíráme oddělení, nastavujeme covidová lůžka,“ přibližuje hlavní sestra.
Důvodem, proč je třeba do vyloučených lokalit vyjíždět, je podle ní nedostatečná informovanost. „Jsou to lidé, kteří se o očkování příliš nezajímají a administrace s tím spojená je odradí. Takže není jiné cesty, než za nimi zajet,“ vysvětluje. „My ale uděláme cokoli, aby se nám tito lidé nedostali do nemocnic. Očkování je chrání před těžkým průběhem.“ Na jednotkách intenzivní péče nyní končí převážně právě ti neočkovaní, a to mnohdy i mladé ročníky. „Z mé zkušenosti, skončí-li na jednotce intenzivní péče někdo naočkovaný, tak jen kvůli tomu, aby dostal podpůrný kyslík, a poté se rychle vrací zpět na běžné oddělení,“ říká Markéta Svobodová.
Česká republika je s 58 procenty plně naočkovaných lidí pod průměrem Evropské unie. Nejlépe je na tom Portugalsko s 86 procenty a nejhůře Bulharsko s pouhými 24 procenty. Od začátku pandemie se u nás covidem nakazilo přes dva miliony obyvatel a více než 32 000 jich zemřelo. Podle statistických dat Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí je počet mrtvých nepřímo úměrný počtu očkovaných; zatímco Portugalsko jich má nejméně na počet obyvatel, Bulharsko je na tom v porovnání s ostatními státy EU nejhůře. Česká republika patří mezi nejvíce postižené země.
Získat důvěru
Obyčejně je to tým pěti lidí, lékař, dvě sestry, administrativní pracovnice a řidič, kteří do vyloučených lokalit vyjíždí očkovat. Celou akci pak plánuje Krajská zdravotní (sdružení nemocnic Ústeckého kraje) nebo místní zastupitelé. Aby mise byla úspěšná, připravuje v oblasti půdu tzv. předvoj, často místní obyvatelé, kteří dobře znají prostředí a snaží se, aby se k očkování dostavilo co nejvíce lidí. Do osvěty a často přesvědčování se zapojují ale i humanitární organizace jako Český červený kříž nebo třeba sdružení Konexe, které si dalo již při svém vzniku před deseti lety za úkol poskytovat podporu romským komunitám v době krize.
„Znalost místního prostředí je zásadní, jinak k vám ti lidé nemají důvěru,“ vysvětluje Miroslav Brož, zakladatel Konexí, proč právě práce jeho sdružení zaručuje úspěch očkování v lokalitách, kde většinu obyvatel tvoří Romové.
„Podle mých zkušeností, když jsme naočkovali kolem osmdesáti lidí, tak šedesát z nich jsme přemluvili,“ potvrzuje Markéta Svobodová důležitost práce s lidmi v terénu. Očkování se provádí jednorázovou dávkou Johnson&Johnson. „To je klíčem našeho úspěchu, protože mnoho lidí by na druhou dávku nepřišlo,“ doplňuje hlavní sestra. „Když si ale někdo přeje být naočkován jinou vakcínou, tuto možnost má,“ upřesňuje.
Situace se ale oproti jaru a létu, co se týče ochoty nechat se očkovat, podle slov Miroslava Brože výrazně zhoršila. A zatímco na jaře a v létě to byly spíše úsměvné události jako předpověď kartářky v Křešicích, že do deseti let po očkování všichni zemřou, které způsobily, že místo desítek avizovaných lidí se objevila pouhá hrstka, nyní stojí v cestě především dezinformace na sociálních sítích.
„Lidé, kteří se očkovat chtěli nechat, jsou už očkovaní. Lidé, kteří si nebyli jistí a z očkování měli obavy, byli po dobu mnoha měsíců vystaveni vlivu dezinformací, kterými doslova přetékají sociální sítě, a stali se z nich odpírači očkování. Viděli příliš mnoho videí různých facebookových šílenců a věří, že by po vakcíně zemřeli a podobně,“ stěžuje si Brož. „Nyní už přicházejí často jen z donucení, aby nepřišli o svobodu volně se pohybovat.“
Bojovat proti dezinformacím
Miroslav Brož je přesvědčen, že proti dezinformacím je nutné aktivně bojovat. „Pomáhám teď Krajské zdravotní s kampaní na propagaci očkování mezi chudými Romy. V jejím rámci vzniklo mimo jiné několik videí s různými romskými osobnostmi z Ústeckého kraje, které mluví o svých zkušenostech s covidem a očkováním. Funguje to, ale jde asi o první aktivitu tohoto typu v České republice a nestačí to. Je potřeba podobných informačních kampaní dělat víc a ještě lepších,“ říká aktivista Brož.
Jedním z osobností na videu je 56letý známý aktivista Jožka Miker, který stál společně s Miroslavem Brožem u založení sdružení Konexe.
„Věřím, že očkování pomůže proti této zákeřné nemoci,“ říká Jožka Miker v rozhovoru pro Romano voďi. Protože sám trpí Bechtěrevovou chorobou (chronickým zánětlivým onemocněním poškozujícím klouby) a patří mezi rizikovou skupinu, je rozhodnut jít na třetí dávku očkování již v prosinci.
Osobně prý zná mnoho lidí, kteří nemoci podlehli, a jako příklad uvádí dva známé bratry a jejich otce. „Ani takováhle tragédie ale nepřesvědčí ostatní, kteří věří, že po očkování zemřou, že se jim změní genetická informace nebo že jsou ve vakcíně čipy,“ říká a posteskne si, že jemu se nedaří zlomit takové přesvědčení ani u svých blízkých. Jeho přítelkyně i jeho sestra patří mezi zaryté „odmítače“.
„Odmítači“ nejsou jen v lokalitách
Miroslav Brož si nemyslí, že ve vyloučených lokalitách se nachází vyšší procento lidí, kteří odmítají očkování, než jinde.
„Mnoho lidí v chudinských ghettech má velmi nízké vzdělání. Chodili například jen do zvláštní školy, ale z vlastního okolí vím, že i lidé s vyšším vzděláním, kteří třeba chodili na gymnázium a absolvovali výuku biologie na vysoké úrovni, věří, že vakcíny obsahují čipy.“
O škodlivosti vakcíny je přesvědčen i vysokoškolák středního věku, který si nepřeje být jmenován. „Zabíjí vakcína, ne covid. Vakcínu vyprodukovali globalisté (lidé jako George Soros nebo Bill Gates, kteří věří v globální trh a svět a jsou protipólem nacionalistů, kteří upřednostňují význam jednotlivých národů), kteří chtějí vyhubit polovinu lidstva,“ rozvíjí s naprosto vážnou tváří bizarní teorii, které uvěřil.
Srdeční záležitost
„V Ústeckém kraji je bohužel chudinských ghett větší množství a ano, bohužel významnou část jejich obyvatel tvoří Romové. To ghetto nemusí být celá čtvrť, jak to vidíme třeba v ústeckých Předlicích, ale může to být třeba jedna ulice nebo ubytovna někdo za městem. Mobilní očkovací tým samozřejmě nemůže být všude,“ říká 42letý Miroslav Brož, otec dvou dcer, který se v Ústí narodil a vyrostl a cítí se s Ústeckým krajem úzce spjat. Jeho maminka pracovala ve zvláštní škole a často ho jako dítě brala s sebou, a tak se seznámil podle svých slov s vyloučenou komunitou již v útlém věku. V dospělém věku mu pak přišlo přirozené, aby se k této komunitě vrátil a začal jí pomáhat. „Jako gádžo se stydím za to, jak se společnost chová k Romům a čemu musí čelit,“ vysvětluje důvod svých aktivit.
„V lokalitách v Ústí nad Labem jsme (Konexe) udělali informační kampaň o covidu a dodržování hygienických opatření z vlastní iniciativy už na jaře 2020, v Předlicích a Mojžíři jsme vylepili plakáty a zároveň je zveřejnili i na našich kanálech na sociálních sítích. Při přípravě plakátů jsme využili skutečnosti, že jedna podporovatelka a dobrovolnice Konexí je lékařka. Covid byl tehdy novinka, chudé romské komunity byly vystrašené, jako všichni tehdy, snad se nám podařilo přinést informace, přispět k uklidnění situace a k tomu, že chudinské romské lokality tolik nezasáhla první vlna pandemie,“ doplňuje.
Očkováním proti pandemii
Hlavní sestra Markéta Svobodová říká, že jako zdravotnice by si přála, aby se nechali naočkovat všichni, ale prozatím by byla vděčná za to, kdyby lidé alespoň dodržovali předepsaná nařízení. Jožka Miker by souhlasil se zavedením povinného očkování tak, jak to zavedlo sousední Rakousko. „Na vojně se nás také nikdo neptal, prostě nás naočkovali a bylo to,“ říká.
Miroslav Brož připomíná, že mnohdy je to právě brutální srážka s covidem, která změní lidem postoj. „Člověk, který má zkušenost s hospitalizací na covid jednotce nebo s úmrtím někoho blízkého, zpravidla pochopí nebezpečnost covidu, i když na něj třeba předtím nevěřil. A nechá se očkovat, aby to nemusel zažít znovu.“
Článek vyšel v časopise Romano voďi. Všechna letošní vydání si můžete objednat pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
